Záminky k pasivitě ° fanouškovství a
historická blouznění ° pokusy o ideologii ° jen v jednotlivci
může být Čin
Není nic názornějšího než frázička o přežilosti
dělení na levici a pravici. I mezi mými známými. Teze sice
pochází odjinud, leč pro alibismus k pasivitě se hodí náramně.
Od záminky teoretické k odůvodnění stop-stavu brannému. I v
luzích a hájích, které jsou zvnějšku nazývané
„neonacistické“.
Plýtvat čas čířením se nad termínem je ztrátou času.
Konce konců, v éře adolescence a při souběžné zátěži
alkoholem nějaké to večerní Heil Hitler skutečně padávalo.
Jenže onen výkřik býval setinou sekundy, zatímco nad střízlivým
utvářením ideologického náhledu jsem dumával od slunka do
slunka.
Jak vám každý stavitel potvrdí, pokud dům
budujete na vratkých základech, nebude mít dlouhého trvání.
Předkládaný text by pak měl poukázat na podobnou
sociologicko-politologickou skutečnost. A vysvětlit, proč nyní je
v mém telefonním seznamu téměř pusto a prázdno.
