Děťátka a zvířátka ● určení za umělečno ● zrod mediální osobnosti ● paradoxní výsledky
V Německu by nadpis nebylo potřeba vysvětlovat, v ČR bude ozřejmění vhodné. Za západními hranicemi by totiž předkládaná esej mohla být ocejchována co omleté rýpání, neboť zcela určitě nejsem první, koho motiv napadl. Zatímco já jsem až nyní zakopl o poslední díleček puzzlí TEPRVE dávající onu invenci.
…
Jednak i u nás známá Anne Frankové (+ 1945), amsterodamská puberťačka z éry II.sv.v., jejíchž nalezené deníky mají představovat civilní dojmy Židů. Stanice ZOO pak v 60./70. létech byla v Západním Berlíně synonymem pro semeniště dětských homosexuálních prostitutů, částečně i dětských společnic. Z těch pak svými sepsanými vzpomínkami vynikla mlaďounká toxikomanka Christiane F.
Nadpis webového příspěvku by měl kromě atributu přitažlivosti splňovat i délkový limit. A neuměřeně by jej nafouklo zaříkání, že se v ústřední myšlence nesnížím k zaměňování jedné s druhou. Nýbrž že mi půjde o sekundární dozvuky jejich životů zachycených v autobiografické literatuře: Deníky Anne Frankové a My děti ze stanice ZOO (texty byly dodělávány/retušovány, druhý pak byla celistvě napsán tandemem novinářů).
Obě knížky znám z dřívějška, kvůli pouhému citování z jedné jsem byl kdysi dokonce nazván sexuálním deviantem. (Světe div se, kvůli citování z Frankové.) Ale jakási reminiscenční tendence mě přiměla, abych si příběh berlínského drogového prostředí otevřel znovu.
V antikvariátech odpovídali, že téže poptávce nevyhoví minimálně třikrát týdně. Naštěstí tu bylo Klementinum, centrální knihovna, kde jsem se z databázích bonusově dozvěděl i o relativně nedávno vyšlém pokračování: Můj druhý život. Tedy vzpomínky téměř šedesátnice a někdejší dětské prostitutky, celoživotní to narkomanky. Tentokráte pod úplným jménem Christiane Felscherinowová.
Jak jsem se v „druhém dílu“ dozvěděl, původní titul spjatý se jménem Christiane F. se v Německu stal jednou z nejprodávanějších knih. Už po několika málo letech vznikl i film. (Lačný zájem veřejnosti přelomu sedmdesátých let a osmdesátých se týkal NSR, do východní části Německa kniha přišla až po sjednocení. U nás první vydání sice vyšlo už rok před 89´, avšak sedmero trhem vyžádaných reedicí proběhlo až po převratu.)
Gró mého zamyšlení spočívá v tom, co po samotných knihách následovalo. Odtud motiv dnešního nadpisu. Protože ať už první nežije a druhá ano, z inspirace jejich životů vznikly jakési druhé – UŽ LITERÁRNÍ FIKCE - Anne Frankové a druhé Christiane F. Tak jako i my máme letiště či lavičky VH, v Amsterodamu se zase nevyhnete odrazu Anne Frankové. A onen odraz se pak nikoliv samovolně, zato „výchovně“, přelil do celého západního světa.
Mrtvou Frakovou z toho vinit nelze, pouze agitka využila TOTOŽNÉHO námětu, tedy citového vydírání pomocí malého děvčátka. A Christiane, pubertální feťačka, pak je prezentována taktéž co oběť prostředí! Jak dojemné! Obojí následně v seznamech školní četby, obojí co filmová podoba, obojí co osvědčený bod osvěty!
Děťátka a zvířátka, říká se prý v reklamním průmyslu, když přijde zakázka na prezentaci produktu. Děťátko držící zvířátko pak je zaručené - v rozebíraných knihách mimochodem též obsažené - , byť neoriginální. U Frankové ovšem politicky nepřípustné cokoliv namítat. A veřejnost vše osvědčeným marketingem přijímá.
…
Potom tu máme druhé téma: jaké je pokračování životů srdcervoucích námětů? Námětů, jejichž tak či onak vzniklé obrazy ovlivňují současnou populaci? Nad zpochybňování čehokoliv se zde povznesu, v tomto oddíle pouze o narkomance.
Z Christiane F. se stala po vydání knihy hvězda. Antihrdinka. Lidé ke knize, která má otevřený konec, a k její hlavní postavě pociťují sympatie co k vítězné bojovnici nad závislostí. Vzpomínám si na první řadu pouťové zábavy Česko hledá superstar. Snad tam by šlo vše přirovnat.
Média se totiž od Christiane skoro netrhnou a ona na tantiémách má už ve svých osmnácti letech 400 000 západoněmeckých marek. Což na kurvičku, která prováděla takřka o pár chvil dříve všemožné sexuální služby už za pár desítek marek, celkem slušná suma. A následná procenta z reedicí z ní dělají doživotně vyšší střední třídu.
A především terč mediálních zájmů. Opěr můžeme pozorovat jeden železný zákon demokracie: AŽ mediální zájmem vznikají tzv. filosofové, etici, politologové apod. „Na Arte diskutovala s divadelním režisérem Frankem Castorfem o ženských ctnostech, viděli jsme ji po boku Belmonda a Petera Maffaye v jedné talk-show; Natja Brunckhorstová, její filmové alter-ego, byla na první straně Spieglu s titulkem ´Mythus Christiane F.´ Spiegel TV a Stern TV s ní dělaly rozhovor každý rok, všichni chtěli znát její názor na to, co se děje; proč teroristická skupina Rote Armee Fraktion bouří proti systému? Je ve Spolkové republice možný takový sociální vzestup, jaký prožila ona?“ Médiím se zachtělo a najednou z ní byla SLEČNA NĚKDO. Ostatně i z jedné vítězek pěvecké televizní soutěže v ČR se stala osoba vyjadřující se k řešení politického tématu (nejen své) homosexuality apod. Médiím se zachce a vyrobí se cokoliv. V éře otrávené demokratickým paradigmatem lidstvu nebezpečné až smrtelně!
Ani příměr se zdejší Superstar není od věci, neboť i Christiana se stává zpěvačkou a s Alexanderem Hackem natáčí duo, později přidává několik sólových desek a popíjí s Davidem Bowiem. Následně je i regulérní herečkou v tzv. uměleckých filmech. Nevynechává ani politickou tématiku: „Ještě před americkými volbami jsem si byla jistá, že Barack Obama vyhraje, a myslím, že to je super cool chlap.“ Konec konců, nevlastní sestry jsou míšenkami, byť rasy mongoloidní (mladší vlastní sestra pak od svých šestnácti let dlouholetou obyvatelkou squattu v Kreuzbergu; rodí syna a dává mu indické jméno).
Svůj vztah k ještě nihilističtější levici - než bývá levice tzv. státotvorná – okrajově popisuje ve své první, tj. ještě předhvězdné, knize takto: „Jediné co ji (Stelu, její kamarádku – pozn. P.K.) ještě drželo nad vodou, byly teroristky, který s nima seděly ve vězení. Stela prej několikrát mluvila s Monikou Berberichovou z RAF a úplně se do tý ženský zbláznila. Hodně heráků obdivovalo teroristy, Byli i takový, který se ještě dřív, než začali s háčkem, pokoušeli přejít k nějaký teroristický skupině. Když došlo k únosu Schleyera, tak mě to nadchlo.“ Při každé své další drogové epizodě je pro nejen bulvární německé novináře vítaným zpestřením (v ČR téměř nikoliv). Je tématem kampaní ve školství. Její fotografie co chvíli zdobí německé trafiky.
…
Závěrem zreprizuji motiv eseje: v dozvucích nejúčinnějšího způsobu strhávání veřejné pozornosti se potom snadno vyskytne paradox, že se v dnešním Německu na žebříčcích známosti – nebo v počtu vydání a nákladu - vedle sebe nachází rozdílné dívky se svými tituly. Jenže onomu paradoxu mnohé napomáhá…
…
Jednak i u nás známá Anne Frankové (+ 1945), amsterodamská puberťačka z éry II.sv.v., jejíchž nalezené deníky mají představovat civilní dojmy Židů. Stanice ZOO pak v 60./70. létech byla v Západním Berlíně synonymem pro semeniště dětských homosexuálních prostitutů, částečně i dětských společnic. Z těch pak svými sepsanými vzpomínkami vynikla mlaďounká toxikomanka Christiane F.
Nadpis webového příspěvku by měl kromě atributu přitažlivosti splňovat i délkový limit. A neuměřeně by jej nafouklo zaříkání, že se v ústřední myšlence nesnížím k zaměňování jedné s druhou. Nýbrž že mi půjde o sekundární dozvuky jejich životů zachycených v autobiografické literatuře: Deníky Anne Frankové a My děti ze stanice ZOO (texty byly dodělávány/retušovány, druhý pak byla celistvě napsán tandemem novinářů).
Obě knížky znám z dřívějška, kvůli pouhému citování z jedné jsem byl kdysi dokonce nazván sexuálním deviantem. (Světe div se, kvůli citování z Frankové.) Ale jakási reminiscenční tendence mě přiměla, abych si příběh berlínského drogového prostředí otevřel znovu.
V antikvariátech odpovídali, že téže poptávce nevyhoví minimálně třikrát týdně. Naštěstí tu bylo Klementinum, centrální knihovna, kde jsem se z databázích bonusově dozvěděl i o relativně nedávno vyšlém pokračování: Můj druhý život. Tedy vzpomínky téměř šedesátnice a někdejší dětské prostitutky, celoživotní to narkomanky. Tentokráte pod úplným jménem Christiane Felscherinowová.
Jak jsem se v „druhém dílu“ dozvěděl, původní titul spjatý se jménem Christiane F. se v Německu stal jednou z nejprodávanějších knih. Už po několika málo letech vznikl i film. (Lačný zájem veřejnosti přelomu sedmdesátých let a osmdesátých se týkal NSR, do východní části Německa kniha přišla až po sjednocení. U nás první vydání sice vyšlo už rok před 89´, avšak sedmero trhem vyžádaných reedicí proběhlo až po převratu.)
Gró mého zamyšlení spočívá v tom, co po samotných knihách následovalo. Odtud motiv dnešního nadpisu. Protože ať už první nežije a druhá ano, z inspirace jejich životů vznikly jakési druhé – UŽ LITERÁRNÍ FIKCE - Anne Frankové a druhé Christiane F. Tak jako i my máme letiště či lavičky VH, v Amsterodamu se zase nevyhnete odrazu Anne Frankové. A onen odraz se pak nikoliv samovolně, zato „výchovně“, přelil do celého západního světa.
Mrtvou Frakovou z toho vinit nelze, pouze agitka využila TOTOŽNÉHO námětu, tedy citového vydírání pomocí malého děvčátka. A Christiane, pubertální feťačka, pak je prezentována taktéž co oběť prostředí! Jak dojemné! Obojí následně v seznamech školní četby, obojí co filmová podoba, obojí co osvědčený bod osvěty!
Děťátka a zvířátka, říká se prý v reklamním průmyslu, když přijde zakázka na prezentaci produktu. Děťátko držící zvířátko pak je zaručené - v rozebíraných knihách mimochodem též obsažené - , byť neoriginální. U Frankové ovšem politicky nepřípustné cokoliv namítat. A veřejnost vše osvědčeným marketingem přijímá.
…
Potom tu máme druhé téma: jaké je pokračování životů srdcervoucích námětů? Námětů, jejichž tak či onak vzniklé obrazy ovlivňují současnou populaci? Nad zpochybňování čehokoliv se zde povznesu, v tomto oddíle pouze o narkomance.
Z Christiane F. se stala po vydání knihy hvězda. Antihrdinka. Lidé ke knize, která má otevřený konec, a k její hlavní postavě pociťují sympatie co k vítězné bojovnici nad závislostí. Vzpomínám si na první řadu pouťové zábavy Česko hledá superstar. Snad tam by šlo vše přirovnat.
Média se totiž od Christiane skoro netrhnou a ona na tantiémách má už ve svých osmnácti letech 400 000 západoněmeckých marek. Což na kurvičku, která prováděla takřka o pár chvil dříve všemožné sexuální služby už za pár desítek marek, celkem slušná suma. A následná procenta z reedicí z ní dělají doživotně vyšší střední třídu.
A především terč mediálních zájmů. Opěr můžeme pozorovat jeden železný zákon demokracie: AŽ mediální zájmem vznikají tzv. filosofové, etici, politologové apod. „Na Arte diskutovala s divadelním režisérem Frankem Castorfem o ženských ctnostech, viděli jsme ji po boku Belmonda a Petera Maffaye v jedné talk-show; Natja Brunckhorstová, její filmové alter-ego, byla na první straně Spieglu s titulkem ´Mythus Christiane F.´ Spiegel TV a Stern TV s ní dělaly rozhovor každý rok, všichni chtěli znát její názor na to, co se děje; proč teroristická skupina Rote Armee Fraktion bouří proti systému? Je ve Spolkové republice možný takový sociální vzestup, jaký prožila ona?“ Médiím se zachtělo a najednou z ní byla SLEČNA NĚKDO. Ostatně i z jedné vítězek pěvecké televizní soutěže v ČR se stala osoba vyjadřující se k řešení politického tématu (nejen své) homosexuality apod. Médiím se zachce a vyrobí se cokoliv. V éře otrávené demokratickým paradigmatem lidstvu nebezpečné až smrtelně!
Ani příměr se zdejší Superstar není od věci, neboť i Christiana se stává zpěvačkou a s Alexanderem Hackem natáčí duo, později přidává několik sólových desek a popíjí s Davidem Bowiem. Následně je i regulérní herečkou v tzv. uměleckých filmech. Nevynechává ani politickou tématiku: „Ještě před americkými volbami jsem si byla jistá, že Barack Obama vyhraje, a myslím, že to je super cool chlap.“ Konec konců, nevlastní sestry jsou míšenkami, byť rasy mongoloidní (mladší vlastní sestra pak od svých šestnácti let dlouholetou obyvatelkou squattu v Kreuzbergu; rodí syna a dává mu indické jméno).
Svůj vztah k ještě nihilističtější levici - než bývá levice tzv. státotvorná – okrajově popisuje ve své první, tj. ještě předhvězdné, knize takto: „Jediné co ji (Stelu, její kamarádku – pozn. P.K.) ještě drželo nad vodou, byly teroristky, který s nima seděly ve vězení. Stela prej několikrát mluvila s Monikou Berberichovou z RAF a úplně se do tý ženský zbláznila. Hodně heráků obdivovalo teroristy, Byli i takový, který se ještě dřív, než začali s háčkem, pokoušeli přejít k nějaký teroristický skupině. Když došlo k únosu Schleyera, tak mě to nadchlo.“ Při každé své další drogové epizodě je pro nejen bulvární německé novináře vítaným zpestřením (v ČR téměř nikoliv). Je tématem kampaní ve školství. Její fotografie co chvíli zdobí německé trafiky.
…
Závěrem zreprizuji motiv eseje: v dozvucích nejúčinnějšího způsobu strhávání veřejné pozornosti se potom snadno vyskytne paradox, že se v dnešním Německu na žebříčcích známosti – nebo v počtu vydání a nákladu - vedle sebe nachází rozdílné dívky se svými tituly. Jenže onomu paradoxu mnohé napomáhá…
Žádné komentáře:
Okomentovat