neděle 12. dubna 2020

BŮH BY SE MUSEL STYDĚT

Podotýkám, že smyslem velikonočních řádků (tak se období jmenuje v kalendáři) nebudou ryzí termíny žádné teologie. Tím bych totiž měl nakročeno k podobné asymetrii, vůči které se hodlám bránit. Bránit? Bránit....
Jsem ATEISTA. Už to samo o sobě vykazuje cudnou situaci. První písmenko - A - má řečtina k negaci následného. Následno je v tomto případě jakési nadpřirozeno, božství. Situace by sice byla řešitelná tím, pokud by blouznivci po záhrobí sami sebe vytyčili nějakým termínem až coby opak nás, kteří nemáme potřebu vyhlašovat cosi od cesty. Třeba od vzniku jednoho/více bohů. NIKOLIV TAKTO OPAČNĚ. Ale to bych chtěl moc. Já nejsem ten, kdo tzv. popírá Boha. Já jej stejně tak ani nepotřebuji jakoukoliv procedurou rodit. Věřící, tedy věřící v Bohy coby „ručitele nesmrtelna“, jsou přeci ti, kteří si Boha vybásnili, aby negovali přirozený konec každého svou smrtí. 
Bude užitečné si povšimnout vytažení nejtěžšího kalibru hned v úvodních větách: záhrobí.  Ono je totiž hnací motor veškerého blouznění po domnělých božských machinacích se světem. Jádro všeho náboženského. Bůh, s jeho větší či menší činorodostí. Jenže očekávat takovouto upřímnost od trhovců se sortimentem „dočasnost života“? Aby vás na to sami upozornili?
Z jedné strany připomeňme existenci takových náboženských společenství, které mají dokonce nadatováno číselně cosi kolem pěti tisíc let od vzniku vesmíru. (trilobity i Věstonické Venuše na chvíli schovejme do kapsy) Ale aby pro dnešek v tomto exaktně vyjádřeném úletu některé židovské sekty nebyly samotné, zmiňuji i frakce obsahující Ježíše. Ty, které ještě před pár staletími oficiálně používaly „nadpřirozeno“ k vysvětlování dnes už zcela povrchních jevů z učebnic věd přírodních, tu a tam existují dodnes. Hromničky, zarděnky atd. (církevní středověk celkový jako takový vydává na mnoho svazků podobných náboženských „úletů“ - to používám mírné pojmenování -, ovšem bylo úplné faux pas tyto zde vytahovat)  
Záludněji pak působí ony (kolikrát i nebiblické) ekvilibristiky, kde Bůh je jen jakýmsi „přesahem“ pro současníkův stav duchovní nouze. Nedělejme si iluze, zdroj oné paniky je taktéž vygenerován od povědomí o „jednou smrti“. A hledání vysvětlivek. Tradiční evropská společnost do koktejlu přihodí obvyklého Krista, rebelantsko-nihilistické tužby po cizokrajnu mají paletu exotičtější. Nespočet pak variací. Fanatických obhájců nejrůznějších náboženských doktrín znám široké množství. (zmíním své jednoroční kontakty se Svědky Jehovovými či Hnutím Hare Kršna, kdy ze zcela marketinkových důvodů jsem vedl společenské dialogy, při kterých všechny strany chápaly podobnost obchodních zájmů s jejich agitačními záměry v témže místě). A možnosti koketování s až stoprocentně nepopsatelným transcendentnem se nezastavují u jmenovaných okruhů. Odpersonalizovaní bůžci tančí v kdejakém zběsilém argumentu. 
Když jsem na sebe „prozradil“ ony styky, základním pravidlem pro podobné jest: držte si svoje téma, braňte se sklouznout k jejich podlísavým záměrům. Lze to. I když všichni razitelé Boha mají principiální potřebu podsunout podprahové náboženské sdělení, které vás chce strhávat od vašeho autonomního JÁ. Dokonce se jejich zarytost v jejich vlastním strachu před smrtí dá využít pro váš prospěch! U jmenovaných okruhů a u mé profese to šlo pracovně.