Pomluva coby úroveň akademické polemiky Věry Tydlitátové

aneb Holt nejsem z národa Marxova, Freudova a Einsteinova

Věc: trestní oznámení pro trestný čin pomluvy dle §184 odst. 1,2 tr.z.

Tímto podávám trestní oznámení pro trestný čin pomluvy dle §184 odst. 1,2 tr.z., kterého se dopustila Mgr. Věra Tydlitátová, Th.D. (zaměstnankyně FF ZČU, Katedra blízkovýchodních studií; Sedláčkova 15, Plzeň; tel. 377635356; tydli@kbs.zcu.cz ; další identifikační údaje neznám) tím, že o mně publikovala nepravdivý údaj, který je způsobilý mi přivodit vážnou újmu, a to újmu na mé společenské pověsti.

Ona pomluva spočívá ve veřejně publikovaném tvrzení, že jsem získal své vysokoškolské vzdělání podvodně. A to obsaženém v následující větě: „Petr Kalinovský sám pěkně shrnul kauzu s lehce získaným titulem na podivné Univerzitě Jana Amose Komenského, kde lze obhájit antisemitský blábol:“

Udávání se zaštiťováním se Holocaustem

aneb Tydlitátové už raději zaplatím gigola

Nic překvapivého nečekejte, jen aktivita starého známého jména u zevšednělého tématu. Židovská nohsledka Věra Tydlitátová, jejíž trauma z křesťanského původu jí motivuje k oddanému patolízalství Federaci židovských obcí ČR, opětovně znázorňuje čemu se říkává morální bahno. Zajímavé je pouze to, že její pokus o iniciaci ukončení mého (jí domnělého) doktorandského studia denunciací, je nazýván „odborným mapováním“ antisemitismu.

Jedná se o reakci na nalezení videozáznamu z mé prezentace na Zimní univerzitě Vlastenecké fronty (k dispozici níže), kde jsem přiblížil svou kvalifikační práci zaobírající se holocaustovskou mediální agitkou téměř sedmdesát let po válce. Jelikož vlastností časosběrných monitoringů může být i dávání nelichotivého obrazu určité situace, pochopitelně tato dáma se svým osobnostním narušením se posléze nemohla neutrhnout ze řetězu.

Ale už předejme slovo synagogální důvěrnici Tydlitátové:

INKLUZE, DALŠÍ KÓD DOKTRINÁLNÍ INFEKCE

ANEB "A K ČEMU MI TO BUDE, PANE UČITELI?"

Míšení všech a všeho je ikonovou stálicí mezi zvrácenostmi momentálního Systému. Byť se teď asi tuší psaní k multikulturalismu, jádro zhoubně mylného uvažování je mnohem hlouběji. A to u slůvka „rovnost“. Blouznění o rovnosti je pak nebezpečné i v rámci jediného národa.

Termín „společenská spravedlnost“ je fangličkou, v jejímž stínu dochází k zániku hodnot. Nejen v ekonomizujícím slova smyslu u skalních marx-leninistů, daleko aktuálnějším nebezpečím pro tradiční hodnoty je demokratická lidsko-právní mutace. Tato onu sociální spravedlnost našla v rovnosti sice nikoliv nutně finanční, ale zato s takovými paragrafy, kdy jejich ocásky znásilňují do namixovaného „spravedlivě rovného“ tvaru cokoliv tradičního. Ale „spravedlnost“, to zní pompézně. Spravedlnost ve vyhnětené rovnosti…

Absence politické paměti

ANEB PROČ JE PŘED NÁSLEDKY IMIGRAČNÍ VLNY SYSTÉM IMUNNÍ UŽ V PRINCIPU

V posledních dnech vyhřezlo se všemi svými příznaky něco, co mělo být naopak ozdobou Režimu: multikulturalismus. Systém jej adoroval celou dobu, tudíž ti, kteří Režimu dříve a bezvýhradně sloužili na 100% a nyní se nad jeho ideologickými základy teatrálně ohrazují, mají jednu z následujících potíží:

Tou první bývá nesebekritické přihřátí si osobní polívčičky pro stupnice popularity. Od ní pak odvislá úspěšnost v hlasovacích taškařicích všech druhů. Někdo, kdo byl dříve ochoten spojit své jméno s čímkoliv, jen aby získal profit, nyní nemůže nevidět totální znechucení populace nad valícími se vlnami přistěhovalců. Jak jednodušeji situace mohou využít než zacvrlikat cosi o NEZVLADATELNÉ SKOKOVITOSTI, případně o DIKTÁTU EU a jejích kvótách. (Ti s protiunijní a s protikvótovou verzí poněkud zaspali, neboť Sobotkova vláda nakonec pro počty cizáků do ČR „byla ještě unijnější než unie“, nicméně taktéž jsou dosud četní).

Recenze recenze Landova koncertu

PŘEDPLACENÝ ODSUDEK AŽ ZA HROB

První dvě reprízující se slůvka hned vysvětlím. Na letňanském koncertu jsem nebyl, přesto jsem mu uniknout nemohl. Jakýsi Ondřej Bezr na iDnes čtenáře seznámil víceméně s tím, že snad kromě okázalého zplynovávání Židů se v dané lokalitě odehrály všechny ostatní hrůzostrašnosti. Zrecenzuji proto především Bezrův příspěvek.

Zvůle ochranky najaté Židovskou obcí Praha

Ochranka najatá Židovskou obcí Praha a její vagabundské chování spojené s krádeží. Následovalo alespoň symbolické napomenutí ze strany klienta? (O přístupu PČR, která jako první kontroluje okradeného a na pachatele jen potutelně zamrká, ani nemluva.)







Download

Akvárium bezvodné

Mediální tasemnice migruje ze střev za volební plenty; náčrt dávkování manipulativních informací

Častou kvízovou otázkou bývá datum počátku televizního vysílání. Rozpuk televizního fenoménu jako takového se už jedním číslem úplně zodpovědět nedá. Jeho význam byl odlišný v období, kdy přijímač vlastnila toliko elita společnosti, kdy se rozhodovalo mezi dovolenou u moře či pořízením barevné mutace obrazovky, nebo dnes kdy televizním společnostem konkuruje počítačová síť.

Počátek zásadnějšího významu televizního vysílání spadá zřejmě do dob, kdy „TV hardware“ byl bez protekce obstaratelný za snesitelně nadjedničkový násobek měsíční mzdy. Éra normalizace. I přes tehdy značně odlišné politické prostředí bych osobně start posvátnější role tohoto média kladl někam sem.

A všimněte si: cosi podmíněného nezanedbatelným osobním finančním vkladem. Vlastnictvím přijímače stvrzena příslušnost k plnohodnotnému

Svoboda mysli nad anarchii projevu

V nápovědnicích pro učitele občanské naukyje několik východisek. Stačí se jich držet a hodina je předem zvládnuta. Do třídy nakráčet s rovnostářským úsměvem (cukr), předznaménkovaným raubířům preventivně pohrozit rozesazením (bič) a pokud chybí po prohýřeném předchozím večeru téma hodiny, sáhnout do spolehlivé zásobárny námětů k pseudofilosofiím.

Opravdu máme okruhy vyznačující se tím, že je postačuje hlasitou otázečkou naťuknout. V kolektivu se zaručeně najde mnoho těch, jejichž podvědomě rozpletoucí se jazyky se zajisté postarají o zaplácnutí pětačtyřicetiminutovky. Kor když opozičník v tématu se vyklube ihned, co první do diskuse vtažený žáček své proklamace dokončí. A úplně toho prvního rozmluvíte zase jiným ámosáckým fíglem.

Následné pokřikování svěřenců povětšinou potvrdí, že podskupinky v místnosti

Prolog

Prolog

Můj milý deníčku, snad Tě nikdy nikdo neobjeví…. Ehm, tfuj. Asi to není nejvhodnější začátek, pokud text bude umístěn na veřejném webu. Kromě specifických Deníků Anne Frankové jsem sice do žádného tajného deníku nenahlédl, pouze se domnívám, že takto nějak se soukromé žalobníčky začínají. Přesto procento pravdy v první větě je: o nic jiného než o příležitostné grafomanské zápisky se jednat nemá.

Současnost a její technologie k podobným aktivitám přímo vybízí. Éra fyzicky namáhavého tesání do hliněných tabulek je fuč, poohlížet se na ceny pergamenu též není třeba. Ostatně ještě před pár dekádami, kdy bylo třeba podobné textíky nezbytné psát na papír, perem a bez nadechnutí jedním či dvěma vrzy, psavecké aktivity populace držely dietu. Enter a delete umožnily podobné činnosti i kdejakému nenadanému a pologramotnému pitomci.