ZAHLCENÍM ÚŘADŮ K DALŠÍ DISKREDITACI REŽIMU

Paradoxy ve svobodách projevu ● proč Režim trestně-právně nestíhá vše ● židovské hrátky s čísly ● pojďme si tentokrát zahrát my

Ač Režim některé pedagogy jen tak učit nenechá a naopak je do učebnic vkládá co odstrašující příklad, dosud mám z pedagogických přípravek povědomí o jednom. Politické agitky pro děti a mládež mají začínat od tématu svobod.

Základních práv a svobod, řečeno přesněji. Lidských práv, vykřiknuto kavárensky. Souhrn oněch základních práv a svobod je pak k nalezení pod číslem 2/1993. Právě ve „dvojkovém“ toaletním papíru se dočtete obvyklé líbivé plky o svobodách projevu, shromažďování apod. Ohánět se ale jakoukoliv líbivostí může být zrádné, neboť bývá pouze odsuď posuď:

ANNE FRANKOVÁ ZE STANICE ZOO

 Děťátka a zvířátka ● určení za umělečno ● zrod mediální osobnosti ● paradoxní výsledky

V Německu by nadpis nebylo potřeba vysvětlovat, v ČR bude ozřejmění vhodné. Za západními hranicemi by totiž  předkládaná esej mohla být ocejchována co omleté rýpání, neboť zcela určitě nejsem první, koho motiv napadl. Zatímco já jsem až nyní zakopl o poslední díleček puzzlí TEPRVE dávající onu invenci.
…
Jednak i u nás známá Anne Frankové (+ 1945), amsterodamská puberťačka z éry II.sv.v., jejíchž nalezené deníky mají představovat civilní dojmy Židů. Stanice ZOO pak v 60./70. létech byla v Západním Berlíně synonymem pro semeniště dětských homosexuálních prostitutů, částečně i dětských společnic.  Z těch pak svými sepsanými vzpomínkami vynikla mlaďounká toxikomanka Christiane F.

ETIKETA, UMĚŘENOST, SERIÓZNOST vs. EXTREMISMUS

Etiketa obecná ● uměřenost v politice ● výhřez soudního ex-znalce Michala Mazela ● vykopávání bez cirátů 

Termín etiketa by se dal vyložit i jako uměřenost. Ve společenských pravidlech dané epochy a území platívá určitý systém chování. Ať už při návštěvě divadla, dovlečení na soudní líčení nebo do všemožných druhů obřadních síní. A není žádoucí se od nastavených pravidel odchýlit.
Etiketa nezasahuje pouze prostředí, kde je formalismus tak nějak tušitelný. Vždyť na turistických cestičkách přejete dobrého dne i protijdoucím anonymním krosnařům, kteří vám zkřížili uzounkou cestičku a vy jste tak dupli do louže. Nebo na chodbách paneláků se domáháte „nashledání“ s  drbnou, kterou byste daleko raději viděli pod drnem.

DIPLOMOVÁ PRÁCE: ŽENY V ANTIFA

 Nepovedená konspirace ● na odiv stavěná podjatost ● bojkotování formální úpravy ● co vlastně je onen vědecký feminismus?

Nejprve upřesnění. Správný název diplomové práce Terezy Cachové je podstatně zdlouhavější a především zakonspirovanější: „Ženy v Asociaci protifašistických skupin aneb ´Nejde jen o to, aby i holky mohly mlátit nácky´ (Analýza postavení žen-antifašistek ve vybrané antifašistické organizaci)“.

Skvost vznikl na Katedře genderových studií Fakulty humanitních studií UK. Už dle uvedení pracoviště, kde jsou studentky cvičeny prvotně ve feministických rozeklech, je zjevná společenská přínosnost absolventek, jakož i jejich budoucích výplodů.
Zakonspirovaný název zkoumané entity studentka vysvětluje tzv. etickým principem důvěryhodnosti (22) či tzv. výzkumnou etikou. Že v daném případě se na vše musí nahlížet toliko jako na teprve výcvikovou práci a nikoliv jako na výkon ostříleného majora Zemana, je nasnadě. Proto bez úsměšků:

HLÁSNÁ TROUBA ŠIKLOVÁ UTRHNUTÁ ZE ŘETĚZU

Za všchny potíže může paranoia • zneužívání balkánských příměrů • hra na hádku politických siamáků • snůška ultrarežimních klišé

 

I díky sociálním sítím zbobtnala známost slov Jiřiny Šiklové z listopadu 2015. Což rozhovoru rozhovoru s ní dodalo jistého významu, ač Šiklová sama o sobě důležitá není a šlo by nad celou nechutností jen mávnout rukou. Jenže podobnými výhřezky se stává jednou z fangliček Režimu. Ukazatelem na mapě skutečného politického směřování. Přitom je jedno, zda pod neúprosným politickým zájmem je podepsána právě Šiklová nebo někdo jiný - logická vlastnost u podobných programatických prohlášení dějin. Důležité pouze je, že se podobné plní.

Antidemokrat si dovolí ilustrovat duch Šiklovou hlásaného následně. Pod totožné otázky, které dostala paní socioložka, dosadíme její jen mírně nadsazené odpovědi, aby v nich identifikoval pravdu i sebevíce postmoderní agitkou oslepený spořádanec. Zároveň si Antidemokrat dovolí opravit i několik faktických omylů signatářky Ligy proti antisemitismu.

Češi odmítají přistěhovalce. Podle průzkumu Eurobarometru, který zadává Evropská komise, jsou Češi jedním z nejvíce xenofobních národů Evropy. Silně se to projevuje hlavně v posledních týdnech, když do Evropy míří tisíce uprchlíků z muslimských zemí. Čím to je, že se tady lidé cítí tolik ohroženi?

Šiklová odpovídá frází, že „lidem chybí vzdělání“. Ačkoliv ještě upřímnější by bylo oznámení, že populace ještě není dostatečně prosáklá propagandou podobných Šiklových (nad rozdílem v délce působení propagandy oproti západní části Evropy nepřímo lamentuje v další odpovědi).

Dále uvádí svou nespokojenost s tím, že stále dosud tu a tam znějí hlasy poukazující na fakta kolem určitých skupin, které vše dávají do souvislosti se ZÁJMY. Eskamotérsky si s tématem poradí tak, že do stejné množiny vychrlí buď synonyma či naopak nesouměřitelné úkazy - třídní nepřítel, buržoazie, Židé, Amerika, islám. Tudíž po tomto podvodném šálení je ve čtenáři vytvořen pocit směšnosti vůči všemu mimo doktrínu Šiklové.

Zároveň však dotazovaná připouští, že pro stávající establishment existují větší rizika než přistěhovalectví. A to právě v tzv. zobecňování – abstrahování - naťuknutém výše.

Antidemokrat: Češi mají s menšinami historickou zkušenost. Netouží po empirii další, dokonce s menšinami rasově odlišnými. Ona totiž rasová a kulturní vzdálenost národů, příp. jedinců sice nemusí vždy dálkou splývat (u čehož coby „argumentu“ postmodernismus masturbuje), ale statisticky neúprosně napovídá.