sobota 2. února 2019

ŽIDOVSKÉ ANEKDOTY POVOLENO ČÍST POUZE S POLITICKOU BUZOLOU

Řekni mi, Moritz, jak spočítáš od sto volů nejlehčeji rohy?“
Co pak já vím?“
Blbe, spočítáš nohy a dělíš to dvěma.“
Jazyk se vyvíjí. I ze zápisu předchozího je patrné, že citovaná anekdota není zrovna letošního data. Podstatně složitější to je s obsahem zaznamenaného. Kor když u politizujících vtípků může svištět gilotina. K lingvistice proto dejme i paragrafy.
Vývoj cenzury, případně sankce za překročení povoleného, to je téma samo o sobě.  Dnes bych chtěl aplikovat spornost vtipu, vtipu a vtipu.
Židé mají monopol na ledacos. Často se při monopolizování zmiňuje právě humor. S adjektivy laskavý, ušlechtilý, moudrý.... Prostě celý Voskovec (v doprovodu sekundanta Wericha). Když se na cokoliv přidá vizitka „židovské moudro“, okamžitě je recenzent bez práce. Vždyť se toho taky patřičně využívá.
Podstata zamyšlení je v mezních okamžicích. Kdy sice ve školních učebnicích je stanoven zlom černa/bíla, i právní hranice jsou ustanoveny švihnutím proutku, ale s jejich reálným naplněním to je složitější. A od zaměněného kontextu může vzniknout ledacos.
POKRAČOVÁNÍ TEXTU