VĚČNÁ ANARCHISTICKÁ NEVIŇÁTKA A PACHATEL KALINOVSKÝ (TENTOKRÁT BEZE ZBRANĚ)

Věc: trestní oznámení proti identifikovatelným pachatelům pro trestné činy loupeže (§ 173 odst. 2, písm. a),  krádeže (§ 205 odst. 1 písm. d), násilí prosti skupině obyvatel a jednotlivci  (§ 352 odst. 2), výtržnictví (§358 odst. 1, 2 písm. b), schvalování trestného činu (§365) trestního zákona 

Tohoto se  dopustily snadno identifikovatelné osoby na Václavském náměstí v Praze dne 25.4.2019 v odpoledních hodinách tím, že mne fyzicky napadly, strhly na zem, a posléze kopaly do různých částí těla. Zřejmě z mamonářských pohnutek nakonec i okradly o sluneční brýle.  Celá situace je zaznamenána na tímto odkazované videodokumentaci https://www.youtube.com/watch?v=i0PvsGl7T-U , k níž se váží uvedené časy. Autora videa neznám. Nicméně na místě se po celou doby vyskytovaly i policejní kamery (mj. na výsuvných teleskopických držácích specializovaného policejního vozidla), a pokud by existovala politická vůle, jistě by nebyl problém autenticitu záběrů nejen potvrdit, ale i detailně zpřesnit. 

PRAVICE A LEVICE PO MILIONTÉ PRVÉ

Sice s pošklebkem odsuzuji soustavné motání se kolem základních věcí, ale tu a tam mi to nedá, a sám se k nim musím vyslovit. Už jenom protože pokud se dostanu někam do diskusních sešlostí, tam se často kromě oněch východisek nerozebírá skoro nic dalšího. Jmenujme pár z nich: vztah vlastenectví a národovectví, svoboda slova, dělení pravice a levice.

K poslednímu několik spíše frází než objevných myšlenek. Potřeba srozumitelnosti paradoxně dělá věc složitější. Logicky vzato, vždy a všichni by každou osu vystihli jedním tahem křídy. Odpovídala by tomu i podstata dvou částí. Tu pravá. Tam levá. Prvotní průšvih. Jak tedy zadefinovat levou nebo pravou? Snad se coby první nabízí to nejčastější z masmédií. Ekonomická tématika a míra přerozdělování. Na jedné části ti, kteří by ponechávali co nejvíce na individuálním rozhodování lidí, na straně druhé ti, kteří adorují stát coby hospodáře a přerozdělovatele.

NEONACISMUS A NEOFAŠISMUS V ČESKÉ REPUBLICE NA POČÁTKU 21. STOLETÍ (2010-2017)

K doktorské disertační práci Miloše Dlouhého si dovolím přidat několik poznámek. Z několika pozic. Nejenom coby oslovený a zkoumaný, ale i jako původním akademickým zaměřením oborový kolega.

Jmenovaného jste mohli několik let vídat při našich veřejných aktivitách. Dlužno zmínit, že si nijak nepohrával s metodami agentství, svůj badatelský účel nezatajoval. Zároveň upozorňuji, že při mém posledním náhodném setkání s dotyčným, kdy již jeho práce (místy připomínající rešerše BIS) byla obhájena, uváděl, „že nyní se živí školením státních zaměstnanců“.

ŽIDOVSKÉ ANEKDOTY POVOLENO ČÍST POUZE S POLITICKOU BUZOLOU

„Řekni mi, Moritz, jak spočítáš od sto volů nejlehčeji rohy?“

„Co pak já vím?“

„Blbe, spočítáš nohy a dělíš to dvěma.“

Jazyk se vyvíjí. I ze zápisu předchozího je patrné, že citovaná anekdota není zrovna letošního data. Podstatně složitější to je s obsahem zaznamenaného. Kor když u politizujících vtípků může svištět gilotina. K lingvistice proto dejme i paragrafy.

Vývoj cenzury, případně sankce za překročení povoleného, to je téma samo o sobě.  Dnes bych chtěl aplikovat spornost vtipu, vtipu a vtipu.

Židé mají monopol na ledacos. Často se při monopolizování zmiňuje právě humor. S adjektivy laskavý, ušlechtilý, moudrý.... Prostě celý Voskovec (v doprovodu sekundanta Wericha). Když se na cokoliv přidá vizitka „židovské moudro“, okamžitě je recenzent bez práce. Vždyť se toho taky patřičně využívá.

Podstata zamyšlení je v mezních okamžicích. Kdy sice ve školních učebnicích je stanoven zlom černa/bíla, i právní hranice jsou ustanoveny švihnutím proutku, ale s jejich reálným naplněním to je složitější. A od zaměněného kontextu může vzniknout ledacos.
POKRAČOVÁNÍ TEXTU