Sociální inteligence se mi nedostává. Jedná se o schopnost být až automatizovaně společensky přitažlivý. Neřku-li pro ostatní v rámci politizujícího kolektivu. Jsou lidé, kteří se nepotřebují stylizovat, nijak na placených kurzech nacvičovat rétoriku Avon ladies, ale kam přijdou, tam jsou samozřejmými lvy/lvicemi salónů. Ne vizáží, majetkem, čímkoliv dalším, ale prostě už jenom že JSOU. Mám sice obecnou zkušenost, odkud mi přicházívala dýka do zad ( = právě od podobných), ale ke zkušenosti si každý musí najít cestu léty.Dnešní oslí můstek jen proto, že jsem se s jedním takovým miláčkem davů setkal. Jméno Ondřeje Thora nejspíš čtenářům Antidemokrata neuniklo. Kontextovou reklamou na FB, tu a tam mainstreamovými reportážemi, případně vyjádřením politiků. Je to ten pán, co si díky mezeře v právních normách zřídil dlouhodobý camp před Úřadem vlády ČR. Pod záminkou, že se jedná o demokratický petiční stánek. S přilehlou toi-toikou a stanem. Dnes už propojenou trojicí rodinných stanů. Kdyby to končilo u podobného, nic proti. Demokracii považuji za hnůj a pokud se před jeden ze symbolů demokracie - Strakovu akademii - přilepí další až autentická ctihodnost, to pak nepřekvapí. Thorova specifická politicko-marketingová činnost (uznávám, že unikátní) je krom jiného založena na soustavném lákání k návštěvě jeho brlohu a komunikaci s ním. Je jasno, že podobné směřuje k uším efektivnějších masmédií. Ale když už ono pozvání k návštěvě je permanentní jako kapání kohoutku a cestou kolem jsem stejně měl, tak zavítal i já.
Před vstupem jsem si informace ještě trošku občerstvil. Přitom nebýt rozpačitých sympatií k projektu Ondřeje Thora u části přátel, veškeré otázky by byly rozlousknuty natotata.
Uvedený se rád vyjadřuje k čemukoliv co právě rezonuje veřejným prostorem. Za poslední rok, kdy Thor ve spacáku a pod stanovou plachtou tráví dny a noci, se veřejných témat vynořilo hodně. Bylo by spíše zvláštní, pokud by se alespoň pár názorů nenašlo podobných. To zjistíte během rozhovoru s ním. A jako bonus k jeho nápovědnici slouží právě sociální inteligence. Že na parlamentní úrovni by novináři hned začali řinčet o "populistické bramboračce" a chaotickém mišmaši trápit nemusí.
V hospůdkách bývá ironický nápis "politické řeči u piva se zakazují", ale většina pijanů chápe, že s politikou souvisí všechno. Málokdo si nárokuje používat v dobrém slova smyslu "ideologie". Líbivost nad líbivost a pokřikovat, že "tady nejde o žádnou ideologii, nýbrž o ... , o .... , o ..., " atd. Proto co se dozvíte při příchodu do stanu je jasné.
Vše začíná kouzelným třepotem tématickým pytlem. Mírné proťuknutí, kohože to má Thor právě před sebou, a hned se vyloví příhodné náměty. Na ty nalepí Ondřej právě svůj um AKTIVNÍHO NASLOUCHÁNÍ, kdy vás nechá trpělivě vyzpovídat ke všemu politickému, co vám přinese slina na jazyk a ještě přidá povzbuzující otázky. Bez silnějšího oponování, ale naopak: s účastným zájmem! Až by se mohlo zdát, kterak jste na jedné protestní lodi!
Avšak nedejte se mást. On by stejně reagoval, i kdyby jste rozebírali (ad absurdum) padání Měsíce! Prostě profík. Dokonce vás bude i tak trochu směrovat k jeho kýženému mezipřistání - pro to má v zákulisí připravené dětinské architektonické rekvizity, jak stejně lze stavit názorovou věž coby skupinové přiblížení se všech protestních skupin. Líbivost, všestrannost, permanentnost sbližování všeho ubrečeného.
Pořád blíže chybí: čeho a k jakému cíli? Ne před každým to tzv. na první dobrou vyzradí....
Snad si pro své reportážní řádky vypomůžu vnějšími znaky. Z dojmů ulpí vchodový pohled na plakát Johna Lennona. Pokud někomu chybí symbolično k oné ideologické postavě, nebudu to teď napravovat. Utopická hra na pravdu a lásku tady nebude vysvětlována.
Pro anarchistické squaty jsem vždycky míval představu, jak se to tam míjí všelijakými adolescentními pomatenci, kteří ze stádia nějaké přihlouplé bláznoviny jsou cepováni do pečlivé tzv. "alternatííívy". V tohle jsem se nezklamal. Dokonce jsem přímo narazil do -náctileté dvojice, která se označovala tu za odvržené posluchače policejní akademie, tam studenty žurnalistiky (čili znalce protiteroristických dojezdových strategií), kteří jsou morálně zasaženi nedávnou střeleckou událostí kolem jejich studentských kolegů.
Ač je jasné, jaké manipulativní kruhy jsem ve squaterském hnízdě právě navštívil, zkusím se ještě nevinně optat, kam že by se to Ondřej sám na politické ose zařadil. Samozřejmě že jakékoliv definitivní odpovědi se nedočkám, možná ujištění, kolik toho jistě máme společného a jak je i pravděpodobné, že i my dva se v budoucnu na nějakém politickém projektu sejdeme + kolik lidí z mně skutečně blízkých názorových kruhů přede mnou bylo zjišťovat podrobnosti o Thorově bivakovém projektu (padla i reálná jména).
Jak zaznělo, i negativní reklama je reklama. Strategie za kterou se Ondřej Thor rozhodně nestydí. Vskutku to byla tato strategie, která do vizuálně bezdomoveckého stanu před Strakovkou přitáhla lidi, se kterými se skutečně dlouhá léta znám. A která snad na sekundy přitáhla i mě. Přitáhla, ne pomýlila!
Alespoň nějaké pozitivum? Od klasického squaterského anarchismu se Ondřej Thor liší jen tím, že odhazuje obvyklý gramofonový antifašismus. Umožňuje cokoliv a podle věcnosti. Ale víc možností si neslibujte…
Petr Kalinovský
