Zdání rozhodnosti hlasu ● totéž jako odlišné
● účelová oponentura ● nevkusný Tomský
Ač jsem své zlozvyky povětšinou už odstranil,
občas si zahřeším a některý z nich vytáhnu. Naposledy se tomu
tak stalo ve čtvrtek 29.10., kdy jsem investoval hodinu svého
života kamsi mezi Neptun a Uran, přesněji do sledování
televizního diskusního pořadu Máte slovo.
Podobné televizní projekty pochopitelně
neexistují nahodile, nýbrž mají své přesné opodstatnění v
architektuře Režimu. Dodávají mu zdání legitimity, neboť u
nich má recipient nabýt dojmu své hodnoty coby tvůrčího kamene
veškerenstva. Že je jednotkou váženou, to se mu dává najevo
narafičením pomyslu jeho moudrosti, neboť prý teprve z jeho
vyhodnocení dané problematiky se bude odvíjet zbytek. A občan
získá podklady pomocí podobných pořadů. Tolik oficiální
verze.
V sofistikovaném šálení jsou různé zdroje. Jednak jsou
relace zpravodajské, kde by mělo jít o ryzí a zaručené
informace. Odlišnou sortou pak bývají pořady diskusní. Tam se
už nevychází z dogmatu, že vše řečené musí být 100%
pravdivé. Naopak roste divákova role co sudího. A to až do
podoby otřepaného vzorce: „Občan coby posvátný zdroj
legitimity“. Protože to zároveň lze naaranžovat do formy
zábavné kratochvíle, podstatná část spoluobčanů se oné
taškařice ráda účastní. V nejrůznějších rolích – od
otitulkovaného rétora u stolku, přes komparzivního šťourala v
publiku, přispěvatele dolnoobrazovkové SMS, až po konzumenta před
obrazovkou.
...
Již několikrát zde bylo upozorňováno, že Režim nemůže
nevidět imigrantský problém. Nebo tvrdit, že se o problém
nejedná a pokračovat v pobrukování svých frází o obohacování
se jinakostí. Stejně tak se pro umanutou dětinskost elit ale
neunese veřejné přiznání oprávněnosti dřívějších kritik
od extremistů. V reálu se situace vyřeší tak, že se ty samé
dřívější teze extremistů znovu vysloví těmi „pouze
oprávněnými“. A prý poprvé. Jak se vše výše načrtnuté
realizuje, právě od toho tu byl onen pořad.
Z šestice řečníků jmenujme co nositelku fangličky již
totálně zdiskreditovaného multikulturalismu jakousi Markétu
Hrbkovou, pro zdání vyváženosti v razantnosti
protipřistěhovalecké pak zmiňme anonymnějšího brněnského
důchodce. Ony dvě „laické“ krajnosti budiž luxusem roku
2015. Dříve by první z nich, Markéta Hrbková, zbytečně Režim
svou odkrytou perverzností diskreditovala a penzista by byl
netakticky snadnou kořistí pro trestní právo. A následné
ceremoniální odesílání masmediálních vět - se kterými se
diváci ztotožňují - do trestnice.... To by nebylo ani dříve
rozumné. Ale nyní je rok 2015 a společenská nebezpečnost výroků
je chápána trochu jinak, proto důchodci opravdu a seriozně bylo
dáno slovo.
K relevantnější části šestice: zbývala
čtveřice tzv. společenských elit. Dva zvolení europoslanci, z
nichž Stanislav Polčák za Starosty a nezávislé měl hrát roli
toho „snesitelně humanitně hodného“, který za své infantilní
ideály je ochoten trpět a přijmout teoretické sesypání
nelibosti na svou hlavu od sobeckých voličů (v předvolební fázi
se stejně renomé před snadno zapomnětlivými davy vylepší
jinak).
A Petr Mach ze Strany svobodných občanů, který
pak tuze ochotně přijal roli toho protiuprchlicky zlého. Což
tváří v tvář dnešku volič ocení. Ostatně to oceňují
případní Machovi partneři do volebních koalic už dnes. Mach ve
studiu tedy zastupoval mnohem širší entitu. Sice zatím oficiálně
neutvořenou, ovšem již nyní se značnou politickou tonáží.
Půjde o skupinu, která ponese na sobě zošklivovanou nálepku
xenofobů atp., ale již ne zcela tak ostrakizovanou, neboť Režim
mnoho svých prověřených tváří raději sám dodá. Veškeré
ingredience sice nejsou ještě zcela jasné, ba pro teatrálnost se
budoucí spojenci okázale škádlí, ale o tom dnes ne., všelijaké
tomiovce, beztomiovce a antitomiovce nechme proto v klidu spát.
Zatím si postačme z vědomím, že se připravuje jakási nezbytná
pojistka Režimu, bez které by se budoucí volební candrbál mohl
skutečně proměnit v past pro dnešní mocné.
Ale nemohu si nepovšimnout a hlasitě na zdánlivou
drobnost nepoukázat, čím se vyznačuje ono rýsující se sdružení
lapačů hypoteticky nezvladatelných protestních hlasů: sílou
obavy o bezpečnost Státu Izrael. Jenže v podobě, že o
nestrannosti pohledu nemůže být řeči. A jsme u pointy! Pokud
něco říkají představitelé tradičních bělošských národů
ve jménu uhájení svých zájmů, zavání to vším špatným.
Pakliže se to samé začíná obavou o nebohé Židy, stává se
totéž uznatelným argumentem. Tolik empiricky zaznamenáno.
Přidám hypotézu: pokud by řečník ono
odůvodnění příkrého protiislámského postupu argumentem
židovských zájmů teatrálně odvolal a nechal pouze
protiimigrantské jádro, ze studia by byl ochrankou vynesen. Nebo
zcela určitě příště nepozván co představitel seriózní
politické myšlenky.
Nyní neříkám, že to je dobře nebo špatně.
Jen konstatuji, že politická situace taková jest.
...
Specifickou hráz proti přistěhovalcům představil
světoobčan Alexandr Tomský. Jakmile se do svého komplikovaného
osobního statusu takový Tomský zaplete, těžko vybruslí pouze s
tím, že svého času byl: „emigrantem jen z komunistického
bloku“. Tím se k tomu vlastně automaticky přidává skutečnost,
že jakožto Žid nemůže mít nikde k půdě onen cit jako já coby
Čech k půdě české. Jeho vrozené židovské kosmopolitství jej
těchto nejvnitřnějších pocitů zbavuje. Tomský se divákům
prezentoval coby jedinec s protipřistěhovaleckou tóninou, ovšem
vzniklou z důvodu nezbytnosti reagování tzv. elit na vzrůstající
nevoli české populace.
Nakonec ještě téma, které v pořadu už
nezaznělo. Ne že by zaznít nestihlo, ale asi by příslovečný
Tomského exhibicionismus náhle vymizel. V jaké podobě vadí
přistěhovalci Židům a v jaké ne. Ono by nyní totiž nebylo
plodné hlasité zdůrazňování, že Židé touží i dnes po
dokončení multikulturního pokusu. Ale že mnohým Židům pouze
začalo připadat nebezpečné jeho momentální tempo. Nebezpečné
pro stávající Režimy. A u těch si rozhodně Židé nepřejí
jejich destabilizaci. Ať už náhlým volebním úspěchem skutečné
opozice, případě násilnou změnou evropských Režimů islamisty.
Toužený mutlikulturní produkt se raději o pár desetiletí
odloží...
