pondělí 13. července 2020

JSEM NEONACISTA, A JSEM NA TO HRDÝ

Za následný text budu jistě odsouzen. Už ani neregistruji, jaké je číslo paragrafu, ale jistě ona skutková podstata patří k nejzavrženíhodnějším. Zločin bude rezonovat i v překladu od soudce.
Sudí už bez taláru, kdesi na chodbě u WC, natřásající se coby popová hvězda. Před objektivy a po nápovědných dotazech novinářů. Což je podoba soudnictví posledních let. Soudci nesoudí podle svého nezaujatého mínění a paragrafů, ale pro vyznění v půlminutové stopáži. A pro Kavárnu boj proti pravicovému extremismu půjde jedinou cestou. Nešť.
Vrátil bych se k nadpisu. Jsem neonacista, a jsem na to hrdý. Zločin spáchaný. Potíž je, že nikdo neví, co jsem vlastně spáchal. Neonacismus je hnus, ale nikdo neví, co to vlastně je. Podobně jako antisemitismus. Ten přeskočme. Židé si samozřejmě vynalezli všelijaké supervědecké „3D testy“. Snad ale není povinnost tyto ovládat. U neonacismu to je krapek složitější. Možná podobný test už politologie vyplodila i pro neonacismus. Ale já o něm prostě nevím. 
Neonacismus je čekání na Godota. Nebo na Yetiho. Každý o neonacismu mluví, opovrhuje jím, štítí se všech neonacismů. Ale nikdo neví, co to je, a nikdo neonacismus neviděl! Uznat, že neonacismus je jen něco podle potřeby? Studno intelektuálovým ústům...

úterý 19. května 2020

I KONTROVERZNÍ JIŘÍ ČERNOHORSKÝ SI ZASLOUŽÍ OCHRANU PŘED POMLUVOU


Věc: trestní oznámení na identifikovatelného pachatele Jakuba Szántó pro trestný čin pomluvy dle §184 odst. 1, 2 tr.z.

K rukám: Policie České republiky
Na vědomí: Rada České televize
Federace židovských obcí v ČR

Tímto podávám trestní oznámení na identifikovatelného pachatele Jakuba Szántó (osoba židovského původu, zahraniční zpravodaj České televize pro Blízký východ) pro trestný čin pomluvy dle §184 odst. 1, 2 tr.z.. Toho se dopustil 16.5.2020 v 17:10 na sociální síti Twitter pod nickem @JakubSzanto. A to svým příspěvkem, který se pro pachatelovu známost coby profesionální žurnalista musí primárně chápat jako seriózní novinářská informace. Vše se týká citační části v uvozovkách. Takové by mělo být mezi pracovníky veřejnoprávní instituce doslovnou citací, nikoliv fabulačním humorem kdesi na zdech WC.
Z výše uvedeného profesního zařazení je patrné, že o soukromosti činu nemůže být řeč. Což společenskou nebezpečnost jedině zesiluje, o spáchání věci za vyhlášeného stavu nouze ani nemluva.

Inkriminovaný text: „Jiří Černohorský na protestu před ČT: ´Nebýt Koněva, nemůžete dnes vysílat ty svoje s*ačky! Šíříte nenávist k židům!´ Elitní skupina českých vlastenců vyzbrojena ruským praporem a velkoruskou svatojiřskou stužkou v akci“
Text je na sociální síti Twitter doplněn fotografií dokládající, že vše, včetně ÚDAJNÉ citace, se týká jakési mikrodemonstrace na Kavčích horách téhož dne.

Jiří Černohorský je osobou s patrnými sklony k exhibicionismu, který se v počátečních přívalech své duševní nestandardnosti ocitl i mezi národoveckou scénou. Snad proto se tzv. Pražská kavárna shlédla z osobnostní poruchy jmenovaného dělat obecný vzor při řízeném výsměchu domácímu národu. Nic nedbajíc na fakt, že Černohorský ve svém obdivuhodně širokém angažmá osciluje mezi prezidentskou kanceláří, religiozitami všeho druhu, pomyslnými ekoteroristy, až k ochráncům popálených cikánských Natálek.
V následných fázích přívalů svých záchvatů je Černohorský schopen dostat se zase nazpět k naivnějším subdílkům českého národovectví, které jsou stále ještě sto strpět jeho přítomnost. A PŘESNĚ S OHLEDEM K POSLEDNÍ SKUPINĚ MOHLO DOJÍT K POŠKOZENÍ CHRÁNĚNÉHO ZÁJMU. Protože Jakub Szántó o Černohorském sdělil nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost u spoluobčanů (skutková podstata prvního odstavce §184 tr.z.; spácháno pak veřejně přístupnou počítačovou sítí při použití odstavce druhého).

Kdo alespoň letmo vnímá veřejnou situaci s pomníkem maršála Koněva, jméno pana Černohorského mohl zaznamenat u tábora obdivovatelů onoho důstojníka Rudé armády. Dále je trasa Černohorského politické úvahy komplikovanější, avšak zhruba v tomto pořadí:

neděle 12. dubna 2020

BŮH BY SE MUSEL STYDĚT

Podotýkám, že smyslem velikonočních řádků (tak se období jmenuje v kalendáři) nebudou ryzí termíny žádné teologie. Tím bych totiž měl nakročeno k podobné asymetrii, vůči které se hodlám bránit. Bránit? Bránit....
Jsem ATEISTA. Už to samo o sobě vykazuje cudnou situaci. První písmenko - A - má řečtina k negaci následného. Následno je v tomto případě jakési nadpřirozeno, božství. Situace by sice byla řešitelná tím, pokud by blouznivci po záhrobí sami sebe vytyčili nějakým termínem až coby opak nás, kteří nemáme potřebu vyhlašovat cosi od cesty. Třeba od vzniku jednoho/více bohů. NIKOLIV TAKTO OPAČNĚ. Ale to bych chtěl moc. Já nejsem ten, kdo tzv. popírá Boha. Já jej stejně tak ani nepotřebuji jakoukoliv procedurou rodit. Věřící, tedy věřící v Bohy coby „ručitele nesmrtelna“, jsou přeci ti, kteří si Boha vybásnili, aby negovali přirozený konec každého svou smrtí. 
Bude užitečné si povšimnout vytažení nejtěžšího kalibru hned v úvodních větách: záhrobí.  Ono je totiž hnací motor veškerého blouznění po domnělých božských machinacích se světem. Jádro všeho náboženského. Bůh, s jeho větší či menší činorodostí. Jenže očekávat takovouto upřímnost od trhovců se sortimentem „dočasnost života“? Aby vás na to sami upozornili?
Z jedné strany připomeňme existenci takových náboženských společenství, které mají dokonce nadatováno číselně cosi kolem pěti tisíc let od vzniku vesmíru. (trilobity i Věstonické Venuše na chvíli schovejme do kapsy) Ale aby pro dnešek v tomto exaktně vyjádřeném úletu některé židovské sekty nebyly samotné, zmiňuji i frakce obsahující Ježíše. Ty, které ještě před pár staletími oficiálně používaly „nadpřirozeno“ k vysvětlování dnes už zcela povrchních jevů z učebnic věd přírodních, tu a tam existují dodnes. Hromničky, zarděnky atd. (církevní středověk celkový jako takový vydává na mnoho svazků podobných náboženských „úletů“ - to používám mírné pojmenování -, ovšem bylo úplné faux pas tyto zde vytahovat)  
Záludněji pak působí ony (kolikrát i nebiblické) ekvilibristiky, kde Bůh je jen jakýmsi „přesahem“ pro současníkův stav duchovní nouze. Nedělejme si iluze, zdroj oné paniky je taktéž vygenerován od povědomí o „jednou smrti“. A hledání vysvětlivek. Tradiční evropská společnost do koktejlu přihodí obvyklého Krista, rebelantsko-nihilistické tužby po cizokrajnu mají paletu exotičtější. Nespočet pak variací. Fanatických obhájců nejrůznějších náboženských doktrín znám široké množství. (zmíním své jednoroční kontakty se Svědky Jehovovými či Hnutím Hare Kršna, kdy ze zcela marketinkových důvodů jsem vedl společenské dialogy, při kterých všechny strany chápaly podobnost obchodních zájmů s jejich agitačními záměry v témže místě). A možnosti koketování s až stoprocentně nepopsatelným transcendentnem se nezastavují u jmenovaných okruhů. Odpersonalizovaní bůžci tančí v kdejakém zběsilém argumentu. 
Když jsem na sebe „prozradil“ ony styky, základním pravidlem pro podobné jest: držte si svoje téma, braňte se sklouznout k jejich podlísavým záměrům. Lze to. I když všichni razitelé Boha mají principiální potřebu podsunout podprahové náboženské sdělení, které vás chce strhávat od vašeho autonomního JÁ. Dokonce se jejich zarytost v jejich vlastním strachu před smrtí dá využít pro váš prospěch! U jmenovaných okruhů a u mé profese to šlo pracovně. 

neděle 23. února 2020

JAK SE POZNÁ STÁRNUTÍ

Když jedeš z koncertu bělošského rocku kdesi za Prahou, ze vsi, kterou takhle po půlnoci mají obšancovanou policisté, a staví každé auto. Červeným dopraváckým ukazovátkem jsi také obstaven za příslušnou krajnici. Jenže klasický venkovský policajt jen zběžně mrkne do kabinky, a až omluvně Tě odlifruje k dalšímu pokračování v jízdě. Zahlédl totiž obrýleného dvaačtyřicátníka s uhlazeným sestřihem a košilí upnutou ke krku. (Ve tmě je tak nějak k zaměnění její černý límeček za bílý, kor když jen vykukuje pod společenským svetrem.) Všude okolo ale probíhá buzerace Tvých kamarádů od množiny uniforem, podepřená několika dodávkami PČR - připravených těžkooděnců. A nad tím vším se ochomítá několik civilních rozkazníků s veledůležitým výrazem. Protiextremistická kriminálka, jejíž současné členy už ani jmenovitě neznáš. 
Jelikož Ti je až studno z podobné druhé koleje, kdy poblíž jsou na kapotách šacováni tací, kteří alespoň na chvíli neměli zavřené rty, zatímco Tvá vizáž naznačuje mainstreamově sklapnuté podpatky, vyhrkneš „Já patřím také k neonacistům!“ Na to tedy otráveně místní dopravák zaklepá na střechu se slovy „Tak si tedy vystupte a dejte mi doklady.“ Snad se subkulturní trapas napravuje. Jenže úplně celá lustrace spočívá jen ve znuděném posvícení si služební baterkou na úřední kartičky. Přitom o pár metrů vedle tušíš rozvířenou atmosféru, která může každou chvíli vybublat do revoluční strkanice. A Tebe si ani nižší periferní šarže nevyhledávají ve své centrální databázi. 
Znovu po pár sekundách následuje milosrdná direktiva k odjetí. Až zoufale proto prohlásíš, jak máš v nákladním prostoru české zbraně pro německé pravicové extremisty (čerstvá informace v médiích),  adresně určené k válce proti Izraeli (vylepšení ČTK)! Konečně tedy musíš - spíše můžeš - otevřít auto i vzadu, a vítězně se pousmát před metráky nepřehledného nákladu. Snad teď Tě opodál revidovaní mladší spolubojovníci nějakým gestem přijmou mezi sebe. 
Následuje jen další turbo-lítnutí policistovou baterkou, a dokonce i bez povinné procedury s dříve samozřejmou detekční alkoholovou trubičkou: nový příkaz k odjetí. Pak už jen rezignovaně sklopíš oči, aby ses doma pustil do úvah o důchodovém připojištění....