DEVIANTEM SNADNO A RYCHLE

Sociální sondy dle iDnes ● babišovská tolerance homosexualismu ● v práci neznám bratra ● „český“ dar světu?

Babišův informační moloch iDnes.cz spustil seriál Lidé Česka. Jedná se o cyklus rozhovorů s několika desítkami osob, které nepatří mezi obvyklé zájmy novinářů. I když 28.prosince  se o ryzosti původního záměru dá pochybovat, neboť zpovídaný si na světlech reflektorů zakládá. Ovšem v jeho případě kamery nesměrují na horní konec trávicí trubice.

Robert Mimra, pod světáčtěji znějícím pseudonymem Ray Mannix, je jednadvacetiletý mladík, který recipientům elektronické verze Mladé fronty DNES překládá mnoho užitečných rad pro uplatnění se v postmoderním světě.

Mimra je duševně nemocný, byť mužská homosexualita je pro postmodernismus spíše symptomem roztomilého ozvláštnění. Pokud je navíc zachycována filmovým obrazem, pak v ní současnost dokonce dekóduje umělecký projev. Neukotvený konzument babišovského plátku pak snadno vstřebá redakcí předkládanou tezi, že hošánkovské snímky jsou alternativou pro niterné vyjádření sebe sama.

V deníku budoucího premiéra zpovídaná „osobnost“ se pochlubila dlouhodobým producentským zájmem o své já. Počínající dokonce už ve věku neplnoprávnosti, kteréžto právní omezení mu jeho filmovou kariéru oddálilo. Avšak za následné tři roky od osmnáctin stihl natočit přes dvacítku kinematografických perel (upoutávku na jednu z nich dokonce iDnes převzala). 

PROPAGANDA, ŽIDÉ, NEVINA

ČT a Hilsner ● právní skutečnosti ● kuriózní židovská strategie ● „ono se to sluší“

Titulek je rázně působící pro svou až mrazivě aktuální přesnost. Přesnost kvůli recenzi dvoudílného televizního snímku Zločin v Polné. Film přitom není třeba ani vidět a má recenze se dá rovnou tisknout, jak je navýsost určitá.

Agitka o tzv. hilsneriádě (1899) vtloukla lidem do hlav množství informací, tudíž mi šetří práci. Vystačím si se stěžejním konstatováním, které ovšem propaganda vynechává, že Leopold Hilsner je dodnes pravomocně odsouzený za usmrcení Anežky Hrůzové. Potíž nastává v tom, že (okem současného čtenáře bulvárních plátků) až tuctovitý deviant je židovského původu.

Není překvapivé, že se našly všemožné okruhy hledající v případu výkon jakéhosi židovského rituálu. Podobní čerpali ze spisů mnohdy akademických pracovníků druhé poloviny XIX.st. Tento příspěvek dnes ovšem nebude o židovských liturgiích a už vůbec ne o sektářských větvích, které se mohly zrodit v hlavě pomateného jedince. Necítím oprávnění vést akademickou disputaci s profesory teologie, kteří nalézali v judaistických písemnostech hypotetické stopy po podobném. (Ani s těmi, kteří totéž vyvraceli.)

Přeskočme skutečnost, že dnes by byla trestná už podobná disputace (byť univerzitní profesoři teologie dospěvší k těmto nálezům opravdu existovali). Ono to totiž s rozebíraným v jádru vůbec nesouvisí! Hilsner nebyl souzen a odsouzen za žádnou rituální vraždu, nýbrž za vraždu provedenou z příčin blíže nespecifikovaných deviantních potřeb (psychologie i psychiatrie byla tehdy v plenkách).

SAMOZVANEC TĚLEM I DUŠÍ

Faktor oblíbenosti v krčmách ● oblíbenost v politizujících spolcích  ● tiskový mluvčí Národního odporu ● fakta téměř po dekádě

Každá sociální skupina umanutá rovnostářstvím je bacilonosičem. Stewardem  choroboplodných zárodků, které vedou k onemocnění. Bez možnosti podmínečného uzdravení. Opozitem je pouze řízný a nekompromisní pochod za Ideou, a to bez jakéhokoliv činitele „skupinovosti“. O tom dnes ne.
Sociální skupiny ze svého středu generovávají autoritu. Způsobů je povícero. Pojďme k tomu nejčastějšímu. Parlament máme pouze o dvou komorách, ale vesnických hospod hezkých pár tisíc. V obvyklé hospodě se postupem času nějaká autorita utváří, nepotřebujíc formálně určené volební cykly.

ROZČEŘENÍ VOD CO ŽÁDOUCÍ POMŮCKA ÚTLUMU

Barva kravaty jako vodítko politiky ● Český slavík ● gratulace Ortelu ● Revoluce pomocí SMS

Coby kulturní laik nezaznamenávám ani módní barvy kravat, ani kunsthistoriky předpovězené trendy v malířství, dokonce ani v soudobé poezii se neorientuji. Společensky přípustné uvažování do stejné úrovně řadí stanoviska politická. Tam už určitou orientaci mám, což mi naštěstí poskytuje alespoň nějaký kompas pro oblasti předchozí.

K množině z prvního odstavce patří i hudební tvorba a její interpreti. Té se uniknout nedá, neboť mimo Robinsonův ostrov se všemožné reproduktory v intenzitě činí bez ohledu na vůli okolí. (O ohledech na obsah nemluvě.)   

JEŠTĚ MÁLO!

PYTLE KONDOLENCÍ  ● OBJEVOVÁNÍ VČEREJŠÍHO  ● TERORISTÉ JAKO VZBOUŘENÉ LOUTKY TĚCH VZADU  ● NEGATIV SE ZBAVÍME JEJICH PŘIČINĚNÍM

Od pařížského pátku třináctého se to odleskem tamních událostí všude jen pne. Antidemokrat nemůže zůstat stranou. Ne v tom smyslu, aby se zde přežvýkala fakta. Ani nečekejte zoufání nad situací – těch je všude jinde přehršel. Ale pojďme se zamyslet nad zamyšleními jiných.

Pokud pomineme Asadovu relativně přímočarou a sladkokyselou kondolenci s tím, že za útoky si Francie může sama, odstavce z Antidemokrata by chtěly jít blíže.

V ZÁPALU INOVACE

V ZÁPALU INOVACE

Vypočítavost v novinkaření ● vyluštění „hipster“ až s nápovědou ● podobnost postupů s ultrapravicí?

Slovo „obohacování“ má několik významů a tyto vesměs bývají spojeny s toužením. Například někdo je v životním zápalu po obohacení se finančním, jiný je zas upnut na obohacení se jinakostí od cizáctva. Ani jeden z předhozených překladů ve mně nevybuzuje pointu. Mezi finanční Rothschildy se včlenit nehodlám a jinakost mě mnohdy zaskočí už v mateřském jazyce.

Nedávno jsem totiž v časopise zaregistroval termín „hipster“. K mně neznámému slůvku byla dokonce přibalena celá reportáž, kdy jednotliví zaměstnavatelé byla dotazováni, zda by vůbec nějakého hipstera přijali. A světe div se, manageři se obratem rozpovídávali. Z odpovědí jsem pochopil, že jsem právě obohacen čímsi mně dosud neznámým, ač pro dotázané bylo slovo hipster všední.

LEŽ JAKO VYPOULENÁ VĚŽ

Evergreen tydlitátovských pomluv ● Věrka nařkla z gaunerství už i rektora ● výroba dodatečných důkazů ● „akademička“ neznající systém hodnocení 

 

Že z necelé dvacítky zdejších esejů se už třetí příspěvek pojí se jménem Věra Tydlitátová? To nechápejte jako snížené administrátorovy rozhledy o světě, nýbrž coby důsledek kombinace nehoráznosti jisté postarší vdovy s jí odtušenou rentabilitou pojící se s židovskou tématikou.

Vše začalo tím, že jsem Tydlitátové zaslal otevřený dopis v reakci na její snahu zamezit v mém (neexistujícím) doktorandském studiu. Tato její takřka domovnicko-důvěrnická snaha byla aktivizována nejprve nalezením mé kvalifikační práce a jejího resumé, k neudržení se ale uvědomělkyně vybudila až po shlédnutí mé prezentace na Zimní univerzitě Vlastenecké fronty. V jejím nepříliš akademickém konání jsem spatřil naplnění skutkové podstaty trestného činu pomluvy a na Antidemokratovi jsem publikoval i své trestní oznámení.

Každý překručovač, vymýšleč, nadsazovač, lhář apod., pracuje mírně odlišnými metodami, ale koncový výsledek má být podobný. Tydlitátová se ukájí metodou tzv. aktualizací u svých tvrzení. Prostě každou chvíli řekne něco jiného a vzhledem k jejímu statutu ostatní raději drží ústa.

Nebo podvodníci začnou přidávat „důkazy“. Třeba formou chronologických grafů, přičemž podobné „názornosti“ mívají u čtenářů skutečně přesvědčovací efekt. Neboť to jsou prostě NÁZORNÉ DŮKAZY. Jejich pravdivost či reálná důkazní hodnota pak pro masové publikum už bývá nepodstatná. Jde o to, že něco někde napsáno VŮBEC je. Zeptejte se třeba v reklamním průmyslu.

PRAVICOVÝ EXTREMISMUS V PŘÍPUSTNÉM PODÁNÍ ŽIDŮ

Zdání rozhodnosti hlasu ● totéž jako odlišné ● účelová oponentura ● nevkusný Tomský

Ač jsem své zlozvyky povětšinou už odstranil, občas si zahřeším a některý z nich vytáhnu. Naposledy se tomu tak stalo ve čtvrtek 29.10., kdy jsem investoval hodinu svého života kamsi mezi Neptun a Uran, přesněji do sledování televizního diskusního pořadu Máte slovo.

Podobné televizní projekty pochopitelně neexistují nahodile, nýbrž mají své přesné opodstatnění v architektuře Režimu. Dodávají mu zdání legitimity, neboť u nich má recipient nabýt dojmu své hodnoty coby tvůrčího kamene veškerenstva. Že je jednotkou váženou, to se mu dává najevo narafičením pomyslu jeho moudrosti, neboť prý teprve z jeho vyhodnocení dané problematiky se bude odvíjet zbytek. A občan získá podklady pomocí podobných pořadů. Tolik oficiální verze.

VYVAŽOVÁNÍ NUL A JEDNIČEK

Co je za dobu ● obavy z pojmenovávání ● ústupkařením k vyprázdnění ● radikální cestou principu

Ve školách jsem míval jednu obtíž. Při probírání látky se vždy hovořilo o určitém období jako o –ismu. Ať už v obecné historii, v umění výtvarném, literárním filosofii. A vůbec o etapách jakéhokoliv vývoje. Předměty měly své specifické nástěnky, kam se dějinné grafy přesouvaly coby konstantní výzdoba místností. A já následně dumal, kterak by se dala označit současnost, aby vše činilo dojem logického celku.

Coby ročník 1978 jsem prošvihl éru ideologicky svižně jednoznačných odpovědí. Neboť do 89´ jsem ještě jevil zájmy toliko infantilní a když se s pubertou začíná mysl blížit zájmům podobně abstraktnějším, učitelé zase s úlevou odvěcovali „dnes se už etapa nijak označovat nemusí“, „dnešek je prostě dnešek“ a podobné odlehčené fráze.

Ony kantorské výkruty měly bezpochyby vliv na mé utváření. Naštěstí jsem nezůstal u laciného výsměchu, že vyučující nedokáže pro svou oborovou nepřipravenost odvětit. Ani u tolerantního pochopení, že učitel si už může dovolit luxus na zuniverzalizovávání se vykašlat. A našel jsem si svůj –ismus, který zdárně odpovídal. Minimálně coby vhodná počáteční doktrinální výbava pouličních bojůvek.

KLAUS ML. A JEHO POSTOJ K NÁRODOVECTVÍ

Metapolitik od příjmení ● účelový nacionalismus ● školní realita Cikánů ● chystaná cikánská statistika

Nezačnu žárlením na fakt, že zatímco jeden web má takovou čtenost, blog Václava Klause ml. má makovou. Ani nepřipojím posměšek, že příjmení ozdobené poněkud neakademickou koncovkou má u toho zásadní význam. Názory SYNA jsou pak díky svému umístění v otevírácích Seznamu.cz široce viditelné. Občas se s nimi seznámím také, podobně jako jindy tankuji u petrolejářských korporací.

Nepopírám, že z cca 10 přečtených esejí Klause ml. mi drobná část přišla blízká. Blízká, nikoliv uhrančivá. S jeho dalšími minimálně 50 pojednáními jsem byl seznámen sekundárně a v mém úsudku poměr jakž takž podobný. Ostatně cosi podobného by platilo i na výroky Klause st. Byť zásadní kámen úrazu je v nezbytnosti dodání roku 2015. Pro mnoho lidí z našich kruhů je nyní Klausi uchvácena a na minulost nehledí.

PRVNĚ NA NACISTICKÉ DEMONSTRACI BEZ POLITICKÉ MOTIVACE

Nezaplněné politické pole ● nová architektura demonstrace ● řečnické a účastnické kuriozity ● nápověda ve skladbě demonstrantů

Abyste správně rozuměli, termíny v nadpisu jsou použity v soudobém novinářském významu. Alternativní termín by zněl „neonacistické“, ale když to má znít drsně, budiž. Pro obě novinářská adjektiva je hlavně příznačné, že bývají používána bez ohledu na realitu.

O shromážděních 17. října na Václavském náměstí je jistě v konvenčních médiích přiměřeně odstavců, proto faktografii vynechejme.

ZLOBÍ ŽÁCI? PRO RADY DO ŽIDOVSKÝCH INSTITUCÍ!

ANEB STATISTICKY NEONACISTOU OD 13,6 LET

Jelikož hlavním nebezpečím dneška není ani tak zánik soudobé civilizace jako politicky nestandardizované vyjadřování se o Izraeli, aktivity Režimu směřují i do politické výchovy školáků. Materiálem Demokracie versus extremismus - Výchova k aktivnímu občanství byla pedagogika obohacena v roce 2013, ovšem než se postupy dostanou učitelům takříkajíc „pod kůži“, nějaký ten pátek to potrvá. Ač zde  nedávno padl příslib obeznámení surfařů s obsahem teoretického prvního dílu, metodický díl druhý dostane pro svou drezúrovitou vypiplanost přednost.

Sborník začíná nám dobře známým Miroslavem Marešem, který v rozebíraném svazku převypráví svůj příspěvek ze svazku prvního. Aby zazněla alespoň nějaká inovace, padne varování před novým fenoménem „vícegeneračních extremistických rodin“. Po čtvrtstoletí od roku 89´ očekávatelný úkaz, neboť pro část aktivistů devadesátých let se tehdy nejednalo pouze o módní výstřelek a své potomstvo nyní mají po všech stupních vzdělávací soustavy. 

Manuál k systematizování propagandy

aneb Souhrny oficiálních politických tezí pro ZŠ/SŠ

Mnozí si ještě vzpomínáte na hodiny občanské nauky. Do třídy vešel pedagog a po vyhrazený čas působil coby galantní jedinec povznesený nad přízemno okolí (ve zdařilé verzi), byť jím hlásaná ideálna mívala daleko od reality. Ale alespoň na těch pár minut jste nahlíželi na pomezí dokonalosti. Ve vyšších ročnících (stupni vzdělávací soustavy) jste sice už bývali opatrnější uvěřit všemu zrovna řečenému, ale pořád vám ten předmět přišel odlišný od chemie či zeměpisu. Už jen tím, že na něj nebývaly klasické učebnice. Avšak osnovy samozřejmě stanoveny byly, byť se úmyslně žákům předem nevystavovaly.

Český jazyk budiž nejpřednější

V českém školství máme novinkový jízdní řád. Od loňského září začal platit novelizovaný rámcový vzdělávací program, což je hypotetické nejvyšší patro v „ústavním pořádku školství“. Rámcový vzdělávací program určuje hrubé nárysy toho, co by se mělo vyučovat v základních školách ČR. Například procentuální hodinové rozvržení mezi jednotlivé kategorie předmětů. 

Co vlastně volič volí?

Co vlastně volič volí?

Odpověď by měla být snadná: přeci nejméně špatnou ze všech špatných možností. Frázičková zásobárna poskytuje i hlubší vysvětlení: „nejlepší politický režim lidstva“. Nebudeme jmenovat další klišé, čtenářova pozornost by umdlela vzápětí. Především totiž volíme s nadšením a uvědoměle. Bez volení by na světě nebyla duše lidstva.

Zatím bezproblémový úvod má jednu zásadní vadu. A to vskutku maximální: nikdo neví proč vlastně volí tak nebo onak. Proto vám to nikdo ani nepoví. Byť dotázaný se bude snažit sebevíce a bude otevřený jak vrata od chléva.

Teď nebudeme zmiňovat, kterou konkrétní kandidátku volič volí. Ale PROČ volí právě takovou a takovou možnost. Některé věci si

Pomluva coby úroveň akademické polemiky Věry Tydlitátové

aneb Holt nejsem z národa Marxova, Freudova a Einsteinova

Věc: trestní oznámení pro trestný čin pomluvy dle §184 odst. 1,2 tr.z.

Tímto podávám trestní oznámení pro trestný čin pomluvy dle §184 odst. 1,2 tr.z., kterého se dopustila Mgr. Věra Tydlitátová, Th.D. (zaměstnankyně FF ZČU, Katedra blízkovýchodních studií; Sedláčkova 15, Plzeň; tel. 377635356; tydli@kbs.zcu.cz ; další identifikační údaje neznám) tím, že o mně publikovala nepravdivý údaj, který je způsobilý mi přivodit vážnou újmu, a to újmu na mé společenské pověsti.

Ona pomluva spočívá ve veřejně publikovaném tvrzení, že jsem získal své vysokoškolské vzdělání podvodně. A to obsaženém v následující větě: „Petr Kalinovský sám pěkně shrnul kauzu s lehce získaným titulem na podivné Univerzitě Jana Amose Komenského, kde lze obhájit antisemitský blábol:“

Udávání se zaštiťováním se Holocaustem

aneb Tydlitátové už raději zaplatím gigola

Nic překvapivého nečekejte, jen aktivita starého známého jména u zevšednělého tématu. Židovská nohsledka Věra Tydlitátová, jejíž trauma z křesťanského původu jí motivuje k oddanému patolízalství Federaci židovských obcí ČR, opětovně znázorňuje čemu se říkává morální bahno. Zajímavé je pouze to, že její pokus o iniciaci ukončení mého (jí domnělého) doktorandského studia denunciací, je nazýván „odborným mapováním“ antisemitismu.

Jedná se o reakci na nalezení videozáznamu z mé prezentace na Zimní univerzitě Vlastenecké fronty (k dispozici níže), kde jsem přiblížil svou kvalifikační práci zaobírající se holocaustovskou mediální agitkou téměř sedmdesát let po válce. Jelikož vlastností časosběrných monitoringů může být i dávání nelichotivého obrazu určité situace, pochopitelně tato dáma se svým osobnostním narušením se posléze nemohla neutrhnout ze řetězu.

Ale už předejme slovo synagogální důvěrnici Tydlitátové:

INKLUZE, DALŠÍ KÓD DOKTRINÁLNÍ INFEKCE

ANEB "A K ČEMU MI TO BUDE, PANE UČITELI?"

Míšení všech a všeho je ikonovou stálicí mezi zvrácenostmi momentálního Systému. Byť se teď asi tuší psaní k multikulturalismu, jádro zhoubně mylného uvažování je mnohem hlouběji. A to u slůvka „rovnost“. Blouznění o rovnosti je pak nebezpečné i v rámci jediného národa.

Termín „společenská spravedlnost“ je fangličkou, v jejímž stínu dochází k zániku hodnot. Nejen v ekonomizujícím slova smyslu u skalních marx-leninistů, daleko aktuálnějším nebezpečím pro tradiční hodnoty je demokratická lidsko-právní mutace. Tato onu sociální spravedlnost našla v rovnosti sice nikoliv nutně finanční, ale zato s takovými paragrafy, kdy jejich ocásky znásilňují do namixovaného „spravedlivě rovného“ tvaru cokoliv tradičního. Ale „spravedlnost“, to zní pompézně. Spravedlnost ve vyhnětené rovnosti…

Absence politické paměti

ANEB PROČ JE PŘED NÁSLEDKY IMIGRAČNÍ VLNY SYSTÉM IMUNNÍ UŽ V PRINCIPU

V posledních dnech vyhřezlo se všemi svými příznaky něco, co mělo být naopak ozdobou Režimu: multikulturalismus. Systém jej adoroval celou dobu, tudíž ti, kteří Režimu dříve a bezvýhradně sloužili na 100% a nyní se nad jeho ideologickými základy teatrálně ohrazují, mají jednu z následujících potíží:

Tou první bývá nesebekritické přihřátí si osobní polívčičky pro stupnice popularity. Od ní pak odvislá úspěšnost v hlasovacích taškařicích všech druhů. Někdo, kdo byl dříve ochoten spojit své jméno s čímkoliv, jen aby získal profit, nyní nemůže nevidět totální znechucení populace nad valícími se vlnami přistěhovalců. Jak jednodušeji situace mohou využít než zacvrlikat cosi o NEZVLADATELNÉ SKOKOVITOSTI, případně o DIKTÁTU EU a jejích kvótách. (Ti s protiunijní a s protikvótovou verzí poněkud zaspali, neboť Sobotkova vláda nakonec pro počty cizáků do ČR „byla ještě unijnější než unie“, nicméně taktéž jsou dosud četní).