sobota 10. března 2018

REŽÍROVANÁ KOMUNIKACE

Jsou věci, které si člověka najdou. Není přitom potřeba, aby byly někým takříkajíc dodány, předříkány. Stačí dlouhodobé pozorování a především odvaha si je uvědomit.
Dnes však nepůjdeme cestou pátrání po tom, v zájmu KOHO, ale otřeme se nahlas o to, JAK se co děje. Masmédia a jejich hlavní styly fungování. Politicky ovlivňující (persuader) a ovlivňovaný (recipient). Nebo-li skrytý mocipán a demokratický volič.
Český jazyk by sváděl k přiděleni činného či trpného rodu. Přesvědčující skrze media a přesvědčovaný (čtenář, posluchač, divák). V následujícím výčtu úkazů bude naznačeno, že oddělování rodů je skutečně nutnější.
Proloženým písmem ponechejme entrée obhájcům současné doktríny demokratického hlasování, následně doplňme námitku, která z předchozího činí jen další vypočítavou zákeřnost:

°°°°
Rozhodující pro utváření postojů a názorů je konkrétní reálné prostředí, ve kterém člověk žije.
Pokus o odlišení prostředí tzv. osobního od prostředí mediálního. Média jsou prý jen kratochvílí. Domácí půdou pro každého z nás je naše nezcizitelná zóna, ve které jsou média údajně toliko hostem. Je ale opominut fakt stálosti „hosta“ v onom osobním prostředí. Tudíž prostředí, ve kterém člověk žije, je automaticky i prostředím včetně soustavné přítomnosti medii.
Na změny v postojích a názorech má větší vliv komunikace interpersonální než ta masová.
I pokud by se nalezl tvor, který se dokonale izoluje od přímé mediální konzumace informací, v interpersonální komunikaci je zaručeně druhá strana vlivem médií (agitací, propagandou) ovlivněna. Masmediálnímu vlivu tudíž neuniknete.
Masová média neovlivňují příliš to, co si myslíme, do značné míry však určují, o čem přemýšlíme.
Z čehož mnohdy vznikají absurdní situace, kdy se strany mohou začít zarputile „trumfovat“, která z nich je méně ovlivněna mediálním podáním toho či onoho. Přičemž ani jedna by bez naservírování právě masmédii téma nepočala rozebírat.
Masová komunikace spíše posiluje existující postoje, než aby zásadně měnila veřejné mínění.
Zde je naznačení fenoménu naučeni se mas žádoucím odpovědím. Takových odpovědí, u kterých je široce chápána jejich požadovanost, kteroužto masy při stabilizovaných společenských poměrech respektují.
Výraznější vliv pozorujeme v těch příkladech, kdy média podávají informaci či názor o tématu, ke kterému si recipient postoj či názor zatím nevytvořil.
Záměrně jsou graficky zvýrazněna slůvka hned dvě. TÉMA a ZATÍM. Co je společenské téma a co není, to jednoznačně určuje lidské společenství, kterého jsou media příslovečným nastaveným zrcadlem. Slůvko „zatím“ určuje pouze moment, kdy se téma v budoucnu stane tématem. „Tématem“ může byt učiněno cokoliv, pouze „zatím“ se tak nestalo.
Mezi vzdělanějšími lidmi vede ke změně postojů spíše prezentace obou stránek, pozitivních i negativních, předstíraného problému.
Nelze nalézt problém, který by při patřičné míře cynismu neměl své výhody. Jazykový obrat spíše nechtěně navozuje jinou spekulaci. A to nakolik se chce konzument sám o sobě domnívat, že zrovna on je opakem člověka vzdělanějšího. Málokdo. Tak proto je všude a vždycky patřičně snadnější rozsévat polovičatost a ústupkaření než setrvávat v jednoznačnosti! Zato mocipáni pak určují dílky toho a onoho…
Obecně přístupnější ovlivňování jsou ženy, mladí lidé, lidé s menší inteligencí.
V tomto bodu není zdůrazněna ŽIVELNOST jmenovaných skupin. Vážnější výtka ale směřuje vůči opomenuti sklouzávání k blokaci (až k vědomé apriori blokaci) k tématům již dlouhodoběji citově „předvydíraným“. Osoby inteligentnější pak nebudou riskovat svůj ekonomický profit.
°°°°
Závěrem už jen dodávám, že citace pocházejí z  odborné literatury (POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociálně-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, 2008. ISBN 978-80-7368-567-6), zatímco následné polemiky vůči nim jsou v duchu mé diplomové práce. Té práce, na kterou se zdvihla dodatečná a hysterická bouře od někdejšího předsedy Židovské obce Praha a ředitele Židovského muzea v Praze, od Tomáše Jelínka. A to na stránkách sborníku editovaného neméně známou židovskou aktivistkou Věrou Tydlitátovou. Co zrovna na tomto jim vadí?

Žádné komentáře:

Okomentovat