MEDIÁLNÍ VIZITKA: INTELEKTUÁL

Bolševické zhanění slova inteligence • nezbytnost všech stavů • uzurpace označení intelektuál • ohražení před přistoupením na cizí hru

Posuny ve významu slov bývají námětem k zamyšlení často. Například na Antidemokratovi již bylo mnohé bouření se pro mrzačení termínu národ pro potěchu těch v zákulisí, ale o tom dnes ne. Nacionální rozdělení lidstva je podstatně dlouhodobější než stratifikace uvnitř každého z národů.
Ti, kteří kdysi bažili po zmaximalizované rovnosti ekonomické, se nad tzv. třídním rozvrstvením populace pohoršovali a snažili se jej odstranit. Zatímco zabavit majetky bohatších bylo úkonem realizovatelným do pár měsíců, náhlé odstranění rozvrstvení profesního (profesní prestiž coby penězi nevyčíslitelný kapitál) bylo problematičtější. Původní komunistické strany moc dobře věděly, že bez některých profesí, u kterých je nezbytný vysoký kvalifikační předpoklad, se ani po uchopení moci prostě neobejdou. Rázem zlikvidovat lékaře a nahradit je hornickou uvědomělostí by bylo v následcích destruktivní příliš rychle.

Ovšem podobně kvalifikačně náročné profese, avšak bez kterých se politický režim jedno/dvě desetiletí zdánlivě klidně obejde, tam bylo parte šmahem učiněno a mnozí zástupci inteligence měli o problém postaráno. A ze slova inteligence se mohla stát urážka už i proto, že většina populace vždy byly vrstvy statusově nižší. Jenže jak známo, i podobné zacházení s kvalifikačně náročnými stavy časem způsobilo krach ekonomický.

Vynucované maximalistické rovnostářství ekonomické je v současnosti snem již jen úzkého okruhu konzervativních bolševiků. Jenže jejich předchůdci po sobě zanechali výtvor v podobě překrouceného významu slova inteligence. A to v mnohých lidech.

…

Potom tu máme výseč dnešních kruhů, pro jejichž popis je potíží vkusu pouze zastaralost termínu inteligence. Raději tedy intelektuál (mn.č. intelektuálové) coby jedinec z kruhů archaicky nazývaných inteligence. Označení má samozřejmě nárokovat vyšší společenský status. Ovšem jedná se o status přiřčený, tudíž jedinec takto musí být nejprv uznán příslušným okolím. Ještě přesněji: musí být uznán od té výseče vzdělanostně pokročilé části populace, která si již ono označení dříve uzurpovala.

Přeskočím metodu, kterou se ony okruhy intelektuálů dneška utvořily. Ale nezbytně musím konstatovat fakt jejich takřka ideologické jednotnosti. A tou je postmoderna (neomarxismus, pražská kavárna apod.). Pro uznání za intelektuála je tedy nezbytné ztotožnění se s uvedeným ideologickým směřováním. Jinak si v nejlepším případě vydobudete uvádění za intelektuála kontroverzního (nemusí být ani vysloveno/napsáno, stigmatizující kontroverznost vždy vyplyne z kontextu ).

Pokud však odmítáte rovnostářství právní (tj. legitimitu vyplývající z ovladatelné většiny celé populace), pak si o symbolické přijmutí mezi tzv. intelektuály můžete nechat leda tak nechat zdát. Ale ani o to v dnešním textu nejde, se šakaly výti se stejně nesluší. 

…

Shrnutí: Útočit na razitele postmoderny je oprávněné. Faktem také je, že právě razitelé postmoderny si pro sebe uzurpovali mediální vizitku intelektuál. Jenže pokud mezi mediální vizitku a její nositele i my budeme dávat hlasité rovnítko, tedy pokud budeme útočit na intelektuály (UŽÍVÁNÍM TOHOTO OZNAČENÍ!), pak jim uznáme jejich unikátní a nezbytné postavení, bez kterých se svět neobejde. Jenže zbavit se toliko výseče vzdělaných lidí, tedy různých Dienstbierů, Stropnických a Šabatových, to by rozhodně nevedlo k následkům podobným těm, které kdysi podrazily nohy východnímu bloku…