Za následný text budu jistě odsouzen. Už ani neregistruji, jaké je číslo paragrafu, ale jistě ona skutková podstata patří k nejzavrženíhodnějším. Zločin bude rezonovat i v překladu od soudce.
Sudí už bez taláru, kdesi na chodbě u WC, natřásající se coby popová hvězda. Před objektivy a po nápovědných dotazech novinářů. Což je podoba soudnictví posledních let. Soudci nesoudí podle svého nezaujatého mínění a paragrafů, ale pro vyznění v půlminutové stopáži. A pro Kavárnu boj proti pravicovému extremismu půjde jedinou cestou. Nešť.
Vrátil bych se k nadpisu. Jsem neonacista, a jsem na to hrdý. Zločin spáchaný. Potíž je, že nikdo neví, co jsem vlastně spáchal. Neonacismus je hnus, ale nikdo neví, co to vlastně je. Podobně jako antisemitismus. Ten přeskočme. Židé si samozřejmě vynalezli všelijaké supervědecké „3D testy“. Snad ale není povinnost tyto ovládat. U neonacismu to je krapek složitější. Možná podobný test už politologie vyplodila i pro neonacismus. Ale já o něm prostě nevím.
Neonacismus je čekání na Godota. Nebo na Yetiho. Každý o neonacismu mluví, opovrhuje jím, štítí se všech neonacismů. Ale nikdo neví, co to je, a nikdo neonacismus neviděl! Uznat, že neonacismus je jen něco podle potřeby? Studno intelektuálovým ústům...
Pro ty úplně mimo se může neonacismus jevit jako přechodník k historii dvacátého století, kde jedna strana byla oficiálně uznána za špatnou. Podobnou logikou by se mi přilepila nálepka nesmyslně. Nepatřím k hltačům populárně-naučné kvazikultury, kde bych zavrženíhodně, zato náruživě, sklouzl do toho nesprávného fans-kotle. Ale zase mi ani nehrozí faux pas při tápání, zda Koněv něco „osvobozoval“, když bych souběžně obdivoval „okupanta“ Hitlera.
Stejně nemusím holdovat Hitlerovu plácání po zádech dotyčné menšině, když vím o nemožnosti žití menšin na jednom území. Přesto budu neonacista. Takže historií to u mne nepůjde.
Marketingově vzato se lacině zneužívá i podoby slov neonacismus a nacionalismus. Pro potřeby slévání všeho a všech do jedné masy (např. EU). Tam je efektivní využít přirozené krvavé důsledky v minulosti, a hned nesmyslně odsoudit i obecnou ideu nacionalismu. Nepozornost u sluchového vjemu. Apolitická většina populace snadno přijme interpretaci podle potřeb kohosi vzadu. A když já se hlásím k českému nacionalismu? Zde hluchota slaví přímo orgie!
Snad to půjde cestou označení NEONACISMU za pouhou nadávku. Potom nevím, proč bych měl být odsuzován za nadávání jiných. Logicky by měl být práskán bičem po zádech ten, kdo nadává jinému. Všimněte si mé tolerance: sice by nemuselo být úplně špatnou představou vzít karabáče, devítiocasé kočky a teleskopické obušky. V každé ruce pak jednu z lynčovacích zbraní. Vrhnout se na kompletní Pražskou kavárnu a umlátit ji k smrti. Já nic takového ani nechystám, neorganizuji, ani nepodněcuji jiné k naznačené produkci. Tudíž také s neonacismem mimo.
Pak tu máme jednotlivá aktuální politická témata a postoj k nim. Třeba prezidentské volby v Polsku. Z výsledku jsem žádný orgasmus neměl, neboť post bude obsazen stejně jako v minulém období. Tudíž žádná spásná politická vlna nezačíná. Možná v týdnech před nimi řádila postmoderní klika napříč Evropu. Všude možně varovala. Vznikl dojem, že konzervativní je sporností, nepokrokové a zhoubné. K tomu na polské poměry = katolicismus násilně nalepený ke slůvku neonacismus/neofašismus.
Přitom já osobně jsem zhnusen soudobou pánbíčkářskou hyperaktivitou v kruzích přátel. Nota bene právě římskou-katolickou verzí, když coby Češi jsme byli obrozeni vzpomínkou ducha Husova. Jít proti proudu, pokud je to nezbytné. Proti všem. Jenže neonacismus je některými tématy přilepen Kavárnou ke katolictví, automaticky vyplývá i že jsem bigotní katolík. Logika je neúprosná. Homosexuální feťák nepřehledně spílá do neonacistů kde komu.
Už toho s tím neonacismem raději nechám. Po pár odstavcích bych se stejně dostal k hodnocení aktuálního politického dění na Blízkém východě. A tam neonacismus vykukuje z kapsy na potkání. Dokonce i černošským Afričanům, kteří se (spravedlivě) přidali k intifádám...
Žádné komentáře:
Okomentovat