POPÍRÁNÍ A SCHVALOVÁNÍ HOLOCAUSTU, KORONAVIRUS

Jelikož za politizující ilustrace na FB pobíhám po výsleších, musím použít mírnější tón. Ale i tak věc podám v plné nahotě. Nikdy jsem Holocaust nezpochybňoval, byť detaily mohou být rozporovány.

V eseji půjde o motiv revizionistů při pokusech o zpochybnění Holocaustu. Vzhledem k svému osobnímu pohledu na  politiku entity, která vznikla na podkladu Holocaustu, by i mně bylo milé vytracení legitimity Státu Izrael. Ten by se musel poroučet do pomyslného smetiště dějin (nepochybně by si ale dnešní blízkovýchodní hegemon našel něco jiného). Ovšem ke komplexnímu vědeckému popření dojít nelze.

Potom tu je schvalování Holocaustu. Také přeskočím onu možnost s detaily spíše pro otrlé. Ale i tam lze nalézt pro někoho motivy. Pro ty životně postižené okupací současným Izraelem - sh
ora uvedený.

Nebo se coby motiv ku schvalování může dostat ke slovu derivace z patentu na mravnost u dnešního utilitaristického „holocaustování“. Přitom dění na Blízkém východě vůbec - ale vůbec - etické není! Psychologickou stránku popisuji, nehodnotím. Dál už to jede jako sněhová koule. Nejprve jak je možné vnucovat jiným mravnost, pokud ji někdo vnucuje na základě něčeho, co je z úplně jiné tisíciletí? Proto chronologicky, ale i lokálně, zcela cizorodé? Tudíž se tímto aktuálním zneužíváním Holocaustu podněcují osobnostně extrémní lidé v podobně cynickém náhledu. Pomyslná sněhová koule nabývá na rozměrech. Asi takhle: permanentní mravnost z nemravnosti. Nemravnost z mravnosti. Nemravnost z nemravnosti. Mravnost z mravnosti. Tak jako tak to nakonec (na dílčí skupiny) působí. Ejhle, motiv! A pak už jen u Palestinců následuje znavené sekundární schvalování.

Vraťme se k zpochybňování. Příčina je tedy politická. Proto úsilí chápu. Činovníci pro jeho zpochybňování jsou mnohdy akademickými odborníky, kteří zahodili du košů své kariéry jen proto, aby se stali aktivisty proti dnešním nespravedlnostem. Těm z Holocaustu těžících. Z izraelské okupační politiky. Revizionisté jednou budou mít nárok na pomyslné Nobelovy ceny. Byť za specifickou blízkovýchodní humanitární činnost, kterou podprahově poskytují. A nikoliv pro „vědecká tvrzení“ ve svých knihách.

Kde je smysl mé eseje? Noblesní revizionističtí autoři vnitřně asi ani nevěří svým tvrzením. Jenže jejich čtenáři se dělí do několika kategorií. Pevně doufám, že nejvíce robustní výseč tvoří ti, co správně chápou podprahové poselství daných knih. Možná provokativní k té již léty zaprášené minulosti, leč vzhledem k dnešku oprávněné.

Pak tu máme další část milovníků revizionistické literatury. Ta tak nějak splývá s hltali brakových komparativních populárně-historických titulů. Uchvácení z každého titulu vážícího se k oné době. Kolikrát vše pojímají zmatečností i protichůdně (vč. zpochybňování vedle schvalování), ale co naplat.

(ČÍST DÁLE)

O TELEMARKETINGU A KORONAVIRU

Před nějakými dvaceti lety jsem dostal svůj první podnikatelský nápad. Za provizi přenechávat zakázky všeho, co se týká nemovitostí. Mezi stavaři to tak chodí, jak jsem už věděl od otce. Obligátní provize 10%. Čtěte i vy, co teď fňukáte na pracáku, že se nemáte čím živit. Protože to je stále realizovatelné, kvůli internetu jen s mírňounkou úpravou!

Nápad byl v této šlépěji: předstírat středně velkou firmu jménem ABC Dům, která se věnuje níže uvedené paletě činností. Od zednických prací, sklenářských, elektrikářských...

Poté sehnat klienty a jejich zakázky za deset procent přeprodat. Proto jsem si nehal natisknout letáčky velikosti A6, kde hned záhlaví tvořil název firmy. Málokdo si všímá absence „s.r.o.“ nebo „a.s.“ v názvu, takže s podvodem si hlavu nelámejte. Hlavně v té době bylo důležité telefonní číslo, kam se klient má obrátit.

Stovečku letáků rozhodíte mezi vilkami za nějaké dvě hodinky. Dnes jsem na své sebevědomí až pyšný, jak mne tenkrát nepřekvapilo relativně slušné množství zpětných vazeb = postupem dalších dnů zvonících telefonátů. Pak drze do sluchátka odpovědět cosi ve smyslu: počkejte, já rovna pobíhám po stavbě, já si jen napíšu jméno a adresu, co přibližně zrovna potřebujete a předám vše kolegovi, ten se do hodinky ozve zpět. Pokud alespoň něco dovolovaly mé minimální technické vědomosti (např. rozdíl mezi betonem a maltou), tak trochu rétoricky zamudrovat. Zavěsit, a ihned vše telefonovat smluvenému obchodnímu partnerovi = skutečnému stavaři.

Jiný krok do neznáma byl, jak sehnat obchodního partnera. Tedy firmy či drobné živnostníky, kdo od vás budou brát zakázky. Ale také jsem se nemýlil a stejné to určitě bude i dneska. Zkuste zavolat náhodné/náhodnému z nich, zda přistoupí na desetiprocentní pravidla! A pokud u jednoho konkrétního řemesla se netrefíte hned napoprvé, u druhého zkusmo vybraného telefonního čísla vám už ručím za vzbuzený zájem...

Pro můj příběh přeskočím zádrhele tak nějak očekávané, tedy že některý z obchodních vás bude okrádat. Tj. zapře realizaci vámi přenechané zakázky, aby nemusel platil provizi. I zádrhele neočekávané. Tedy kolik je mezi řemeslníky idiotů, kteří nechápou, že hlavním vtipem je to, že manažer firmy/řemeslník, musí volat co nejdříve. Ale fungování svého businessu si hodně brzy pročistíte. (ČÍST DÁLE)

VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ KRAJSKÝCH VOLEB

S potěchou si všímám mizivého množství výkřiků přímo o „zfalšování výsledků“. Tento žánr býval dříve daleko četnější. Podobné zoufání nahradilo méně fantasmagorické konstatování o podmínkách nastavených tak, že radikální strany jsou zatlačené k neúspěchu. Ovšem hned se zase vynořují matematičtí odborníci, kteří pomocí součtů pomyslných jablek a hrušek - „musíme se sloučit“ - předpovídají volební potenciál.

Proto kdo v následujícím textu čekáte exaktní tabulky, raději esej vypněte. To jediné důležité o proběhlých volbách bylo uvedeno a umanuté zpětné přehrabávání se ve volebních výsledcích/prognózách voleb budoucích má společné jedno. Zbrklost.

Oproti tomu Režim jako paní učitelka v mateřinkách předhodí dětičkám hračky. Pak pouze dohlíží, aby se nic nevychýlilo z dovoleného schématu. Následně s úsměvem kvituje, jak vše běží ve vytvořeném rámci. Pokud víceméně všichni žáčci zpětně a zvnitřněle přijímají pravidla hry, pak nastává až obecné blaho. Přitom zbrklost svěřenců je předem očekávána a bezpečně regulována! Případné hození gumovým medvídkem od lotřivějších kritiků nikoho nezraní, onen gumový medvídek pouze neškodně pískne.

S tím se i počítá. Podobný moment může Režim využít k až sadistickému výsměchu. Proč myslíte, že máme nacionalistickou stranu vedenou rasovou menšinou, jiná zase skrz naskrz prorostlá architektem devadesátých let?

Je mi známo, že tímto připomenutím reálných jevů u volebních procedur příliš sympatií a oblíbenosti nezískám. Vím o absenci diplomatična při vyslovení svých námitek, které se chtě nechtě rovnají urážkám v naivní výseči naší subkultury. Primárně ale nechci sbírat oblibu, být všeobecným miláčkem a královnou demokratického plesu. To raději toužím po titulatuře neznámého vojína ryzosti.

Čistotu ideologického uvažování nestanovují kvantifikovatelné volební hlasy. Opodstatněná budiž diktatura kohokoliv, kdo vyjde z dobrých úmyslů (a nevychýlí se zásadně). Chránit nejvyšší hodnotu. Tohle je nacionalismus!

Mohlo by se zdát, že poslední napsané může odkývat mnohý. Jenže šok následuje, kdy hned po odkývání zazní polohluchá otázka: „jak se ale chceš dobrat k převzetí moci, když ne volební výhrou?“ 

Předně: šok pojmout coby nepochopení, které zvýrazňuje potřeba tazatele po střednědobém úspěchu. Prostě dohmatatelném. Ona zbrklost je pak startovním elánem při zakládání dalších a dalších volebních entit. Na jejich soupisku vstupuje obstojná paleta karikatur, které se „do hry podle pravidel“ uchystaly. Následně jsou pak nejnechutnější ty momenty, když coby ukřivdění rozmazlenci odmítnou přijmout vítěze hry, do které se dobrovolně přihlásily. (ČÍST DÁLE)