„Řekni mi, Moritz,
jak spočítáš od sto volů nejlehčeji rohy?“
„Co pak já vím?“
„Blbe, spočítáš
nohy a dělíš to dvěma.“
Jazyk se vyvíjí. I ze
zápisu předchozího je patrné, že citovaná anekdota není zrovna
letošního data. Podstatně složitější to je s obsahem
zaznamenaného. Kor když u politizujících vtípků může svištět
gilotina. K lingvistice proto dejme i paragrafy.
Vývoj cenzury, případně
sankce za překročení povoleného, to je téma samo o sobě. Dnes bych chtěl aplikovat spornost vtipu,
vtipu a vtipu.
Židé mají monopol na
ledacos. Často se při monopolizování zmiňuje právě humor. S
adjektivy laskavý, ušlechtilý, moudrý.... Prostě celý Voskovec
(v doprovodu sekundanta Wericha). Když se na cokoliv přidá vizitka
„židovské moudro“, okamžitě je recenzent bez práce. Vždyť
se toho taky patřičně využívá.
Podstata zamyšlení je v
mezních okamžicích. Kdy sice ve školních učebnicích je
stanoven zlom černa/bíla, i právní hranice jsou ustanoveny
švihnutím proutku, ale s jejich reálným naplněním to je
složitější. A od zaměněného kontextu může vzniknout ledacos.
POKRAČOVÁNÍ TEXTU
POKRAČOVÁNÍ TEXTU
Duben 1939. Těžko se dá
v protektorátu očekávat legální výlep protihitlerovských
plakátů. Jenže s židovskými publikačními zájmy to je ještě
relativně volné. Však také citované žertíky z oněch okamžiků
pochází. Dokonce i předmluva knížečky ŽIDOVSKÉ ANEKDOTY
(vl. nákl. Jaroslav Korel, V.sv edice Moderní autoři) nemůže nechat nikoho na pochybách, že přesně v
podobném duchu monopolismu intelektuálního humoru se sbírka
ponese. Jmenovitá dobová politika je sice vypuštěna, postupuje se
určitou nadčasovou obecností. Možná až devadesát procent
tamních anekdot by se dalo nakopírovat, a coby povinný výtisk je
vnutit do školních knihoven jedenadvacátého století.
Komplikacemi s politickou
korektností by to mohlo začít zavánět, když se přidá špetka
násilí.
Kdosi nafackoval
Kohnovi. Kohn: „Poslyšte, to bylo žertem nebo vážně?“
„Vážně!“
„Proto, to bych vám
také neradil, takto se mnou žertovat!“
Ale zde by se přidalo
cosi o tom, že i Židé jsou lidé, a kde jsou lidé, tam se může
vyskytnout špetka žárlivosti, erotična apod. Nakonec bude
poťouchle moralistní problém zažehnán. Tudíž opět povyroste
množství pro dnešek otisknutelných laškovných příspěvků.
Zkraťme. Ona NADČASOVOST
sebraného humoristického spisu se Židům vymstí. Teď rovnou něco
popisujícího dnešní situaci, byť
sepsaného dávno před cyklonem B. Znovu připomenu, že tato
tuze trefná deskripce situace roku 2019 nechtěně pochází z
židovského brka let třicátých XX. st. (klidně bych nedivil se
ani století devatenáctému):
Přišel žid na
nádraží k automatu a čte na něm nápis: „Vhoďte 5
dvacetihaléřů a dostanete pět balíčků chladicích bonbonů.“
„Zkusím to s
jedním,“ praví žid a vhodí do štěrbiny dvacetihaléř.
Nevyjde nic.
„Aha, zkusím to
ještě jednou.“ A tentokrát vhodí 2 dvacetihaléře. Zase nic.
Vtom přistoupí
nějaký křesťan a vhodí 2 dvacetihaléře, a okamžitě vyskočí
z automatu pět kousíčků.
„To jsou teď
poměry,“ praví žid. „nový stroj a už je antisemita.“
Velkoryse Židům
ponechejme jakousi vyvolenost, která umožňuje odhadnout i čísla
nedělního matesa. Byť já bych v tomto vtípku ani tak nehledal
laskavost, ušlechtilost a moudrost, nýbrž jarmarečnickou
vypočítavost. Vypočítavost politického jarmarku.
Finále. Předchozí
odstavce byly jen trestněprávním umožnítkem, abych mohl
odcitovat CHRONOLOGICKY SPLAŠENÝ ŽERTÍK, po kterém židovská
autorská práva raději nesápají:
„Slyšel jsem, že
pomýšlíš opět na sňatek. S kým, prosím tě?“
„Vezmu si dceru paní
Khonové.“
„Ale jak to? Tvé
prvé zemřelé dvě manželky byly také jejími dcerami a pokud
vím, nebylo ani prvé ani druhé manželství šťastné. Proč si
chceš vzít její třetí a poslední dceru?“
„Chci to celé
plemeno vyhubit!“
Žádné komentáře:
Okomentovat