sobota 2. února 2019

ŽIDOVSKÉ ANEKDOTY POVOLENO ČÍST POUZE S POLITICKOU BUZOLOU

Řekni mi, Moritz, jak spočítáš od sto volů nejlehčeji rohy?“
Co pak já vím?“
Blbe, spočítáš nohy a dělíš to dvěma.“
Jazyk se vyvíjí. I ze zápisu předchozího je patrné, že citovaná anekdota není zrovna letošního data. Podstatně složitější to je s obsahem zaznamenaného. Kor když u politizujících vtípků může svištět gilotina. K lingvistice proto dejme i paragrafy.
Vývoj cenzury, případně sankce za překročení povoleného, to je téma samo o sobě.  Dnes bych chtěl aplikovat spornost vtipu, vtipu a vtipu.
Židé mají monopol na ledacos. Často se při monopolizování zmiňuje právě humor. S adjektivy laskavý, ušlechtilý, moudrý.... Prostě celý Voskovec (v doprovodu sekundanta Wericha). Když se na cokoliv přidá vizitka „židovské moudro“, okamžitě je recenzent bez práce. Vždyť se toho taky patřičně využívá.
Podstata zamyšlení je v mezních okamžicích. Kdy sice ve školních učebnicích je stanoven zlom černa/bíla, i právní hranice jsou ustanoveny švihnutím proutku, ale s jejich reálným naplněním to je složitější. A od zaměněného kontextu může vzniknout ledacos.
POKRAČOVÁNÍ TEXTU

Duben 1939. Těžko se dá v protektorátu očekávat legální výlep protihitlerovských plakátů. Jenže s židovskými publikačními zájmy to je ještě relativně volné. Však také citované žertíky z oněch okamžiků pochází. Dokonce i předmluva knížečky ŽIDOVSKÉ ANEKDOTY (vl. nákl. Jaroslav Korel, V.sv edice Moderní autoři) nemůže nechat nikoho na pochybách, že přesně v podobném duchu monopolismu intelektuálního humoru se sbírka ponese. Jmenovitá dobová politika je sice vypuštěna, postupuje se určitou nadčasovou obecností. Možná až devadesát procent tamních anekdot by se dalo nakopírovat, a coby povinný výtisk je vnutit do školních knihoven jedenadvacátého století.
Komplikacemi s politickou korektností by to mohlo začít zavánět, když se přidá špetka násilí.
Kdosi nafackoval Kohnovi. Kohn: „Poslyšte, to bylo žertem nebo vážně?“
Vážně!“
Proto, to bych vám také neradil, takto se mnou žertovat!“
Ale zde by se přidalo cosi o tom, že i Židé jsou lidé, a kde jsou lidé, tam se může vyskytnout špetka žárlivosti, erotična apod. Nakonec bude poťouchle moralistní problém zažehnán. Tudíž opět povyroste množství pro dnešek otisknutelných laškovných příspěvků.
Zkraťme. Ona NADČASOVOST sebraného humoristického spisu se Židům vymstí. Teď rovnou něco popisujícího dnešní situaci, byť sepsaného dávno před cyklonem B. Znovu připomenu, že tato tuze trefná deskripce situace roku 2019 nechtěně pochází z židovského brka let třicátých XX. st. (klidně bych nedivil se ani století devatenáctému):
Přišel žid na nádraží k automatu a čte na něm nápis: „Vhoďte 5 dvacetihaléřů a dostanete pět balíčků chladicích bonbonů.“
Zkusím to s jedním,“ praví žid a vhodí do štěrbiny dvacetihaléř. Nevyjde nic.
Aha, zkusím to ještě jednou.“ A tentokrát vhodí 2 dvacetihaléře. Zase nic.
Vtom přistoupí nějaký křesťan a vhodí 2 dvacetihaléře, a okamžitě vyskočí z automatu pět kousíčků.
To jsou teď poměry,“ praví žid. „nový stroj a už je antisemita.“
Velkoryse Židům ponechejme jakousi vyvolenost, která umožňuje odhadnout i čísla nedělního matesa. Byť já bych v tomto vtípku ani tak nehledal laskavost, ušlechtilost a moudrost, nýbrž jarmarečnickou vypočítavost. Vypočítavost politického jarmarku.
Finále. Předchozí odstavce byly jen trestněprávním umožnítkem, abych mohl odcitovat CHRONOLOGICKY SPLAŠENÝ ŽERTÍK, po kterém židovská autorská práva raději nesápají:
Slyšel jsem, že pomýšlíš opět na sňatek. S kým, prosím tě?“
Vezmu si dceru paní Khonové.“
Ale jak to? Tvé prvé zemřelé dvě manželky byly také jejími dcerami a pokud vím, nebylo ani prvé ani druhé manželství šťastné. Proč si chceš vzít její třetí a poslední dceru?“
Chci to celé plemeno vyhubit!“


Žádné komentáře:

Okomentovat