Věřitelské zbraně

 U dluhů se ohlíží na ty  předlužené. Ale co konstruktivně poslat ukřičené dlužníky k ledu a podívat se na to, aby se do dluhů nemohli dostávat? 

Přeskočme "genetické bankéře" a profesionální nebankovní úvěrové společnosti. Ti bývají výbavou napřed. Mají  přístupy do registru dlužníků a další prověřovací mechanismy. Vy bezplatně ne. Smyslem nápadu chci, aby se směnečná výpomoc nepovažovala jako podezřelé rejdění hamižnosti. 

Často se můžeme setkat s jevem už tak předlužených podvodníků, kteří se pod falešným kamarádstvím nebo pod pohnutkou sousedské vzájemnosti neštítí vylákat statisíce. A pak se baví naivitou věřitele, který si stahuje šablony směnek/smluv o zápůjčce, a přihlouple věřitel doufá, že více pro bezpečnost svých  peněz už udělat nemůže. Situace pokračuje „příště, nemám, počkej mi“ atd. 

Další výdaje věřitele čekají při hrazení advokáta, který podává formální žalobu. Pak po půlroce telefonátem advokátovi zjistíte, že soud sice žalobu uznal, ovšem dlužník má před vámi tolik nasekaných  dluhů s takovými částkami, že na na ten váš dluh se nikdy nedostane….

Já vím, vychází se z právních filozofií, jak odpovědnost před průšvihem byla na věřiteli. Ale znovu opakuji: vy coby drobný věřitelský amatér nemáte ty automatizovaná prověřovací nástroje, co profesionální lichváři. Výsledek? Kromě životního poučení? 

Jeden prosaditelný a efektivní postup bych měl. Co tahle díl odpovědnosti položit na dlužníka? Přitom přesto dbající na jakési zatajení osobních finančních poměrů dlužníka? 

Uložit dlužníkovi povinnost písemně informovat věřitele o momentální dlužné situaci! Těch dluhů, o kterých dlužník bezesporu musel vědět. Napadá mě horizont šestinásobek minimální mzdy. Níže by se povinnost nevztahovala. Věřitel pak má informačně férovou vstupní pozici pro rozhodnutí, zda do smlouvy vstoupit, či ne. Naopak dlužník, který by nesplnil souběžnou povinnost písemného informování, by dostal sankci na svobodě podle trestního zákona. Ne jako dnes, kdy podvodníček obdrží další výzvu k zaplacení dlužné částky podle pořadníku, které se vyčůránek jen vysměje a poslední věřitel v pořadníku zapláče.

Přitom moje myšlenka je seriózní pro obě strany. Ohled jak na tzv. vrstvující dlužníky, kteří mají svobodu neloudit další a další půjčky, aniž by byli ochotni se podělit s informacemi o momentálním zadlužení. Tak především na budoucí věřitele, kteří se rozhodnou o soudržné výpomoci, aniž se musí nejdřív pasovat do role Sherlocků Holmesů. Tato finanční rizika přeci jen nechejme jen profesionálním spekulantům.

A ještě jednou: nejednalo by se o bobtnání právních frází u nižších půjček (zde zmiňován šestinásobek minimální mzdy). Těch by se inovace netýkala. 

Já  pravicově říkám, že mně by byla útěchou spíše představa dlužníka za ostnatými dráty, nikoliv levicové lidství s budoucím  až výsměšným oddlužováním šmejda. 

Petr Kalinovský