„Řekni mi, Moritz,
jak spočítáš od sto volů nejlehčeji rohy?“
„Co pak já vím?“
„Blbe, spočítáš
nohy a dělíš to dvěma.“
Jazyk se vyvíjí. I ze
zápisu předchozího je patrné, že citovaná anekdota není zrovna
letošního data. Podstatně složitější to je s obsahem
zaznamenaného. Kor když u politizujících vtípků může svištět
gilotina. K lingvistice proto dejme i paragrafy.
Vývoj cenzury, případně
sankce za překročení povoleného, to je téma samo o sobě. Dnes bych chtěl aplikovat spornost vtipu,
vtipu a vtipu.
Židé mají monopol na
ledacos. Často se při monopolizování zmiňuje právě humor. S
adjektivy laskavý, ušlechtilý, moudrý.... Prostě celý Voskovec
(v doprovodu sekundanta Wericha). Když se na cokoliv přidá vizitka
„židovské moudro“, okamžitě je recenzent bez práce. Vždyť
se toho taky patřičně využívá.
Podstata zamyšlení je v
mezních okamžicích. Kdy sice ve školních učebnicích je
stanoven zlom černa/bíla, i právní hranice jsou ustanoveny
švihnutím proutku, ale s jejich reálným naplněním to je
složitější. A od zaměněného kontextu může vzniknout ledacos.
POKRAČOVÁNÍ TEXTU
POKRAČOVÁNÍ TEXTU
