sobota 21. října 2017

UPOZORNĚNÍ NA VZTEKOT EX-PŘEDSEDY ŽIDOVSKÉ OBCE PRAHA

Ohrožení vědeckých kariér ° v nemilosti nejen pisatel ° politické direktivy státním zkušebním komisím ° relativnost akademických svobod

Vážený pane docente,

dovolil bych si upozornit na napadení i Vaší osoby někdejším předsedou Židovské obce Praha Dr. Tomášem Jelínkem.
Jelínek, který při rádoby společenských dialozích proslul svými fackovacími excesy i v okruhu židovské komunity, nyní rozsáhle útočí na mou, Vámi vedenou, diplomovou práci. A to v rámci letošního sborníku vydaného ZČU a schváleného Vědeckou redakcí ZČU. (JELÍNEK, T. Nenávidím Židy a bude to téma mé kvalifikační práce: Jak české vysoké školy přispěly k šíření antisemitismu. In: Tarant, Z., Tydlitátová, V. et al. Na počátku bylo slovo… Verbální projevy antisemitismu v moderním českém diskurzu. Plzeň: ZČU, 2017. s. 128-157. ISBN 978-80-261-0654-8 )

Popořádku. Pravděpodobně se i k Vám již sekundárně dostala informace o korespondenci židovské aktivistky Věry Tydlitátové, kterou směřovala k rektorovi UJAK. Příslušný dopis z roku 2015, který atmosférou nápadně připomíná počátek padesátých let, je laděn tóninou: nejprve pod rádoby smírnou diplomatickou úklonkou, že pouze já podvádím se svým titulem a UJAK by o podobném hochštaplerství měla vědět, vzápětí zástupně, zato programově, útočí na příslušné pracoviště univerzity a jeho personál. Neřku-li vedoucího katedry. (Ostatně zmínka o této korespondenci je i editorským dodatkem letošní výše odkazované aktualitky.)

Následně z Jelínkova momentálního sedmadvacetistránkového výkonu, ze kterého pak přímo prýští jeho vskutku dlouhodobá zášť k mé maličkosti, pak dopadá bohatá sprcha právě na Vaše vedení. Např.: „Vedoucí práce Doc. Dr. Milan Beneš do svého hodnocení kvalifikační práce ZF ze dne 8. května 2014 do svého hodnocení skutečně napsal, že ji považuje za výbornou. Za výbornou považoval i adekvátnost použité metody a autorovu práci s odbornou literaturou.“ (s. 151; „ZF“ pak je Jelínkem vytvořený akronym pro „známou firmu“) „Úroveň kvalifikačních prací je v České republice dlouhodobě předmětem různých diskusí. Toto téma souvisí jak s odbornou kvalitou pedagogů a dalších hodnotitelů, tak i s časem, který je věnován vedení studentských prací. Pak je zde i otázka osobní odvahy zamítnout nekvalitní práci a nechat ji studenta přepracovat a nepřipustit jej ke státní zkoušce.“ (s. 151-152; podtrhl P.K.)