neděle 13. září 2015

Recenze recenze Landova koncertu

PŘEDPLACENÝ ODSUDEK AŽ ZA HROB

První dvě reprízující se slůvka hned vysvětlím. Na letňanském koncertu jsem nebyl, přesto jsem mu uniknout nemohl. Jakýsi Ondřej Bezr na iDnes čtenáře seznámil víceméně s tím, že snad kromě okázalého zplynovávání Židů se v dané lokalitě odehrály všechny ostatní hrůzostrašnosti. Zrecenzuji proto především Bezrův příspěvek.
Kulturní referent tak nějak předpokládá, že v hrubých rysech Landovu kariéru zná každý. Podobně jako třeba Jiráskovo spisovatelské zaměření a styl. Určitá souměřitelnost jmenovaných vskutku existuje. Tím nechci skládat pěveckému současníkovi zaslepený hold, pouze uznávám, že značný impuls pro národoveckou scénu na začátku devadesátých let přišel i díky němu.
Už po pár letech od ideologicky bouřlivého Orlíku začal být Landa vůči Režimu loajální. Tj. přestal se svou někdejší produkcí a z jeho úst přišlo mnohonásobné trapné pokání. Oplátkou dalších dvacet let mohl relativně volně v showbyznysu působit, byť s nálepkou „kontroverzní“. Jenže ona nálepka byla spíše specifickým marketingovým (byť nedobrovolným) tahem. K tomu mne vede fakt, že umělecká profese byla jeho nadstandardním zdrojem obživy, nikoliv vstupenkou do kriminálu. Nehledejte v tom závist, pouze žiji mezi lidmi, které v posledním čtvrtstoletí politická činnost před soudy a do kriminálů dovedla, případně jim alespoň znemožnila výkon původních profesí.
Devadesátá léta hudebně neznamenala jen Orlík, ale i množství dalších tuzemských kapel. A naprostá většina jejich hudebníků landovským stylem hlavu nesklonila, pouze později provedla dílčí autocenzuru nejvyhrocenějších kusů z devadesátek, případně se tak nějak přirozeným cyklem stáhla. (Některé krajnosti muzikantského vývoje pro dnešek vynechejme.)
Ale zpět. I přes Landovo mnohdy nedůstojné dvacetileté ústupkaření stačilo 12.9.2015 zahrát pár písniček ze začátku tvorby, aby následoval výbuch tzv. pražské kavárny ztvárněný zde. Kromě neoriginálního Bezrova zesměšňování Landových nabobtnalých nadsázek (ostatně to je jeden ze znaků jeho současné tvorby), se recenzent pouští do ryze politologické analýzy. A tady já i jako v sobotu nezúčastněný, k tomu ještě jako člověk bez hudebního sluchu, se prostě ozvat musím.
Nejprve novinář celkem očekávatelně zhanobí český národ. Vypomůže si odvoláním se na už ve svém názvu ryze oikofobický film Český sen. (Pouze neznám Bezrovu národnost, abych napsal „zhanobí svůj národ“ nebo „zhanobí náš národ“.) Následně nám praví, že cokoliv zavánějícího českým národním sebevědomím je už v základech špatné. Cituji: hloupé, agresivní, odporné názory, hnusné věci, nekonečn
á tupost a obrovské pozérství.
Nakonec nad dnešním Landou vynese svůj rozsudek. Je „ňoumou“ i dnes a zpěvákova ostrakizace v minulosti byla nedostatečná. Předpokládám, že recenze jiného vyznění ve státotvorných listech nebudou. (Pouze povýšenecky chybí přesnější počet návštěvníků koncertu, byť termín „Velekoncert“ iDnes o pár odstavců výše zesměšňuje. Z obratu „desítky tisíc“  ale soukromě tipuji něco kolem pětinásobku)
Ale co s tím Landou? Že by se skutečně koncertem jednalo o jeho reaktivizaci? I pokud ano, asi by to nemělo znamenat pouhé mávnutí ruky nad jeho uplynulým politicky nedůstojným dvacetiletím. Prosté zapomenutí by jen dávalo pseudoargument všem pasivníkům. Ale i tak: alespoň něco! (Byť tato verze odhadu Landových následujících kroků je dosti naivní...)

Žádné komentáře:

Okomentovat