
Evergreen
tydlitátovských pomluv ● Věrka nařkla z gaunerství už i
rektora ● výroba dodatečných důkazů ● „akademička“
neznající systém hodnocení
Že
z necelé dvacítky zdejších esejů se už třetí příspěvek
pojí se jménem Věra Tydlitátová? To nechápejte jako snížené
administrátorovy rozhledy o světě, nýbrž coby důsledek
kombinace nehoráznosti jisté postarší vdovy s jí odtušenou
rentabilitou pojící se s židovskou tématikou.
Vše
začalo tím, že jsem Tydlitátové zaslal otevřený dopis v reakci na
její snahu zamezit v mém (neexistujícím) doktorandském
studiu. Tato její takřka domovnicko-důvěrnická snaha byla
aktivizována nejprve nalezením mé kvalifikační práce a jejího resumé, k neudržení se ale uvědomělkyně vybudila až po
shlédnutí mé prezentace na Zimní univerzitě Vlastenecké fronty. V jejím nepříliš akademickém konání jsem spatřil
naplnění skutkové podstaty trestného činu pomluvy a na
Antidemokratovi jsem publikoval i své trestní oznámení.
Každý
překručovač, vymýšleč, nadsazovač, lhář apod., pracuje mírně
odlišnými metodami, ale koncový výsledek má být podobný.
Tydlitátová se ukájí metodou tzv. aktualizací u svých tvrzení.
Prostě každou chvíli řekne něco jiného a vzhledem k jejímu
statutu ostatní raději drží ústa.
Nebo
podvodníci začnou přidávat „důkazy“. Třeba formou
chronologických grafů, přičemž podobné „názornosti“ mívají
u čtenářů skutečně přesvědčovací efekt. Neboť to jsou
prostě NÁZORNÉ DŮKAZY. Jejich pravdivost či reálná důkazní
hodnota pak pro masové publikum už bývá nepodstatná. Jde o to,
že něco někde napsáno VŮBEC je. Zeptejte se třeba v reklamním
průmyslu.