Nedávno jsem za Antidemokrata (tedy sám za sebe) pronášel
pětiminutovou zdravici na sjezdu spřátelené organizace. Zpětná
vazba tam přišla jak od členů sjezdu, tak i sezvaných zástupů
dalších politických entit (cca 30 účastníků). Proto můj
získaný dojem bude vůči širšímu spektru snad i použitelných
sil. Bohužel opětovně přišlo míjení se v kategoriích.
Bohužel-bohudík. Už tímto příměrem lze
charakterizovat situaci, kdy jeden člověk za oním slůvkem může
spatřovat jakýsi hold jemu tušenému nadpřirozenému vládci nad
světem, jiný spíše jakousi jazykovou vycpávku. Dnešní esejí
ovšem nechci vést debatu o existenci/neexistenci Boha, nýbrž
ukázat, jak jedním kousíčkem věty lze zvrátit celý její
smysl.
