sobota 31. července 2021

OZNAČENÍ ZA POLICEJNÍHO AGENTA

Byl jsem před stovkou lidí nazván policejním agentem. Pánem z fotografie. Proč?


První důvod. Nezatleskal jsem ani jednou za tři čtvrtě hodiny besedy s názvem ´Svoboda slova´!

Druhý důvod. Že jsem v následném (dosti oprávněném) afektu „nervózní“!

Třetí – a doslovný - důvod? JAK MNE MEZI RADIKÁLY VŮBEC NIKDO NEZNÁ!


Technicky přesně to proběhlo takto: jeden z panelistů debaty konstatoval pravděpodobnost přítomnosti policistů a „fízlů“ v sále. Načež pán v zadních řadách začal výskat. Ukazoval: „Jeden sedí vedle mě“. Až z publika se všichni reflexem podívali právě na mne.

Já na defamaci reagoval nejdřív jen dost zkoprněle. Vulgarismy pánovi mi nikdo nesmí vyčítat. Beztak svou hlasitostí ani nedosahovaly výše jeho obviňujícího výkřiku. Stejně tak vytýkat mi mou vizi s násilím. Pán mi pak rozvášněn z předchozí reakce publika do očí dál spílal. Za prvé, za druhé. A za třetí. Tedy třetí argument o mém údajném poměru k bezpečnostním složkám. Že ani v sále mě přeci nikdo nezná! Ale ve výsledku je přesný technický průběh nedůležitý.


Uznejte, že podobné zdůvodnění agentství zase mě opravňuje označit dotyčného za neuvěřitelného hlupáka. A to i kdyby šlo jen o argument číslo jedna. Tedy ten vycházející z NETLESKÁNÍ.

Průběh incidentu píši až o desítky hodin později, ale během inkriminovaných sekund jsem vulgarismů použil kupu. Ve svých dvaačtyřiceti letech bývám jaksi klidnější, snad jen proto k násilí nedošlo. Asi jsem až příliš umírněný, než když jsem před skoro třiceti lety zapínal svůj první extremistický bomber a vyrážel na bouřlivácké strkanice nebo na skinheadské koncerty.

Říká se, kdo nevěří ať sem běží, hned mu mohu ukázat svůj úřední kádrový posudek. Předvést přípisek o mé minulosti od devadesátých let, v němž zůstávám „jako jeden z mála činných aktivistů“. Okopírované CV pochází z trestního spisu k momentálnímu trestnímu stíhání za incident (dezinterpretaci činu !!!) s Židovskou obcí Praha. V aktuálním trestním stíhání za svůj občanský aktivismus jsem tzv. odsouzen dopředu, podobně jako kdysi za ryze sebeobrannou (!) střelbu do levicových ANTIFA poblíž průvodu Federace židovských obcí ČR. U soudu jen neúprosně zazní cosi jako „Kalinovský = vyhlášený nácek“, „vyhlášený kraválista“ apod, a jakési politizující "spravedlnosti" bude učiněno zadost. Ale zpět do čtvrtečního sálu s besedou o svobodě slova.

Takže dál k nařknutí o mém agenství či konfidentství. Freneticky už netleskávám ani tezím, se kterými souhlasím. Natož větám, ze kterých hned po začátku besedy ´Svoboda slova´bylo cítit podhoubí tématu Covid-19. Mohlo by se namítnout: Kalinovský tam neměl lézt, když tušil obsahové směřování. A především: když nechtěl tleskat. Proto na rovinu přiznávám, že jsem přišel na besedu jako na společenskou událost s předpokládatelnými prvky šarády, po které se obvykle po 2-3 hodinách přesouvá do restaurace už jen s několika málo přáteli. Tak to obvykle bývává i u besed s jiným - ne úplně všemi posluchači stejně odpoklonkovávaným - obsahem. Přesto už na startovní seanci může zaznít procento kvalitních námětů k původnímu
obecnému tématu.


K druhému argumentu upozorňuji, že k urážce mužské cti tím vyvolaná zuřivost/„nervozita“ patří. Ke zlynčování okázalého pseudointelektuála nedošlo jen mou léty nastávanou umírněností. Zde však deklaruji, že za podobné urážky o policejním donašečstvím apod. je přípustné i zkopání důchodkyně na invalidním vozíku. Něco prostě nelze. Tolik můj vklad o svobodě slova (podobně jako útok na domácí národ).


Po odmlce sloužící k mému psychickému rozdýchání jsem navrhl, jak věc vyřešit bez násilí. Tedy že si spolu uděláme fotografickou momentku, pod kterou doslova odcitujeme jeho obviňující věty. I s podpisem citátů vážící se k mému agentství/fízlovství/NETLESKÁNÍ/NERVOZITĚ atd. A celé to takto budeme publikovat, nechť i veškeré jeho okolí si udělá o dotyčném obrázek, s jakým inteligentem mělo dosud tu čest. Tedy když úsudek o agentství stanovuje dle dodržování rytmického potlesku.

Následovala všeobecná přestávka, během níž jsem pánovi znovu navrhoval ono druhé řešení (to už zase včetně vulgarismů). Já se mu představil i s předložením dokladů, totéž jsem žádal po něm. Z neznámého důvodu mi začal vyprávět jen o své noblese, protože „on jen přeci synem faráře“. Což opakoval vícekrát. Pak už jen jakési společné úkroky k pódiu, ale jméno mi nakonec prozradil (omlouvám se – pro tehdejší afekt, jsem jej ihned zapomněl). Nakonec jsem mávl rukou a odkráčel do foyer.


Po chvíli tam ke mně inkriminovaný kontrašpionážník kráčel s pokorně nataženou pravicí. A se slovy, jak by se p.t. Petru Kalinovskému chtěl omluvit za své unáhlené tvrzení. Protože tehdy nevěděl, kdo vedle něj sedí.

V minutách mezi mým odkráčením do foyer a jeho pokusem o omluvu - jejíž upřímnost mne nezajímá - si od panelistů v kostce vyslechl jakési „zaručení“ za mě. Právě na podkladu mého životopisu. Pro některé z panelistů možná jako kontroverzní osoba (zde soukromé motivace vynechejme), ale pořád nepřípustné mne osočovat z agentství.

Je nesmysl, abych ze sebe dělal cokoliv významného. Ale že jsem na nacionalistické scéně vždy vystupoval konzistentně, na to mi nikdo sahat nebude.

Povícero dehonestující tykání pokajícímu se jsem si sice už odpustil, leč ŽÁDNOU OMLUVU NELZE V TAKOVÉTO SOUVISLOSTI PŘIJMOUT. Což jsem mu také sdělil. Svědomí dotyčného přesto bylo „zachráněno“. A svou předvedenou, přesto nevyslyšenou, ochotu k omluvě šel oznámit do širého světa.


Proč bych byl pro obnovení středověkých mrzačících trestů zrovna v uvedených souvislostech? V souvislosti např. s pomluvou o donášení na blízké přátele, ale třeba i na alespoň určitou politizující výsečí vzdálenější kolegy - přesto pořád ještě tak nějak kolegy? (připomínám, nějaký Covid-19 mi je vesměs šumák, stejně jako že onu dějinně bagatelní konkrétninu nalézám já obráceně než totální většina tamního sálu).

Říká se: první slina nejvíce ulpí. Pomluva. Může to být šílená lež, ale než se nějaké pomluvy zbavíte... Když vás někdo označí za tajného agenta, fízla, donašeče apod.?

V rozebírané věci se naštěstí pán předvedl jako naprostý vůl. Jenže právě podobní hajzlíčkové jindy bývají těmi, kteří dokáží znechutit spoustu jiných, kteří rozdílem od nich by mohli být užiteční. Bohužel podobné pomluvy budou mít sílu vždy. CELOU PŘÍHODU PROTO VĚNUJI VŠEM OBĚTEM POMLUV.

úterý 9. března 2021

TAKÉ TOUŽÍM BÝT KONFIDENTEM

 Nedávno běžela na ČT informace o odložení sjezdu KSČM, kde po dosavadním stranickém předsedovi Vojtěchu Filipovi měl být ustanoven nový. A kratičká životopisná vsuvka o tom dosluhujícím. Tam nechybělo uvedení roku vstupu do normalizační KSČ a o spolupráci s StB.

PROČ TA INFORMACE O TAJNÉ SPOLUPRÁCI????? O komunistické ideologii si můžeme myslet co chceme, můžeme vidět taková a taková negativa na té či oné historické fázi, je možné vulgárně nadávat na stranické postavy, můžeme mít na paměti odsudky vůči různým formám angažovanosti. Ale proč to plýtvání vysílacím časem větou o Filipově spolupráci s StB?

Je jasné, že Filip nebyl ani tak kariérní člen, nýbrž komunisticky přesvědčený straník. Já jsem přesvědčený o zcela jiné ideologii, o zcela jiném -ismu. Moment
álně sice není reálná strana, která by se nazítří měla chopit moci, ale vezměme to hypoteticky: pokud by taková situace nastala, OKAMŽITĚ bych navazoval kontakt - a to ze svého podnětu - s její bezpečnostní složkou! Střelhbitě bych předal dosud posbírané informace o rizicích potenciálně hrozících od politizujících kverulantů. Sousedech, spolužácích, spolupracovnících, pozerech. Pokaždé bych hned vytáčel číslo svého řídícího důstojníka jakmile by se šustlo cokoliv politicky nežádoucího. A to nemluva o situaci, kdybych byl určen tzv. „agentem s právem ….“.

O to nejde. Kráčí o logiku. Dehonestovat můžeme odhalené podpisy spolupráce s StB, kdy tehdejší donašeč vyměňoval možné výhody za potopení/utopení svého příbuzného, kamaráda. Ale pokud někdo niterně v něco věří a koná v zájmu kýženého Režimu (jak napsáno výše: o kterém si můžeme myslet cokoliv nepěkného), tak pochopitelně spolupracuje s jeho složkami. Proč by na tom mělo být něco šokujícího, aby to bylo divákovi obsáhle dáváno na vědomí? 

P.S.: pozitivně vzato, ČT toho dne alespoň  měla zúžený prostor na jiná politicko-výchovná témata.

(Číst dále)

sobota 6. března 2021

TRALALÁČEK Z DÁLI SVIŠTĚNÝ


Rok se ví, že ne každý má stejně těžký průběh aktuální nemoci. I dříve se v obecnině učilo, že při pandemiích spočívá možná ještě větší nebezpečí v přehlcení zdravotního systému. Tedy že budou zbytečně umírat lidé na problémy, které by za jiných podmínek byly napravitelné. Základní teze.
Vědělo se i o potřebě mediálně známé osoby se na sklonku života ještě jednou okázale angažovat. A dál vše přišlo jako na zavolanou. Takže pokud se Václav Klaus nakazil, a nemoc prodělal s lehkým průběhem, nyní pro okolí neuvěřitelně nebezpečný exprezident očekávatelný TRALALÁČEK předvádí.

Niterné potřeby VK, ale i mnoha a mnoha jiných názorotvůrců, se předvádět (do toho množinky submisivních jelit), mají znepokojivou sílu. Ani to není námět na debatu.

Alarmující pro mne až bylo, že moji rodiče se také dostali do vleku oné vícepatrové pavlače. Pozor: přitom nevysedávají na netu! Jenže kreténskosti tzv. o nebezpečnosti očkování proti černým neštovicím, očkování proti TBC - donedávna trumfy hippies - , nebo naopak všespásné holdování mastičkám z česneku apod., zahltily už i klasická masmédia. (Rodiče nyní propadli verzi „strach z covid očkování“.)

Naštěstí, při použití možná až nekalých přesvědčovacích prostředků, jsem je k registraci „dokopal“. Ale kolik lidí z našeho národa zbytečně zemře předčasně/pořádně předčasně jen kvůli niterným potřebám pár blbečků po vůdcovství v kterékoliv době a množince?

Na FB mám cca 20% přátel, kteří se naštěstí vyhraňují vůči tomuto módnímu trendu svých všeopozičních známých. Předpokládám, že procento bude spíše větší. Třeba i tato esej bude varováním neopakovat každou blbost v té či oné kádrové sestavě.

(Číst dále)
 


čtvrtek 18. února 2021

Recenze knihy od Mariána Magáta: ŽIDOKRACIE

Těžko mohu psát objektivní recenzi, kde se mi dostalo čestného místa hned v prologu. (Magát můj kvalifikační výzkum o agitaci Holocaustem zminil coby jeden z odrazových můstků.) Půjdu proto metodou hledání  chyb ve spisu s křiklavým názvem „Židokracie“.

Kniha jako celek představuje kompilaci stávajících pramenů. Na tom nemusí být nic špatného. Naopak při záplavě  populárně-naučných publikací na tržním trhu, notabene skrze internetové sítě, je pro laickou veřejnost užitečné jejich utříbení. I kdyby role spočívala v připomenutím zapadlých věcí! Napadá mne pozapomenutý ultraservilní projev představitele Alternative für Deutschland k 70.výroční vzniku Státu Izrael v Bundestagu. Tedy strany, která je jindy osočována co neonacistická. Množství ještě před II.sv. válkou zrušených koncentračních táborů, které proto nezapadají do šablony „vyhlazování Židů“. I mnoho dalších věcí v publikaci nalezitelných.

V textu se objevuje přehršel speciálních termínů. Přeskočím rozlišování jednotlivých židovských množin a podmnožin, okruhů a názvů té či oné ideologie. Či dle skupin a doktrín uskupení zcela mimožidovských. Musím ale zmínit zdejší použití slova „demokrat“. Zpravidla v nelichotivém významu. Nejen pro popis některý z okruhů v historii, ale i pro uskupení současná, kterým je Magátem přikládána negativní esence. Což je v soudobém politickém žargonu zapovězené, jak jistě seznáte. 

Magát pokračuje pečlivě katalogizačním souhrnem argumentům popírání Holocaustu (tzv. revizionismus). Za zajímavou informaci lze považovat kontakt autora s otcem-zakladatelem popírání Robertem Faurissonemn. S tím se chystalo osobní setkání, jehož realizaci zamezila smrt prvého.