(aneb něco z dosud netištěného archivu – 2002)
Od minulého století se pozice Židů obrátila. Z koncentráčnických utlačovaných – v izraelské utlačovatele. Výčitka plynové komory je v západním světě televizní kultury dnes a denně resuscitována , tudíž nastává efekt jakéhosi dvojího časoprostoru. Máme tu permanentně vybičovávaný pocit provinění všech „Nežidů“, a jedině v tomto duchu se může vést o Izraeli celospolečenská diskuse. Na druhou stranu tu ale máme časoprostor současného Středomoří. S brilantně vyzbrojenou armádou židovského státu a s tajemným Mossadem.
Existuje politická nadávka v podobě přirovnání nepohodlného tábora k nacistům, po které nařčenému nezbývá než stažení se do ústraní. Ale většinou je osočování čistě účelovou záležitostí. K dovršení všeho občas nejvíce obviňuje ten, od koho to není oprávněné.
Židovský spisovatel Arnošt Lustig vystoupil v posledním pořadu Klub netopýr, věnovaném Blízkému východu. Výroky, kterými diváky zasypal, by v případě jejich adresování nikoliv Arabům, ale Židům, mohly dovést leckoho do soudní síně. „Arabové lžou stejně jako lhal Hitler“, ujistil českou společnost, která se dávno distancuje od podobných paušalizací. Dohoda o skončení izraelských vojenských akcí je dle něj teoreticky možná, „ale ne mezi fanatiky (rozuměj Araby) a demokraty (rozuměj těmi správňáckými = Židy).“ Ultrasionistický fanatik Lustig se neubránil ani projevení svých genocidních choutek: „Já bych … vystěhoval ty Araby ze Západního břehu … do Jordánska.“ Aby diváky ještě jednou ujistil o svém světonázoru, tak k velkému úspěchu zopakoval „Jestli neexistuje jiné řešení … já bych ty Araby vystěhoval.“ Kdyby někdo na kameru ČT vyhlásil heslo radikálních Palestinců „ZATLAČIT ŽIDY DO MOŘE“, protiextremistická složka policie by už stepovala před studiem.