pátek 8. ledna 2016

DIPLOMOVÁ PRÁCE: ŽENY V ANTIFA

 Nepovedená konspirace ● na odiv stavěná podjatost ● bojkotování formální úpravy ● co vlastně je onen vědecký feminismus?

Nejprve upřesnění. Správný název diplomové práce Terezy Cachové je podstatně zdlouhavější a především zakonspirovanější: „Ženy v Asociaci protifašistických skupin aneb ´Nejde jen o to, aby i holky mohly mlátit nácky´ (Analýza postavení žen-antifašistek ve vybrané antifašistické organizaci)“.
Skvost vznikl na Katedře genderových studií Fakulty humanitních studií UK. Už dle uvedení pracoviště, kde jsou studentky cvičeny prvotně ve feministických rozeklech, je zjevná společenská přínosnost absolventek, jakož i jejich budoucích výplodů.
Zakonspirovaný název zkoumané entity studentka vysvětluje tzv. etickým principem důvěryhodnosti (22) či tzv. výzkumnou etikou. Že v daném případě se na vše musí nahlížet toliko jako na teprve výcvikovou práci a nikoliv jako na výkon ostříleného majora Zemana, je nasnadě. Proto bez úsměšků:


Tzv. Asociace protifašistických skupin ( v absolventském veledíle   pod zkratkou APFS) je samozřejmě identická se sběří Antifašistická akce/ ANTIFA. Stačí nalistovat stránky 36 až 38. Tam autorka v pasážích o vývoji Asociace protifašistických skupin přebírá Bastlův příspěvek  „Antifašistická akce: od subverze k vigilantismu?“ z roku 2010. (v lineárním textu vidíte coby pramen toliko „Bastl, 2010“ – ovšem v zadním seznamu literatury paní konspirátorka zapomněla cenzurovat začátek názvu inkriminovaného zdroje…. ) Pro znalého oblasti  to je ovšem skutečnost zřejmá už z názvu diplomové práce.
Cachová sama sebe uvádí takto: „Téma jsem si zvolila z důvodu mého dlouhodobého zájmu o antifašismus a sympatiím chovaným k antifašistickým a antirasistickým aktivitám a názorům. Asociace protifašistických skupin je pro mne osobně jakousi ikonou a autoritou v této oblasti a ztělesněním antifašistického a antirasistického postoje.“ (4)  Z čehož je patrná deformace jejího pohledu na uskupení kriminálně-narkomanských živlů, kteří si své závislosti vykládají coby idealistický étos. Já přitom v úvodu své kvalifikační práce o holocaustovském přetížení společnosti jsem nesměl citovat ani Františka Palackého: Jsem Čech rodu slovanského, i se vším tím nemnohým, co mám i co mohu, oddal sem se zcela i na vždy ve službu svému národu.  Neboť citát by prý podsouval politickou nevyváženost.
Dle obratů typu „dotazovaným, kteří a které přistoupili na realizaci výzkumu, jsem jako výraz vděku za to, že mi byli ochotni věnovat svůj čas, zaplatila kávu, čaj či jiné pití, které si v kavárně, kde se rozhovor odehrával, objednali. Částečně se participujícím ještě oplatím slíbenou protislužbou“ (32) si čtenář ani nemůže být jist, zda sbírání materiálů nepřerostlo do pornografických rozměrů.
Notná část DP spočívá v analyzování výzkumných rozhovorů se šesticí (3 muži a 3 ženy) úzce vybraných respondentů – pražských aktivistů ANTIFA (1 až 10 let aktivismu, nebo-li řečí Katedry genderových studií, tzv. „participace“; 24-40 let věku). Cachová opětovně ukazuje své zaujaté ledví „Musím ale zdůraznit, že se všemi participujícími jsem navázala přátelské vztahy a všech jsem si vážila.“ (30) Že studentka ve svém absolventském textu otevřeně vzývá terorismus lůzy a doslovně uvádí své „vážení si“ konkrétních zločinců, toť symptomatické pro éru soudobé okupace naší Vlasti. Ale o tom se s odbornicemi na etiku z Fakulty humanitních studií nemá vůbec smyslu bavit. 
Zásadním tématem ve vývodech feministických pracovišť je mluvnický rod. Tedy zda může být užíváno generické maskulinum (např. „byli tam právníci“ – což v sobě může zahrnovat i právničky) či zda se bude muset  v budoucnu používat genderově senzitivní  jazyk/genderově korektní jazyk („byli tam právníci a právničky“, příp. „byli tam právníci/právničky“). Plus jak to udělat s příčestími. Díky oné banalitě naskákal počet povinných znaků v diplomové práci Cachové.
Avšak obecná zvyklost NEPSAT kvalifikační práce v první osobě jednotného čísla už na Katedru genderových studií nedolehla, tudíž zvolený formát Cachové působí spíše coby dívčí román… (o jejím stylu odkazování, kde dosti často opomíjí uvést číslo stránky, nemluva)   
ANTIFA, která k mému udivení údajně (!!!) „odmítá spolupráci s neziskovými organizacemi“ (17), svůj vztah k ženským aktivistkám postupně mění, byť v ní stále určitý sexismus přetrvává. Zastoupení žen je dle tamních aktivistů jednou desetinou. (46)
Feministický materiál o onom narkomansko-teroristickém uskupení přináší zajímavý moment, kdy hned několik respondentů zmiňuje interní konfliktní situaci spočívající ve sporu „o velikosti poprsí ženské postavy na letáku APFS – má-li být větší či naopak menší, aby neevokovalo stereotypní představu ženy jako sexuálního objektu.“ (65)
Druhou výzkumnou částí je analýza druhů samolepek. Vandalismus se skrýval pod projektovými názvy „Good Night White Pride“ a „… je víc než národ“. Feministka Cachová po analýze infantilně znepokojeně konstatuje „muži jsou prezentováni jako aktivní aktéři, pro které je charakteristické přátelství s jinými muži. Naopak ženy jsou pasivními, statickými objekty zachycovanými s předměty vztahujícími se k subkulturnímu zapojení, ale bez interakcí s jinými ženami.“ (82) Takto nějak prosím obvykle vypadají zásadní vyústění z podobných výzkumů, které jsou jindy dokonce dotovány státním aparátem.
Avšak to vše lze brát jen jako interní výměny názorů. Oproti tomu úplně poslední větu své diplomové práce studentka předložila navýsost pozitivně, takřka budovatelsky nadšeně: „Důležité ale je, že česká Asociace protifašistických skupin cestu za opravdovou rovností svých členek a členů už nastoupila a chce být otevřenější pro všechny bez ohledu na gender.“ (86)
Tudíž až budete příště diskutovat s ANTIFA, udělejte dámě rovnostářskou radost…


Žádné komentáře:

Okomentovat