Buďme vděčni za každý útok

VYSVĚTLENÍ NÁZVU ° NEJDE O DŮSLEDKY ISLAMISMU ALE POSTMODERNITY ° KDO ZA SITUACI MŮŽE?

Abych nebyl napaden za cynické strhávání pozornosti, už z perexu budiž patrné, že žádnou terapii šokem nepřipravuji. Proč také, když ona léčba upadající Evropy se rozběhla jiná. Nechtěná. A bez ohledu na tento web. Něco z původního záměru totiž komusi nevychází a pro původní evropské národy může být válečný oheň spásou. Určitě oproti původně chystanému rozplynutí se v multikulturním ráji.

Jak se u nás Židé mají?

OPODSTATNĚNÍ EXISTENCE STÁTŮ ° PROČ KDOSI USTUPUJE OD HLUČNOSTI SVÝCH TEORIÍ ° PROČ SE VĚNUJE TOLIK ENERGIE LEGENDÁM O ANTISEMITISMU ° TZV. „STŘEDISKO BEZPEČNOSTI FŽO“ POD DOZOR!

Někdo zaplane elánem, když pro své soukromé dopisy či veřejné texty nalezne odrazový můstek, protože po obtížně zvládnutém startovním bodu už ten zbytek jde jako po másle. Oproti tomu mne vyčerpává stále reprízovat to samé. Za tuto námahu, jaksi námahu navíc, může doba a nepřirozeností okupovaná atmosféra. Právě ta soustavně nutí dokazovat úplné základy.

Například to, že státy kdysi našly své opodstatnění pro nezbytnost ochrany krve. Postmodernizované jazyky zbytečně vymýšlejí slůvka jako „kolektivy“, „teamy“ apod., když tu již od počátků dějin existoval faktor JEDNÉ KRVE. Prostě odjakživý hybatel přirozené biologické války, kdy skupinové zájmy jsou reprezentovány útočící i ochrannou smečkou. Ba dokonce podobné hnací hledisko operovalo živočišnou říší ještě dříve, než se vůbec na planetě objevil první Homo sapiens sapiens.

Když se i posledně jmenovaný živočišný druh rozdělil do ras a následně subras, zrod právní entity STÁT byl na spadnutí. (A pokud by toto odůvodnění bylo popřeno, pak by další existence státu postrádala smysl. O pocitu vázanosti jeho právním řádem ani nemluvě.) Proto když v nejvyšším stupni dějin ke slovu přicházely příslušné plnohodnotné moderní národy, odrážet se měly z čeho a především i nárokovat si mají co.

Ortel je hnůj

SLAVÍCI MÁLEM Z OSVĚTIMI ° OPRAVDU NEVYDAŘENÉ HLASOVÁNÍ? ° NE DĚTINSKOSTMI - JENOM UMOŘENÍM!

Titulek v tomto období chtě-nechtě navozuje téma Slavíků. I pro ty, kteří žádnou skladbu od kapely Ortel nikdy neslyšeli. Neznám přesný název oné soutěže, pouze tuším, že se jedná o jakési klání založené na několikatýdenním hlasování diváků. A vyhlašování výsledků pak je jedním z hřebů kulturně-společenské sezóny.

Osobně bych se tématu bulvárních pořadů ani nevěnoval. Nicméně v éře komunikačních sítí jsem mediálně spuštěné lavině nemohl uniknout. Tudíž jsem předzásoben celkem podrobně: jaké bylo umístění koho, kdo v čem přišel, kdo vůbec nepřišel a kdo odešel. Stejně tak kdo pod jakým názvem/jménem kdysi dávno a kde vystoupil. Z alternativních zdrojů pak zaznělo, proč jakýsi cikánský zpěvák aspiruje na synonymum pro hulvátství. Plus pobouření Federace židovských obcí (asi).

VIZE NEBO PARAGRAFOVANÁ ZNĚNÍ?

Ujasnění smyslu dialogů ° logika při vrstvení témat ° mrzkost potměšilých detailů ° poslání v podněcování sebe sama

Každá éra je uchvácena nějakým termínem. Dnešek si zakládá na slůvku KOMUNIKACE. Fascinovanost doby poznáte i podle toho, že svůj zamilovaný termín dokáže naroubovat kamkoliv. A jak široce se slůvko uchytilo! Jazyková zrůdnost „vykomunikování témat“ je přitom jen tragikomickým bonbónkem.

Přitom by stačilo namísto okázalého velebení samotného procesu komunikování hovořit racionálněji. Kolikrát s druhými sáhodlouze debatujeme a až posléze přijdeme na to, že oba nejen že se nacházíme v úplně jiné oblasti myšlenkových map, ale i že každý má jiný důvod pro onen sociální kontakt.

Zrovna nedávno mi až po několikahodinové výměně vzdušného chvění došlo, že zatímco já zásobuji pomyslný lavór, ten druhý obšťastňuje staletý dub.

VAŘENÍ Z VODY, IDEOLOGICKÉ VAKUUM (pražská demonstrace 28.X.)

Blázni ve veřejném životě ° škála kritik politických témat ° Zeman i přes Bradyho JE součástí PRŮMYSLU HOLOCAUSTU

Mnohým akcí přihlížím zpovzdálí, abych se po vyhodnocení počátku mohl rozhodnout, zda se do nich zapojím. Nerovnost totiž existuje i v rámci jediného národa. Klidně to ocejchujte jako nabobtnalé elitářství, jenže zkušenosti mě učí podobnou ostražitost co nezbytnost. A já si na určité ideové výstavbě zakládám.

Přejdu dnes žabomyší války mezi různými jmény. Podobné šťouchanice koneckonců patří k přirozenosti. Stejně jako se lze povznést nad účast – diplomaticky řečeno – „podivínů“ ve všech možných spolcích. Veškeré politicky činné skupiny jsou magnetem pro veřejné blázny. (Ono i kdybyste tímto zaměřením lustrovali základní patra vládních politických stran....) Avšak s tím rozdílem, že u skupin reálně dosahujících k mocenských kladkám se věnuje dostatek energie, aby oblastní šílenci nebyli středem novinářské pozornosti, nýbrž tuto obsazovali počestní mudrcové. (Seriózní pánové si přeci nenechají zhatit svůj VEŘEJNÝ KŠEFT pouhými exhibicionisty.)

ZEMANŮV PŘESTŘEL

Becherovkou zastíněné šoa ° zbrklá Zemanova msta ° pražská kavárna jedním orgasmem dalajlámu, Holocaust i zrelativizování češství

Židé a Holocaust opět mimořádně viditelně okupují politickou scénu. Paradox tentokrát spočívá nikoliv v oné pozici – to už se bere tak nějak jako samozřejmost – ale v tom, že pro necvičené oko se může jevit mnohé tuze zmateně. Začněme proto rekapitulací jasného:

Nedávno ČR navštívil dalajláma, ideální symbol pro znuděnce dneška. Kdo nechce být mimoněm, musel fotograficky zapózovat zpoza zad onoho kontroverzního ex-feudála. Kdo by se šťoural  v detailech lámaismu a přerodu jeho předáka v symbol humanismu, zpátečníkem by byl zován...

MORAVANSTVÍ COBY TUZE ZNEUŽITELNÝ JEV

Cui bono + modus operandi ° moravanství teritoriální ° moravanství „nacionální“ ° jazyková rovina

 

Mám pocit, že se na našich demonstracích zintenzivňuje obrat: „My, Češi, Moravané a Slezané“. Nebudu zapírat, že mi podobné rve uši. Tento svůj pocit jsem ale schopen zdůvodnit nad materiálem současného nejvýznamnějšího – a přitom RELATIVNĚ seriózního - moravisty: doc. PhDr. Jiřího Pernese PhD. (Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství. Brno : Barrister & Principal, 1996 ISBN 80-85947-12-9 )

ŘÍP OKUPOVÁN HARE KRŠNA!

Módnost národa – ale jen slupičkou ° cizácké prvky v kuriózní verzi „češství“ ° znásilnění termínů ° na druhé straně stále jedni a ti samí

Společenská atmosféra je výsledkem pomyslného trhu

. Při jeho procesech panují stejná pravidla jako na trhu s rohlíky.

V posledních měsících, kdy se řítí námi dlouhou předpovídaná přistěhovalecká vlna, dochází k určité rehabilitaci slova NÁROD. Ale nebudu opakovat teze posledního čtvrtstoletí – už na věčné reprízy přestává být čas a místo. Účelově-národovecké fráze nyní srší nejen od kruhů, které se budou ve volbách reálněji ucházet o hlasy, ale i od tzv. kulturních elit. Příspěvek si chce vzít na paškál jev, kdy zdánlivě podobná slova lze momentálně zaslechnout dokonce i od těch, kteří nás za ně donedávna zesměšňovali nejvíc. Může nás to vůbec těšit?

Ohlédnutí za demonstrací SPOLEČNĚ ZA VYSTOUPENÍ Z EU!

Obvyklé organizační mouchy demonstrací ° řečnická superstar ° mimovolební význam shromáždění ° hooligans na politické scéně

Střípky ze sobotní akce pojmu jinak než tu a tam se mihávající oficiální média. Na podobných sešlostech se objevuji setrvale, tudíž nejen že jsem způsobilý k jejich porovnání, ale snad se i mohu dostat k nějakému obecnějšímu závěru.

Délka mé glosy by neměla přesahovat únosnou hranici. Ostatně podobně dvouapůlhodinového trvání mikrofonově-stacionární části bylo ihned spatřeno co nejviditelnější problém. S vysvětlováním tohoto organizačního defektu proto začněme od píky:

ŽIDÉ V ČESKÉ KINEMATOGRAFII

Protektorát jedinou výjimkou ° časový iluzionismus s Holocaustem ° dnešní hra na „najít babičku“ 

 Už nadpis je sporný. Vždy se jednalo o kinematografii česko-židovskou (židovsko-českou?). Pochopitelně s výjimkou říšského obsazení, kdy Židé měli daleko jiné starosti než furiantství před kamerami.

Když dnešní člověk usedne před protektorátní tvorbu, něco tam je nezvyklého. Tehdejší odpočinkové snímky musely především překrývat problémy doby, ale do hodnocení tohoto typu mi nepřísluší se pouštět. Zcela určitě ale po dnešním shlédnutí inkriminovaných děl na mysli vytane jistá podivnost. Až dodatečně si uvědomíme, že žádná z tehdejších tváří se primárně nespojuje s přelitováváním se vmísitelným nejen do druhé poloviny dvacátého století, ale čile i dosud.

Proto momentální úvahu o duši česky točeného filmu rozdělme na dvě části. Na PŘED a PO.

PRVNÍ NAROZENINY ANTIDEMOKRATA

Hlásání neměnné ideologie ° Antidemokratovým paradigmatem není demokracie ° elity nad davem ° číselná úrodnost

Nebojte, nezazní zde jeden z trháků doby „Iks-iks-iks má narozeniny, my máme přání jediný, štěstí, zdraví, štěstí, zdraví….“. Ovšem první výročí projektu ANTIDEMOKRAT je skutečností, tudíž by měla být učiněna jakási rekapitulace.

Vyjděme z toho, co se zatím nepodařilo (a z principu se zcela podařit ani nikdy nemůže). Smysl těchto stránek učinit jasným každému, kdo se na nich kdy ocitne.

Začnu opakováním základů. Vždyť jednou z charakteristik ideologie je i to, že jádro má konstantní a z něj pouze vyvěrají její aplikace. Proto ideologický projekt musí připomínat spíše rčení o křečkovi v kole, nikoliv to o plášti proměnlivém ve větru.

NA VAŘENÉ NUDLI

Policejně zvládnutá Prague pride ° nový scénář pro krocení demonstrací ° smyslem radikalismu není kooperace s Režimem ° kretén závěrem

Nechci dnes zabíhat k polemikám co je a co není pavěda. Jedno je však jisté: aplikace většiny humanitních nauk bývá natolik prostá, že působí až sporně psát o jejich vědecké podstatě. Ono „vědečno“ se pak používá spíše jako formální zdůvodnění banalit.

Například taková psychologie ve službách policie. Zapomeňte na její zastoupení v detektivkách, kde se vyšetřovatel neobejde bez min. šesti semestrů. Protože jedinci, kteří jsou už od přirozenosti vybaveni pudem co je a co není v dané situaci chtěné a žádoucí, z jejího praotce Aristotela nemusí mít nastudovanou jedinou stránku. (O všech dalších elaborátech ani nemluva.)

Coby účastník demonstrací si všímám opatření, která jsou produktem policejních psychologů. Jednou z vsuvek bylo vynoření se policistů bez viditelných zbraní, zato s nápisem Antikonfliktní tým na nepřehlédnutelných blýskavě-žlutých vestách.

Má maličkost také kdysi dříve byla takříkajíc odzbrojena vmíšením se jednoho z členů Antikonfliktního týmu do ostřící se rozmíšky mezi mnou a jakýmsi zdrogovaným antifašistou. Zatímco já již vyčerpal veškeré vulgarismy deskribující podstatu ideologie druhé strany a pozvolna se chystal přecházet do „vyšších debatních sfér“, onen policista/nepolicista mi najednou za zády povídá: „Tak se mi to líbí, když spolu hezky demokraticky a bez násilí diskutujete“. V tu ránu jsem stál jakoby opařen a nezmohl jsem se na odpověď. Ale ani na pokračování mého záměru s toxikomanským lidskoprávníkem.

HIP-HIP, OH, HURÁ!

Antisportovcovo znechucení ° šíře disciplín ° kampaň proti antisemitismu vecpeš všude ° znásilnění symbolů

Olympijskému šílenství uniknout nelze. Na rozdíl od většiny bříškařů sportu neholduji ani jako divák přímých přenosů. Proto jsem nyní sportovními disputacemi sužován více než jindy. Pokoušel jsem se překonat povinné olympijského účastenství návštěvou Fortuny s dotazem, zda je vypsán kurz na atentát v  Rio de Janeiro. To proto, abych měl důvod sledovat tisk, když už bude latinskoamericky infikovaný od první do poslední strany. Bezúspěšně, šlo by to prý proti etice sázkařů.

NACIONALISMUS MŮŽE BÝT JEN ATEISTICKÝ

Náboženství nemá soukromý ráz ° demokracie snadno suplující Boha ° Pravda nestojící na lžích ° smysl dějin ve třech fázích

Téma v nadpisu by šlo vyřešit stručnou ekvilibristikou. Pokud obecný nacionalismus má krédo NIC NEŽ NÁROD, pak nemůže být nad Národem nic vyššího. Ani Bůh. Ale pokud nejvyšší pozici má naopak hypotéza Boha, pak něco s Národem co nejvyšší hodnotou nebude v pořádku.

…

Ale vážněji. Byť předkládaným textem pobouřím mnohé přátele tak jako tak. O víře vůbec v samotnou existenci Boha se dnes hovoří jako o soukromé věci každého. Stejně jako o ateismu. Jenže už to je klam. Stejně jako na druhou stranu v současnosti často slýchané výkřiky, že svět se o žádnou ideologii nesmí opírat. Pro 99% populace premisy sice sympatické, ale sloužící toliko jako drátky pro zákulisní loutkoherce.

SEBEVRAŽDA COBY POLITICKÝ KROK

Vcítění se do sebevražedných útočníků ° na co všechno zákonodárce nemyslí ° bude trestná i hlasitá logika?  

Několikrát se zde mihlo téma svobody projevu, dokonce ve zdejším třídiči je svoboda slova jedním ze slovních řetězců (verze pro PC). Vždy s Antidemokratovým pojetím: omezení svobody projevu co opatření nezbytné pro každý Režim. Byť s hořkostí pilulky pro ty, kteří jsou zrovna postihováni. Následně s odkázáním se na veršovánku každý chvilku tahá pilku jako poněkud absurdní vzpruhu.
Dnešní příspěvek nebude reprizováním faktů, proč je každému Režimu nezbytné bránit se před narušiteli. Ani obráceně: proč je naší povinností zločinným Režimům ořezat nejen větve, ale i utnout nejmenovaný kmen.
Úvahy o volnosti slova jsou v pozici křečků v kole, kdy  vše osciluje mezi infantilním šálením o univerzálních právech a nezbytností držet nepříjemným pravdám ruce před ústy. Věc se s úlevnou vděčností převádí na AKCEPTOVATELNOU MÍRU TRESTNĚ-PRÁVNÍHO TLUMENÍ (ČR), případně na SPOLEČENSKOU OSTRAKIZACI těch či oněch výroků (USA). 

ODCHÁZENÍ PO SKINHEADSKU

Někdejší pozéři sezóny ° vnější znaky nad vnitřní ideologií ° mezní věkové hranice ° poklonění se před dříve zavrhovaným

Nadpis je jeden z možných, nepůjde o při kolem jeho správnosti. Přesto podobná terminologická polemika mnohým posloužila coby zástěrka ke svému stažení. Že prý oni nejsou žádní skinheadi, ale pouze nespokojení pravicoví občané, případně že nikoliv “pravicoví”, protože jedná o překonané dělení a kdesi cosi.
Text si chce vzít na paškál způsob, jakým se odchází z  okruhů, které už čtenáři tuší.
…
Mám určitou způsobilost k bilancování, vzpomínky mi sahají do začátku devadesátých let. Já tehdy sice byl povědomím o politice nevinnost sama, ale producírování zvláštních typů kolem – toho jsem si nemohl nevšimnout. K tomu když kde kdo nadnášíval řeči o cenové hladině za ono trendové vystrojení...
Ale u podobných politický obsah neexistoval. Snad vyjma písničkových refrénů Proto napřesrok bylo možno stejné jedince potkávat při extázi zase ze sloganu Čím více pruhů, tím více adidas apod. Tedy hudebně-vlnová kategorie, která neměla ani žádné ideologické „přicházení”.

O LABILNÍ ŽIDOVSKÉ LOAJALITĚ 1914-20

Vítání války ° Rakušáky až do posledního roku ° přes noc Čechoslováky ° co nelze popřít ani dnes

Téma široké, ale pozornost blogového čtenáře omezená. (Navíc pozornost unavují povinná upozornění, že následné se týká pouze nejviditelnějších částí židovské populace.) Jen zrychleně zde proto načrtněme téma Židů v posledních letech Rakouska-Uherska. K tomu heterogenní židovskou populaci zúžíme jen na české země, kde vykazovali zcela jiné znaky než např. Židé haličští, kteří se (pohledem spojeneckých německých úřadů) vyznačovali „nedostatečnou kvalifikací, vyhýbáním se práci, nečistotou a morální nespolehlivostí“.

KDOPAK ZNEUŽÍVÁ LIDICE?

Pozice historie v současnosti ° co pro postmodernisty existuje a co nikoliv ° Židé v historii i dnes ° zemanovský mixér pro aktuální blábol  

Historizování omezené pouze na druhou světovou válku se mi už zajídá. Je tomu tak nejen pro jeho oficiální frekvenci, ale i pro refrénování tématu mezi mými známými. Jenže: 

Přátelé co laičtí historici se brodí populárně-naučnou literaturou, protože to je prostě a jednoduše jejich koníček. Sice tu a tam věci svérázně interpretují, ale pořád se jedná o projevy takřka bezmocných vrstev.

TECHNOPARTY ZA HUMNY A ANARCHISTOVY KEDLUBNY

Postmodernismus bez vzletných frází ° drogy v kupce sena ° provázanost s levicovými teroristy ° marné pokusy o obranu majetku

Teorie o povznášení domácí kultury jinými rasami často zmiňuje obohacování hudbou. Jenže podobná klišé raději utichají s příchodem léta, kdy se naopak rozeznívají tzv. technoparty.
Jev spjatý s érou posledních desetiletí, kdy se k nám rozlil rytmický duch střední Afriky. Ať už importovaný masmédii a dál pěstěný těmi, kdož se po vzorech z obrazovky opičí takřka automaticky, tak i realizovaný čím dál více všudypřítomnými menšinami.

HISTORIE, PŘÍČINY A VÝVOJ ČESKÉHO PROTIŽIDOVSTVÍ

Zimní univerzita Vlastenecké fronty, 17.12.2005

Aby nedošlo k nedorozumění: titulek nemá nic signalizovat o azimutu Antidemokrata. Jen kdysi byl názvem mé přednášky na Zimní univerzitě Vlastenecké fronty (17.12.2005). K ní jsem byl popostrčen Davidem Macháčkem, zda bych nechtěl bádání v ostrakizovaných fondech Klementina zúročit ve jmenovaném pásmu. Výzva, která se těžko odmítá.
Poté si už jen vzpomínám na svůj údiv ohledně počtu lidí, kteří onoho prosincového odpoledne čekali v mrňavé přednáškové místnosti.

VÝROČNÍ ANTISEMITISMUS V ČR, DÍL 2015

Metodika závadovosti ● Udej svého nepřítele! ● šlápnutí na židovská kuří oka  ● čachry s čísly

Jedním z přelomových okamžiků roku bývá vydávání Výročních zpráv o projevech antisemitismu v České republice  (dále jen „Zpráva“). Podobnými systematizujícími výhřezy nás Federace židovských obcí obšťastňuje od roku 2008, kdy se v dubnu/květnu do světa rozlévá bilancování  za rokem uplynulým . Letos gong udeřil 17. května.
Účelem podobných elaborátů, hojně se mrcasících  akademickými rekvizitami (např.  3D test), není nic jiného, než vzbuzovat pocity viny za minulé tisíciletí. Vzhledem k utíkající létům a přirozenému vymírání ročníků hypotetických pachatelů to cestou klasické přímé viny už jde obtížně. Tudíž se štrachá cokoliv, co by přesto mohlo posloužit jako oslí můstek k osvědčenému vyprávění o plynových komorách.

MINISTERSKÁ ZPRÁVA Z BOJE PROTI NEONACISMU (recenze)

Zavádějící aritmetický průměr ● výzkumy, ankety, koláče a bábovičky ● popis psychologie osobnosti neonacistických pachatelů ● preventivní odvolání výsledků výzkumu

Začněme anekdotou. Ta vychází z nepatřičné aplikace matematiky: jeden bere 1 000  000,- Kč a druhý  10 000,- Kč. Aritmetickým průměrem tedy oba berou 505 000 Kč a na světě je ráj.
Cesty k podobným průměrům, grafům, statistikám apod. nemusí být pouze školáckou chybou. Zatímco uvedené dokáže jako špatné pochopit každý (téměř každý), při použití matematiky pro sociologizující zkoumání zase potřebujete znát jednu metodologickou informaci: při výzkumu veřejného mínění je potřeba cosi přes tisícovku respondentů, jinak na spolehlivosti ubývá. Když je dotázaných v řádech stovek, raději se tomu říká anketa, od které se až tolik neočekává. Ale do zmrzačené podoby úvodního příkladu nesmí zaběhnout ani anketa. 

ARCHIV PŘÍSPĚVKŮ V TÝDENÍKU REPUBLIKA (2001-03; 97 ks)

Celou dobu se zde kasám termínem „koherentní ideologie“. Štoural by při listování archivem výstřižků z mé činnosti v Týdeníku Republika (od března 2001; 2003 byl koncem vycházení TR) mohl leccos namítat.  Rýpal však nikdy nemůže nalézt ideologickou protichůdnost JAKO TAKOVOU. Protože taková prostě není.

…
Byť některé mé tehdejší DÍLČÍ průpovídky byly alibistické. Jak v podobných situacích křičí soudní znalci a obžalovaní jejich stanovisko odmítají.
Případně tehdy nebylo možné ve stranickém listu článkem protiřečit některým razantním stanoviskům předsednictva. Ostatně tento obecný princip coby Antidemokrat AKCEPTUJI dodnes.
Rovněž tak některé texty byly psány pouze  v kontextu s určitou situací a bez aktuálního prožitku daného nejdou vstřebat tak, jak kdysi byly publikovány.
Nakonec zmiňme určitý politický vývoj pisatele. ALE STÁLE V RÁMCI JEDNÉ IDEOLOGIE. Před patnácti lety jsem o ní začal publikovat, od devadesátých let ji s přáteli pouličně aplikoval, nyní ji na Antidemokratovi strukturalizuji…
…
Techn. pozn.:  při prohlížení Antidemokrata na PC vždy bude v levém slupci viditelný archivní scan vybraný pro daný týden.

ANTIFA OBJEKTIVNÍM ZNALECKÝM ÚSTAVEM?

Trestní stíhání Kateřiny Krejčové ● propagandisticky osvědčená děťátka, zvířátka a studenti ● předák Antifa Reinders coby nezaujatý expert ● stížnost Radě ČT

Ač Antidemokrat není koncipován pro komentáře k aktuálním epizodkám, dnes alespoň stručně o zdařilém public relations  ideových opor Režimu. Oporu by šlo pojmenovat všemožně, nejvíce polichotí „občanská společnost“.
Podrobnosti k široce známému případu zde nemá smysl opakovat, pro spadlé z Marsu toliko odkaz .
Jedna z levicově-zelených Kateřin profesionálně napadajících v různých létech na tzv. antifašistických demonstracích policisty, byla nejprve jakýmsi soudcovým politickým selháním shledána vinou a sklidila měsíční podmíněný trest. Po odvolání a po hlučném přidání osvědčené šablony „veřejnost proti neonacismu“ byla nakonec 29. dubna osvobozena.
V mezičase mezi jednotlivými stupni soudního řízení totiž nastoupila propaganda v té nejryzejší podobě. „Veřejnost se ohradila“, pražská kavárna vztekem zbělala, možná i sem tam nějaká základní škola zaslala protestní nótu.  Ale hlavně: ČT odvysílala reportáž jak vystřiženou z padesátých let.

DEMOKRACIE JEDNOU SMUTNOU FOGLAROVKOU

Srozumitelnost versus přesnost ● Losna nebo Mažňák ● relevantní politická aktivita nejsou volby ● skutečné uznání až od budoucích

Často jsem – nejen při psaní - postaven před následující dilema. Jak
1) předejít nařčení z infantilních sklonů a zároveň
2) zachovat srozumitelnost při souběžné přesnosti sdělení.
To je mnohdy otázka.
K PRVNÍMU: Vykašlete-li se na toto riziko, dáváte tím do budoucna zbraň oponentům, že s čímkoliv kdy přijdete, může být označeno za výplod dětinského amatéra. Široce přitažlivé teze (přitažlivé = musely být nejprve co nejvíce posluchači pochopeny) mohou být pouze rozplizlým balastem. Ovšem bývají způsobilé vyvolávat aplaus. A že jim mnohdy chybí ideologická systematičnost? Antidemokrat se kolektivismu vysmívá soustavně, na tento fakt si stěžujte jinde.
K DRUHÉMU: Obráceně, tedy myšlenka s precizní důkladností, zase snižuje počet svých pochopení schopných adresátů natolik, že mnohdy působí co samomluva do lavóru. Hlavně když je pro její prezentaci ve všech ohledech omezený prostor. Sice se člověk může konejšit, že zájem po celistvě řečeném (integrálně předložené ideologii) přijde až po sebeobětovavším se revolučním gongu, jenže alespoň nějaké myšlenkové bližní je vhodné mít už teď.    

FAŠISMUS SEM, FAŠISMUS TAM

Dvojky z mravů ● termíny bez obsahů ● absurdní dramata 

V dobách mé puberty bývaly mezi „žáčky-politikáři“ obvyklé dva jevy: okázalé vysloužení si dvojek z mravů a sténání po válečné literatuře faktu. První jsem zvládl v osmé třídě referátem o Hitlerovi, druhé jsem činil toliko do nezbytné míry.
Odstupem času v tehdejší prezentaci uznávám omyly, nicméně pro kognitivní úroveň čtrnáctiletého žáčka snad odpustitelné. (To spíše dodnes pociťuji stimuly z Blízkého východu, které mě k  zbrklým závěrům přivedly.)
…
S lit-fakt o II.sv.v. se v devadesátých letech roztrhl pytel. Nenasycený trh jásal nad kdejakým brakem. Technické podmínky a personální obsazení Třetí říše bylo našprtáno cobydup, hlubší ideologická témata se vyřešila pár zkratkami. Minimálně každý musel znát rozdíl mezi termíny fašismus a nacismus a jejich náležení k jednotlivým státům. Hlučně se pak  ozvat, pakliže někdo použil termín fašismus pro Německo.
Že některá další telegrafična mohla být z politologického hlediska nesmyslná? To se nelze hněvat na naši juvenilní partu, když bláboly nás zásobuje střední proud dodnes.

O TYDLITÁTOVÉ A JEJÍCH LŽÍCH

Hřbitovní krádeže v Polné ● co ještě produkuje Západočeská univerzita ● usměrňování kritiky Židů ● 3D test

Ti disponující základním vzděláním tuší, že nadpis je parafrází na spis Martina Luthera O židech a jejich lžích. Pro ty bez základního vzdělání zdůrazňuji, že se nejednalo o žádného ukřivděného černocha, nýbrž o středověkého teologa.
Nebudu se zde pouštět do polemik ohledně křesťanské reformace, když coby ateista mám beztak značný odstup, nicméně jedno mi z ještě pozdějších dějin zůstalo: religiózní židé s malým „ž“ se chtě-nechtě stali Židy s velkým Ž, tedy národem. Možná žijícím mezi národy jinými, ale nikdy ne jejich součástí. (proč s uváděním onoho „přerodu“ to je obtížnější, později)
…
V dnešní době tu máme pomotaných mnoho věcí. Jednou z nich je, že začátkem dubna t.r. v Polné pobíhaly shluky zdrogovaných výtržníků s akustickými kvičítky a se žlutými hvězdami na klopách, před kterými nejspíš i synagogy mimo dosah kamer zabouchávaly dveře. Nicméně ohrazení se proti krádeži pietní květiny, které se na hřbitově dopustili a se kterou se následně chlubili oni příležitostně-političtí Židé z demonstrace, jsme se nedočkali odnikud.

ZÁCHODKOVÉ UMĚNÍ CO KORZO DEMOKRACIE

Repetice smyslu Antidemokrata ● elitářství nad duševním bolševismem ● obecné rysy WC-politiky ● dosavadní reakce na web

Začněme od upozornění, že vyzněním nemají být postřehy z aktuálního dění. Mělo by zde rezonovat obecnější bilancování za dosavadní činností Antidemokrata, tedy projektu systematicky odmítajícího legitimitu odvozovanou od hlasování. A to z hlasování v jakékoliv podobě. Název webu nebyl vybrán pouze pro okázalé rebelantství, nýbrž pro primární politický princip. Pro nepředpřipraveného čtenáře, který naopak při kterékoliv bolístce kvílí cosi o nedostatku demokracie, referendu, předčasných volbách apod., se proto azimut portálu může jevit exoticky.
Sezónní politická mínění lidu, ony výkřiky z momentální politické atmosféry, přitom bývají úspěšněji ( = populárněji) zachycována v kabinkách veřejných záchodků. Tato sdělení mívají několik zásadních charakteristik: -      jsou každému srozumitelná,
- stejně jako každý je může tvořit
- ovšem kromě úderné proklamace (za obvyklým rovnítkem)
- opomíjí podstatu problému
- šíři témat alespoň překrývají bombastickým vykřičníkem,
- jakoukoliv preciznost nahrazují vyobrazením genitálu
- kolikrát jen stačí v oněch freskách přeškrtnout jedno jméno, nahradit jej jiným, a vše se aplikuje nanovo.

MŮŽE BÝT TEATRÁLNOST IDEOLOGICKY STRUKTUROVANÁ?

Postřehy ze zatýkání Bartoše ● shromáždění jako policejně snadný terč ● ideologický chaos aplaudantů  ●   nevyjasněný vztah k Židům

Míra čtenosti mého blogu je sice něco, čeho si nemohu  nevšimnout, leč rozhodně to není prvotní důvod, proč web provozuji. V éře sociálních sítí by pro pouhou míru bylo efektivnější šířit koláže s ironickým politizujícím obsahem. V klasických komunitách je zase účelné mít silný hlas doplněný robustní postavou. V  komunitách mocensky významných pak mít klíč pro jejich udržování, finance.

Zdejší čtenář  ví, že se nemusí jednat o postupy vybuzující Antidemokratovu úctu. Stejně tak se zde mnohokrát upozorňovalo, že uvedené rysy se nemusí krýt s ideologickou konzistencí. Spíše podobný styl povede k prosazování sobeckých zájmů nebo se při čiré demokratizující naivitě zabředne do ideologického chaosu. 

Zrůdných podob vyústění demokracie lze jmenovat ještě víc. Od projevů  revolučních soudů, přes zrody lživých informací co fatální omyly mas. Ale až po to  nejzákeřnější: rozklížení celistvé Teze světa.  A není názornější ukázka než právě pouliční demonstrace.

OSLAVA KULTURNÍ SEBEVRAŽDY

Kýč v různém množství ● demokratické paradigma v grafech sledovanosti ● Židé v mýdlové opeře

Ani dnes Antidemokrat nebude bojovat o umístění v esejistických soutěžích oficiálního vkusu. Hloubání stoletého pamětníka Holocaustu proto nečekejte. Nicméně polovinu života mám za sebou, proto bilancování opírajícího se o historickou zkušenost si již dopřát mohu. Už jenom proto, že můj ročník (*1978)  podává doklad o měnícím se náhledu ex-východní Evropy na produkty z politicky idealizovaného tavícího kotlíku národů. Na kulturu dle bankovky Júesej + vlivy za oněmi bankovkami stojící. 
Antidemokrat se svou podstatou brání vřazení do semeniště konvenčních tlachů. Takové pseudointelektuální hrátky, které se paradoxně vyznačují označováním sebe sama za 100%-ní originalitu, by zašermovaly pouze  odporem vůči jakési amerikanizaci. Vyhrazení se vůči této vágně zadefinované kategorii ještě v rámci regulí je. Uznání úplně nejsprostších výsledků kulturního konzumna za kýč se totiž v jistém okamžiku ukázalo nezbytným. Oproti tomu předem bastardizovat libovolné křížení ras, národů a kultur, to už pro rakovinu v pozadí zavání nebezpečným konzervativizmem. Antidemokrat si však na své ideové koherenci zakládá, takže snadno vidí příčiny, nejen tragikomický výsledek. 

TÁBORSKÁ GLOSA

Zdroj přepestřelosti ultrapravice • demonstrace jako vítaný aktivismus • důsledky náhlého družení • idealismus nemůže být kolektivní

Být alternativní alternativou k alternativám není jen touhou pražské kavárny, ale něco podobného se může objevit i v sebeprezentaci ultrapravice. Jenže zatímco postmoderna si na různorodosti zakládá, ultrapravice rozličností trpí. Přepestřelost je u ní totiž důsledkem vytlačení všech Režimem umanutě proklínaných myšlenek do pomyslné šatlavy jménem ultrapravice.

…

Demonstrace bývají projevem kolektivismu i se všemi negativy, které sebou kolektivismus nese. Ale zároveň jsou i specifickým politickým aktivismem, jedním z mála dnes reálných. Aktivismem, který dovoluje vyslat do světa informaci: Vůle tu stále ještě je! Což je v současné éře tolikého přežívání dost pro dobromyslné přecházení nezdařených detailů toho či onoho shromáždění.

GRATULACE KOTLEBOVI. OVŠEM K ČEMU?

Zděšení z výsledků • slovenská specifika • ústavní brzdy a vnucená legitimita Režimu • všelidový omyl vs. sofistikované zákulisí

Pro Antidemokrata téma příznačné. Kotlebův úspěch ve volbách. Nemá smysl blíže představovat stranu, jejíž název je nyní na všech prvních stránkách: Ľudová strana Naše Slovensko.  Formou pohoršujících se článků nás se jmenovaným uskupením seznamují „naši“ novináři důkladně.

Pouze obecně: Antidemokrat konstatuje, že mnoho postojů Mariána Kotleby a spol., nad kterými mainstreamu vstávají vlasy na hlavě, je naopak hodných potlesku. Další kotlebovské ideologické mínění pak spadá do přihrádky, nad kterou se pro odlišná kulturní východiska nelze důkladněji zamýšlet.  Nakonec slovenský nacionalismus má i své náhledy, které z pozice nacionalismu českého naráží na potíže rázu lokálně konkurenčního. Pro ilustraci fakta: nalezitelná v historii a jejich  interpretace/dezinterpretace. (Podobně jako tomu je u svízele se soudobým německým národovectvím. Tedy pokud druhá strana nemá ochotu se minimálně zdržet pronášení některých dílčích stanovisek.)

MEDIÁLNÍ VIZITKA: INTELEKTUÁL

Bolševické zhanění slova inteligence • nezbytnost všech stavů • uzurpace označení intelektuál • ohražení před přistoupením na cizí hru

Posuny ve významu slov bývají námětem k zamyšlení často. Například na Antidemokratovi již bylo mnohé bouření se pro mrzačení termínu národ pro potěchu těch v zákulisí, ale o tom dnes ne. Nacionální rozdělení lidstva je podstatně dlouhodobější než stratifikace uvnitř každého z národů.
Ti, kteří kdysi bažili po zmaximalizované rovnosti ekonomické, se nad tzv. třídním rozvrstvením populace pohoršovali a snažili se jej odstranit. Zatímco zabavit majetky bohatších bylo úkonem realizovatelným do pár měsíců, náhlé odstranění rozvrstvení profesního (profesní prestiž coby penězi nevyčíslitelný kapitál) bylo problematičtější. Původní komunistické strany moc dobře věděly, že bez některých profesí, u kterých je nezbytný vysoký kvalifikační předpoklad, se ani po uchopení moci prostě neobejdou. Rázem zlikvidovat lékaře a nahradit je hornickou uvědomělostí by bylo v následcích destruktivní příliš rychle.

SELEKCE TERORU

INFORMACE A NEINFORMACE • ZÁJEM MÉDIÍ A PAMĚŤ ČLOVĚKA • ZATRAKTIVŇOVÁNÍ TERORU • ATENTÁT NA REYE KORANTENGA

Ve zpravodajství poslední doby dochází k zajímavému jevu, k inflaci témat. Aktuálně skrze masmédia proletěla informace "Útočník v Michiganu náhodně střílel z auta. Zabil nejméně sedm lidí". A co s šokujícím nadpisem? Pochopitelně rozkliknout, abychom se dozvěděli více, jak praví obecná logika. Podstatně silněji vyjádřená direktiva pro rozkliknutí je pídění se po tom, zda zmíněné  informaci vůbec říkat "informace". A ihned vidíme, že spánek nám ono sdělení rušit nebude, neboť pouhý chaotický jedinec po jakémsi ryze soukromém duševním zkratu udělal stručné pif-paf. Tedy politická neinformace.

Alespoň jedna ťafka zakladatelce Ligy proti antisemitismu

„Co se týče obviněné [Tydlitátová – pozn. P.K.], která je dlouholetou akademickou pracovnicí, lze se ovšem poněkud pozastavit nad vhodností jí použitého způsobu získávání, zveřejnění a komentování informací poskytnutých o studiu navrhovatele rektorem vysoké školy, když tyto informace získávala s poukazem na ´svůj monitoring antisemitismu a jeho odborné mapování´. Stejně tak jako je osoba veřejně činná [má maličkost – pozn. P.K.] bezesporu nucena snést větší míru kritiky svých aktivit, měla by osoba, jež je akademickou pracovnicí i ve svých občanských aktivitách DBÁT NA ZACHOVÁNÍ VYŠŠÍ ÚROVNĚ, která se u jejího postavení předpokládá.“ (Mgr. Markéta Dostálová, vedoucí oddělení přestupků OKAT; ÚMČ P4)

DEMOKRATICKÁ MRVA

Skutečně každý, kdo spílá demokracii, odsuzuje její obsah?

Když jsem načrtával poslání Antidemokrata, nepřisliboval jsem originalitu par excellence. Ale pouze opakování toho, co ani tak nemusí být z Antidemokratovy dílny, nýbrž je zde energie šířit dávno objevené znovu. A opakování je pro šíření povědomí o čemsi zcela tradiční metodou. (Tudíž pro stížnost ve věci omílání stojíte u špatného okénka.)

V kruzích kritizujících Režim je moderní ohánět se dějinami. Přesněji: než „dějinami“, tj. systematickou vědou, by bylo vhodnější cosi o laickém ztvárněním nějakého období. A ještě přesněji pak mudrováním o té části, která je aktuálně nejintenzivněji zachycována v co nejsrozumitelnějším podání: kinematografií a literaturou faktu. Nikoliv shodou okolností to, co nejlépe naplňuje ekonomické zákony nabídky a poptávky.

SUBKULTURA vs. SOCIÁLNÍ HNUTÍ

aneb Trocha nudnější teorie

S terminologií bývá mnoho rozepří, ale i mnoho veselic. Už jenom slůvko „rozepře“ může mít širokou škálu významů. Od vymlácené hospody až po řádky ve sbornících vědeckých konferencí. 

ZAHLCENÍM ÚŘADŮ K DALŠÍ DISKREDITACI REŽIMU

Paradoxy ve svobodách projevu ● proč Režim trestně-právně nestíhá vše ● židovské hrátky s čísly ● pojďme si tentokrát zahrát my

Ač Režim některé pedagogy jen tak učit nenechá a naopak je do učebnic vkládá co odstrašující příklad, dosud mám z pedagogických přípravek povědomí o jednom. Politické agitky pro děti a mládež mají začínat od tématu svobod.

Základních práv a svobod, řečeno přesněji. Lidských práv, vykřiknuto kavárensky. Souhrn oněch základních práv a svobod je pak k nalezení pod číslem 2/1993. Právě ve „dvojkovém“ toaletním papíru se dočtete obvyklé líbivé plky o svobodách projevu, shromažďování apod. Ohánět se ale jakoukoliv líbivostí může být zrádné, neboť bývá pouze odsuď posuď:

ANNE FRANKOVÁ ZE STANICE ZOO

 Děťátka a zvířátka ● určení za umělečno ● zrod mediální osobnosti ● paradoxní výsledky

V Německu by nadpis nebylo potřeba vysvětlovat, v ČR bude ozřejmění vhodné. Za západními hranicemi by totiž  předkládaná esej mohla být ocejchována co omleté rýpání, neboť zcela určitě nejsem první, koho motiv napadl. Zatímco já jsem až nyní zakopl o poslední díleček puzzlí TEPRVE dávající onu invenci.
…
Jednak i u nás známá Anne Frankové (+ 1945), amsterodamská puberťačka z éry II.sv.v., jejíchž nalezené deníky mají představovat civilní dojmy Židů. Stanice ZOO pak v 60./70. létech byla v Západním Berlíně synonymem pro semeniště dětských homosexuálních prostitutů, částečně i dětských společnic.  Z těch pak svými sepsanými vzpomínkami vynikla mlaďounká toxikomanka Christiane F.

ETIKETA, UMĚŘENOST, SERIÓZNOST vs. EXTREMISMUS

Etiketa obecná ● uměřenost v politice ● výhřez soudního ex-znalce Michala Mazela ● vykopávání bez cirátů 

Termín etiketa by se dal vyložit i jako uměřenost. Ve společenských pravidlech dané epochy a území platívá určitý systém chování. Ať už při návštěvě divadla, dovlečení na soudní líčení nebo do všemožných druhů obřadních síní. A není žádoucí se od nastavených pravidel odchýlit.
Etiketa nezasahuje pouze prostředí, kde je formalismus tak nějak tušitelný. Vždyť na turistických cestičkách přejete dobrého dne i protijdoucím anonymním krosnařům, kteří vám zkřížili uzounkou cestičku a vy jste tak dupli do louže. Nebo na chodbách paneláků se domáháte „nashledání“ s  drbnou, kterou byste daleko raději viděli pod drnem.

DIPLOMOVÁ PRÁCE: ŽENY V ANTIFA

 Nepovedená konspirace ● na odiv stavěná podjatost ● bojkotování formální úpravy ● co vlastně je onen vědecký feminismus?

Nejprve upřesnění. Správný název diplomové práce Terezy Cachové je podstatně zdlouhavější a především zakonspirovanější: „Ženy v Asociaci protifašistických skupin aneb ´Nejde jen o to, aby i holky mohly mlátit nácky´ (Analýza postavení žen-antifašistek ve vybrané antifašistické organizaci)“.

Skvost vznikl na Katedře genderových studií Fakulty humanitních studií UK. Už dle uvedení pracoviště, kde jsou studentky cvičeny prvotně ve feministických rozeklech, je zjevná společenská přínosnost absolventek, jakož i jejich budoucích výplodů.
Zakonspirovaný název zkoumané entity studentka vysvětluje tzv. etickým principem důvěryhodnosti (22) či tzv. výzkumnou etikou. Že v daném případě se na vše musí nahlížet toliko jako na teprve výcvikovou práci a nikoliv jako na výkon ostříleného majora Zemana, je nasnadě. Proto bez úsměšků:

HLÁSNÁ TROUBA ŠIKLOVÁ UTRHNUTÁ ZE ŘETĚZU

Za všchny potíže může paranoia • zneužívání balkánských příměrů • hra na hádku politických siamáků • snůška ultrarežimních klišé

 

I díky sociálním sítím zbobtnala známost slov Jiřiny Šiklové z listopadu 2015. Což rozhovoru rozhovoru s ní dodalo jistého významu, ač Šiklová sama o sobě důležitá není a šlo by nad celou nechutností jen mávnout rukou. Jenže podobnými výhřezky se stává jednou z fangliček Režimu. Ukazatelem na mapě skutečného politického směřování. Přitom je jedno, zda pod neúprosným politickým zájmem je podepsána právě Šiklová nebo někdo jiný - logická vlastnost u podobných programatických prohlášení dějin. Důležité pouze je, že se podobné plní.

Antidemokrat si dovolí ilustrovat duch Šiklovou hlásaného následně. Pod totožné otázky, které dostala paní socioložka, dosadíme její jen mírně nadsazené odpovědi, aby v nich identifikoval pravdu i sebevíce postmoderní agitkou oslepený spořádanec. Zároveň si Antidemokrat dovolí opravit i několik faktických omylů signatářky Ligy proti antisemitismu.

Češi odmítají přistěhovalce. Podle průzkumu Eurobarometru, který zadává Evropská komise, jsou Češi jedním z nejvíce xenofobních národů Evropy. Silně se to projevuje hlavně v posledních týdnech, když do Evropy míří tisíce uprchlíků z muslimských zemí. Čím to je, že se tady lidé cítí tolik ohroženi?

Šiklová odpovídá frází, že „lidem chybí vzdělání“. Ačkoliv ještě upřímnější by bylo oznámení, že populace ještě není dostatečně prosáklá propagandou podobných Šiklových (nad rozdílem v délce působení propagandy oproti západní části Evropy nepřímo lamentuje v další odpovědi).

Dále uvádí svou nespokojenost s tím, že stále dosud tu a tam znějí hlasy poukazující na fakta kolem určitých skupin, které vše dávají do souvislosti se ZÁJMY. Eskamotérsky si s tématem poradí tak, že do stejné množiny vychrlí buď synonyma či naopak nesouměřitelné úkazy - třídní nepřítel, buržoazie, Židé, Amerika, islám. Tudíž po tomto podvodném šálení je ve čtenáři vytvořen pocit směšnosti vůči všemu mimo doktrínu Šiklové.

Zároveň však dotazovaná připouští, že pro stávající establishment existují větší rizika než přistěhovalectví. A to právě v tzv. zobecňování – abstrahování - naťuknutém výše.

Antidemokrat: Češi mají s menšinami historickou zkušenost. Netouží po empirii další, dokonce s menšinami rasově odlišnými. Ona totiž rasová a kulturní vzdálenost národů, příp. jedinců sice nemusí vždy dálkou splývat (u čehož coby „argumentu“ postmodernismus masturbuje), ale statisticky neúprosně napovídá.