Někdejší pozéři sezóny ° vnější znaky nad vnitřní ideologií ° mezní věkové hranice ° poklonění se před dříve zavrhovaným
Nadpis je jeden z možných, nepůjde o při kolem jeho správnosti. Přesto podobná terminologická polemika mnohým posloužila coby zástěrka ke svému stažení. Že prý oni nejsou žádní skinheadi, ale pouze nespokojení pravicoví občané, případně že nikoliv “pravicoví”, protože jedná o překonané dělení a kdesi cosi.
Text si chce vzít na paškál způsob, jakým se odchází z okruhů, které už čtenáři tuší.
…
Mám určitou způsobilost k bilancování, vzpomínky mi sahají do začátku devadesátých let. Já tehdy sice byl povědomím o politice nevinnost sama, ale producírování zvláštních typů kolem – toho jsem si nemohl nevšimnout. K tomu když kde kdo nadnášíval řeči o cenové hladině za ono trendové vystrojení...
Ale u podobných politický obsah neexistoval. Snad vyjma písničkových refrénů Proto napřesrok bylo možno stejné jedince potkávat při extázi zase ze sloganu Čím více pruhů, tím více adidas apod. Tedy hudebně-vlnová kategorie, která neměla ani žádné ideologické „přicházení”.
….
Další okruhy už budou různě promíšené:
Někteří se k protestním skupinkám řadili přes military dojem - své šatníky měli coby exempláře všemožných (i již neexistujících) armád. Ovšem vbrzku přišlo poznání, že jsou sběratelsky prestižnější jiné kusy než ty zákony postihované. Stejně tak pochopení, že pokud už se nepřemůže vnitřní potřeba umístit originál vyznamenání s hakenkreuzem na klopě, stačí tuto potlačit před policejní hlídkou a vše i s gestikulací ukojit až kdesi v lesním hvozdu. Veďme jako fetiš převyšující jakékoliv politično.
Do nedaleké kapitolky bych vsunul i radikály z fotbalových stadiónů. Přestože podobní budou na svůj trans-skupinový průnik vždycky přísahat, v reálu pivo, dobrá nálada + uhranutí mysli při pohledu na kutálející se balón bylo a je pro hooligans hlavním tvárným kamenem. Pokud tito za ideologický moment prohlásí např. bělošský kontinent a souběžně jásají na černochovou hlavičkou odesílající míč do soupeřovy branky - zjevně integrální podstatu ideologického náhledu pletou s Morseovou abecedou.
…
Pak tu byla i pořádná (největší?) skupina těch, kteří se pro subkulturní zapojení hodili pouze v určitém věku. Povětšinou do nějakých pětadvaceti let, kdy si vedle skupinovými autoritami předrýsované činnosti užívali i určitého mladického bohémství. A jak shora uvedeno, často propojené s doplňkovými motivy. Od bujného degustování opojných moků, prošpikované idealistickými disputacemi vymezujícími se proti nihilismus, přes fyskulturní činnost, ale přecházejíce i na aplikovanou ideologii - zásluhy v ulicích.
Tady už pojem ODCHÁZENÍ nabírá ponuřejšího rozměru, když splývá s věkem partnerské reprodukce. A seč se na předsvatebních rautech ženiši dušují, kterak aktivismu nezanechají, vysledovaná křivka je neúprosná.
…
K tomuto zamyšlení mě ovšem převedla jiná podmnožina: těch, kteří i postupem věku odmítají své angažmá zbrzdit, ovšem už nemají dost energie na jeho ryzí pokračování. A tak jej přetransformují do zcela bizardních podob. Hnacím motorem pak je naivistická touha po přijmutí mezi mocné. A to v rámci demokratických pravidel, kterými se dnešní Režim pýří co pedofil svými lízátky. (Přitom i každý deviant před školou ví, že záložních fíglů má mnohem víc.)
Tak se tady zakládají strany, slučují se do předvolebních koalic, poté štěpí… Hlasuje se o vůdcovství a zase cosi/kdosi hromadně zavrhuje. Prostě nalézají se stanoviska. V této fázi ony záložní fígly Režimu (a že jich společenské vědy v masmediálním věku nabízí!!!) ani nemusí být použity, když pouze stačí nechat se činit zcela přirozené zákonitosti. Náhodně vybráno a laicky řečeno: např. povícero kohoutů na jednom smetišti. Prostě jako malé děti chaoticky napodobují dospělé. Režim jim to trpí, neboť stejně nic neriskuje – naopak, dodá si zdání legitimity.
…
Další zase chtějí být přijmutí alespoň coby jednotlivci. A Režim tu a tam vyhoví, švanda přeci musí být. Ať už hraně nebo vážně, rozprostírá se nad někdejšími zlobivci podmínka „zdospělení“. A tady je čím dál častěji mnou pociťovaný šok! Vídávat čím dál více známých, jak se po dospělácku smiřují s Režimem jako takovým!
Nejen recitací jeho pravidel, ale i dodatečným uznáním jeho person za opodstatněné předáky! (Pro ČR absurditou na druhou: soudobým lavírováním sympatií mezi V.K. a M.Z.) Že tím někdejší pubescentní rebelanti uznali své role „zlobivých dítek“ + uplynulé více než čtvrtstoletí dodatečně přijali i s jeho moudrými politickými tvůrci? To je přeci tak nějak automaticky obsažené i bez nutnosti hlasitého vyslovení!!! TOHLE JE TO ODCHÁZENÍ, PRO JEHOŽ ADJEKTIVUM ANI NEPOSTAČUJE STÁVAJÍCÍ SLOVNÍ ZÁSOBA….
Text si chce vzít na paškál způsob, jakým se odchází z okruhů, které už čtenáři tuší.
…
Mám určitou způsobilost k bilancování, vzpomínky mi sahají do začátku devadesátých let. Já tehdy sice byl povědomím o politice nevinnost sama, ale producírování zvláštních typů kolem – toho jsem si nemohl nevšimnout. K tomu když kde kdo nadnášíval řeči o cenové hladině za ono trendové vystrojení...
Ale u podobných politický obsah neexistoval. Snad vyjma písničkových refrénů Proto napřesrok bylo možno stejné jedince potkávat při extázi zase ze sloganu Čím více pruhů, tím více adidas apod. Tedy hudebně-vlnová kategorie, která neměla ani žádné ideologické „přicházení”.
….
Další okruhy už budou různě promíšené:
Někteří se k protestním skupinkám řadili přes military dojem - své šatníky měli coby exempláře všemožných (i již neexistujících) armád. Ovšem vbrzku přišlo poznání, že jsou sběratelsky prestižnější jiné kusy než ty zákony postihované. Stejně tak pochopení, že pokud už se nepřemůže vnitřní potřeba umístit originál vyznamenání s hakenkreuzem na klopě, stačí tuto potlačit před policejní hlídkou a vše i s gestikulací ukojit až kdesi v lesním hvozdu. Veďme jako fetiš převyšující jakékoliv politično.
Do nedaleké kapitolky bych vsunul i radikály z fotbalových stadiónů. Přestože podobní budou na svůj trans-skupinový průnik vždycky přísahat, v reálu pivo, dobrá nálada + uhranutí mysli při pohledu na kutálející se balón bylo a je pro hooligans hlavním tvárným kamenem. Pokud tito za ideologický moment prohlásí např. bělošský kontinent a souběžně jásají na černochovou hlavičkou odesílající míč do soupeřovy branky - zjevně integrální podstatu ideologického náhledu pletou s Morseovou abecedou.
…
Pak tu byla i pořádná (největší?) skupina těch, kteří se pro subkulturní zapojení hodili pouze v určitém věku. Povětšinou do nějakých pětadvaceti let, kdy si vedle skupinovými autoritami předrýsované činnosti užívali i určitého mladického bohémství. A jak shora uvedeno, často propojené s doplňkovými motivy. Od bujného degustování opojných moků, prošpikované idealistickými disputacemi vymezujícími se proti nihilismus, přes fyskulturní činnost, ale přecházejíce i na aplikovanou ideologii - zásluhy v ulicích.
Tady už pojem ODCHÁZENÍ nabírá ponuřejšího rozměru, když splývá s věkem partnerské reprodukce. A seč se na předsvatebních rautech ženiši dušují, kterak aktivismu nezanechají, vysledovaná křivka je neúprosná.
…
K tomuto zamyšlení mě ovšem převedla jiná podmnožina: těch, kteří i postupem věku odmítají své angažmá zbrzdit, ovšem už nemají dost energie na jeho ryzí pokračování. A tak jej přetransformují do zcela bizardních podob. Hnacím motorem pak je naivistická touha po přijmutí mezi mocné. A to v rámci demokratických pravidel, kterými se dnešní Režim pýří co pedofil svými lízátky. (Přitom i každý deviant před školou ví, že záložních fíglů má mnohem víc.)
Tak se tady zakládají strany, slučují se do předvolebních koalic, poté štěpí… Hlasuje se o vůdcovství a zase cosi/kdosi hromadně zavrhuje. Prostě nalézají se stanoviska. V této fázi ony záložní fígly Režimu (a že jich společenské vědy v masmediálním věku nabízí!!!) ani nemusí být použity, když pouze stačí nechat se činit zcela přirozené zákonitosti. Náhodně vybráno a laicky řečeno: např. povícero kohoutů na jednom smetišti. Prostě jako malé děti chaoticky napodobují dospělé. Režim jim to trpí, neboť stejně nic neriskuje – naopak, dodá si zdání legitimity.
…
Další zase chtějí být přijmutí alespoň coby jednotlivci. A Režim tu a tam vyhoví, švanda přeci musí být. Ať už hraně nebo vážně, rozprostírá se nad někdejšími zlobivci podmínka „zdospělení“. A tady je čím dál častěji mnou pociťovaný šok! Vídávat čím dál více známých, jak se po dospělácku smiřují s Režimem jako takovým!
Nejen recitací jeho pravidel, ale i dodatečným uznáním jeho person za opodstatněné předáky! (Pro ČR absurditou na druhou: soudobým lavírováním sympatií mezi V.K. a M.Z.) Že tím někdejší pubescentní rebelanti uznali své role „zlobivých dítek“ + uplynulé více než čtvrtstoletí dodatečně přijali i s jeho moudrými politickými tvůrci? To je přeci tak nějak automaticky obsažené i bez nutnosti hlasitého vyslovení!!! TOHLE JE TO ODCHÁZENÍ, PRO JEHOŽ ADJEKTIVUM ANI NEPOSTAČUJE STÁVAJÍCÍ SLOVNÍ ZÁSOBA….
