Ubrečánkovství může
trvale spojovat pouze neschopné. Ovšem pokud tito naleznou ve
spojenectví, které dává na odiv prohru s dějinami
uspokojení, pak i ta rána z milosti je pro ně luxusem.
Analýza
věci se musí dělat od základu. Snad právě proto se
tématy tak často opakuji. Mým lakmusovým papírkem je okolí. Co
spatřuji: na jedné straně opozičně-dětinské křičení po
jakýchsi právech. Vyvozeno a nárokováno z teorie o přirozené
váze hlasu (sčítání hlasů; zváno demokracie). Ovšem na
straně druhé je fakt, že podobné teorie nikdo kromě mého okolí
nebere vážně. JÁ PŘITOM CHÁPU, ŽE AKTUÁLNĚ MOCNÍ ONU
TEORII NEBEROU VÁŽNĚ A VYUŽÍVAJÍ VŠEHO K LEGITIMIZACI SVÉ
MOCI, POUZE JE NEČESTNÉ SE ZA ONU KULISU HLÁSANÉHO SCHOVÁVAT.
Reálně mocní s využitím několika společenskovědních
mechanismů ani nemusí věnovat příliš mnoho energie aby
zorganizovali volební tyjátr, od kterého odvozují své oprávnění
k moci.
Raději ještě jednu
repetici: mává se zde fanglí utopické teorie demokracie (jakousi
ústavo-právní sestřenicí od ještě šílenější rovnostářské
utopie ekonomické - komunismu), přičemž o demokracii vážně
dnes blouzní pouze ti, kteří jsou daleko od válu. A
aby toho nebylo málo, tito potutelně mívají pod klopami
vyobrazeny všemožné diktátory. Zleva i zprava. Sečteno,
podtrženo: aktuálně mocným tak dělají zdarma kuriózní
kompars.
Dlouhodobě tvrdím, že zdejším stránkám nejde
o kvantitu čtenářů. Určitě ne prvořadě. A nyní použiji
podobný nadpis, který dává tušit skandálním titulkem dosáhnout
zájmu? Ale já se dnes Holocaustem zabývat nebudu a přiznávám,
že název kromě přitažení pozornosti žádnou návaznost mít
nemá. Sice to není sportovní terminologií vůči Holocaustu fair,
nicméně Židé po roce 1945 a jejich marketingové využití
válečných let také ničím jiným nezavání. Oslí můstek ovšem
ideální.
