NEONACISMUS A NEOFAŠISMUS V ČESKÉ REPUBLICE NA POČÁTKU 21. STOLETÍ (2010-2017)

K doktorské disertační práci Miloše Dlouhého si dovolím přidat několik poznámek. Z několika pozic. Nejenom coby oslovený a zkoumaný, ale i jako původním akademickým zaměřením oborový kolega.

Jmenovaného jste mohli několik let vídat při našich veřejných aktivitách. Dlužno zmínit, že si nijak nepohrával s metodami agentství, svůj badatelský účel nezatajoval. Zároveň upozorňuji, že při mém posledním náhodném setkání s dotyčným, kdy již jeho práce (místy připomínající rešerše BIS) byla obhájena, uváděl, „že nyní se živí školením státních zaměstnanců“.

Poněkud univerzálnější název (název mého příspěvku) Dlouhému umožňuje dvě třetiny textu strávit takřka tabulkovitým popisem jednotlivých skupin české ultrapravice. Ony dvě třetiny sice mohou být zajímavé pro nás, jako informačně zorientované aktéry, ovšem zásadní vadou na kráse musela být absurdní podoba obhajoby, kdy těžko mohla před komisí zaznít polemika s tvrzeným Nejspíš proto ona obhajoba měla podobu luxusnější pavlačové půlhodinky nad obvyklým úvodním kompilátem ze světové zásobárny humanitních věd (první třetina). K tomu se přidala plytká ústřední teze: rozlišení neonacismu ( = zálibné jukání se po druhoválečné historii zpoza německých uniforem) od neofašismu ( = český nacionalismus při despektu vůči soudobým mocenským kruhům). Naznačené dvě množiny sice autor ještě více teoreticky diverzifikuje, ale proč se s tím zabývat, když i on záhy seznává, že se nic v reálné podobě nevyskytuje. Všichni se všemi v jedněch poutech jsme.

K neofašistické množině je vřazeno Konzervativní a sociální hnutí. Co předseda Ladislav Malý postrádá na členstvu, velice a velice bohatě dohání svým ideologickým významem v této práci. Jenže to pak z požadovaného vědeckého úhlu působí, že česká ultrapravice je prvotně katolickým fundamentalismem. Značný vědátorský úlet.

Dále pak k neofašistické Dlouhý přidává Délského potápěče, Národní demokracii (s přípiskem od radiálního konzervativismu k neofašismu), Červenobílé a Generaci identity. Do kategorie „neonacismus“: Náš směr, Národní odpor, Národní obrodu, Autonomní nacionalisty, Soldiers of Odin Czech Republic. W.P.E.P. – Evropské Patrioti. Více zkratek používat nebudu, abych se nevystavil riziku jejich četných záměn jako se to povedlo Dlouhému u Národního odporu /NO/ s Národní obrodou /NO/.

K mé maličkosti by mělo zaznít, že termín „neonacista“ ke své vizitce odmítám. Ani ne tak z důvodů trestně-právních, ale pro mé pohrdání v zaseknutí se u historicismu. Tudíž kuriózní vřazení ku germanofilní části, to beru jako doktorandskou mýlku. Sice nepopírám, že v dobách adolescence při přemíře truňku tu a tam nějaké Heil ulétlo, jenže to dotyčný dosud nemohl odnikud prokázat. A pouhé tušení do vědecké práce nepatří – spíše na onu shora avizovanou pavlač. Daleko zásadnější námitka pak je, že z mnou vypuštěných „tezí s copyrightem“ nikdy nic podobného nevyplývalo.

Ku autorově cti bych naopak přidal jeho použití doslovné citace ohledně mé někdejší titulatury („tiskový mluvčí“): Pro několik akcí Národního odporu jsem byl s organizátory domluven, že to zařídím s médii já. Potom už mě média automaticky kontaktovala a dala mi tuto jmenovku. Nyní už jen posměšně dodávám, že mnozí aktivisté, kteří mě před dvanácti lety po jisté reportáži Josefa Klímy všelijak vypovídali, tak já jsem při národoveckém aktivismu zůstal dodnes. Rozdílem od většiny, u které mnohdy zůstalo jen vybledlé tetování, případně nakombinované s láskou k poafričtělým fotbalovým klubům.

Popisu mého webu věnuje Dlouhý pasáž: „V letech 2015 až 2017 se publicisticky aktivizovali dva významní aktéři Národního odporu. Petr Kalinovský začal od října 2015 pravidelně publikovat své texty na vlastních internetových stránkách Antidemokrat. Úvodní motto Antidemokrata oznamuje, že ´pravda se neustanovuje hlasováním´. Slogan je dotvořen fotografií Petra Kalinovského se zbraní v ruce. Po obsahové stránce kritizuje Kalinovský principy liberální demokracie a údajný nadměrný židovský vliv ve společnosti, na jehož ´projevy´ se specializuje. Součástí internetových stránek je i rozebírání aktivistických možností v boji proti současnému politickému režimu.“ K míře židovského vlivu se vyjadřovat nehodlám, ovšem jinak se popis s koncepcí stránek shoduje (ohledně Antidemokrata jsem byl Dlouhým od neonacismu převedem do přihrádky neofašismus).

Asi ne náhodou se dá připodobnit odstavec z disertační práce ke struktuře celého textu. Triviální skutečnosti (např. grafika), odcitování veřejného sloganu (motto webu) a přidání snadno veřejností nalezitelných čísel (např. letopočet vzniku stránek). Na vše pak přilepit výslednici stvořenou dle potřeb. Podobným rytmem má pan Dlouhý jistě úspěšně nakročeno na pozici soudníhoznalectví.

Za další slabší strunu pokládám neschopnost dešifrovat místy i ironii v činěných hloubkových rozhovorech s aktivisty (jedna z použitých technik – vedle zúčastněného pozorování, dotazníkových šetření, kvalitativní analýzy ostatních dokumentů, tj. manifestů, programatiky, propagandistického tisku, profilů na sociálních sítích). Jenže: od polohluchých rozhovorů, nakombinovaných s následným položením návodné uzavřené otázky dalšímu zúčastněnému (Pavel Matějný), a to dotazu navázaného na ono prvotní nepochopení ironie, Miloš Dlouhý pronáší „nenapadnutelné“ nálezy: o okázalém sponzorování Národního odporu ze SRN (povšimněte si postupu, pomocí jehož obdoby vznikají výroční zprávy BIS o vlivu Putinova Ruska). Tudíž technika nakonec působí podobně neseriózně jako za spolehlivý zdroj používat nadlehčenou knihu Filipa Vávry.

Vůbec zde přidávám odkaz, kde si disertační práci Miloše Dlouhého můžete přečíst v originále.