Současnost a její technologie k podobným aktivitám přímo
vybízí. Éra fyzicky namáhavého tesání do hliněných tabulek
je fuč, poohlížet se na ceny pergamenu též není třeba. Ostatně
ještě před pár dekádami, kdy bylo třeba podobné textíky
nezbytné psát na papír, perem a bez nadechnutí jedním či dvěma
vrzy, psavecké aktivity populace držely dietu. Enter a delete
umožnily podobné činnosti i kdejakému nenadanému a
pologramotnému pitomci.
O svém literárním nadání shůry jsem nikdy umanutou představu
neměl a termínem „pitomec“ mě pravidelně častují tzv.
státotvorné strany sporů. I to mě podnítilo k investici do
virtuálního miniprojektu.
Vlastně už podruhé. Poprvé (www.nacionalni-osveta.cz)
jsem si k vytvoření čehosi podobného najal pána s podivným
mravním profilem, který si přístupová hesla sebou odnesl neznámo
kam. Ale zjednodušeně: aktuální web je následovníkem
nedochůdčete minulého, které zemřelo v plenkách.
Inflace není termín vyhraněně ekonomický, použít se dá
šířeji. Například snížení významu textů nadbytkem
podobných. Coby pamětník první poloviny devadesátých let si
vzpomínám, jakou váhu měl pro naši partu mlaďounkých radikálů
každý tzv. zin dostavší se nám do rukou. Což dokládá mé
pečlivé schraňování těchto takřka muzejních exemplářů
dosud. Oproti tomu nyní se člověk ani nestíhá orientovat ve více
či méně ideologicky spřízněné elektronické produkci.
Fenomén dneška, Facebook, pak naznačenou inflaci roztočil na
plné obrátky. Nejen ve smyslu umožnit každému vykřikovat
cokoliv k čemukoliv, ale přidal i možnost vpravdě permanentního
hlasování. Formou komentářů ke komentářům, „líbí se“,
sdílením. Demokratické bahno par excellence. Ale:
- reálně využitelné
- zároveň aniž bych musel ponižujícím způsobem nejprve deklarovat, že s jeho podstatou lidstvo nivelizovat do rovnocenných hlasů souhlasím. Nesouhlasím a opovrhuji jí.
Proto není nutné při podpoře a propagaci www.antidemokrat.cz
FB bojkotovat.
Pakliže veřejnost-neveřejnost podstaty deníčku může být
sporná, signifikantní pro něj zůstává individuální duch.
Těžko může být osobní zrcadlo osobním zrcadlem, pokud by se
jednalo o jeho vyvedení odlišnými rukopisy. Zdánlivě jednoznačná
teze. Ovšem i u předchozího virtuálního nedochůdčete
způsobilo zlou krev, když jsem stejný imperativ záměru sdělil
kamarádovi při jeho nabídce s publikační výpomocí. Tedy proč
nelze promísit náhledy více lidí do jednoho pohledu na svět bez
vzájemné kontaminace výsledku. A kontaminace neobohacuje, nýbrž
znehodnocuje a chaotikuje.
Úplně stejný je vztah webu k jakýkoliv organizacím. Nyní
ne pro mé výtky jednotlivým aktivistům, ale už pro samotný
princip. Vskutku sourodá myšlenka nemůže být produktem
kolektivistického hlasování. Sourodou myšlenku lze prožívat a
lze dle ní uzpůsobit svůj život. Lze se i pokusit ji předávat
dále. Ale vždy jen s vědomím, že druhý ji i při nejlepší
vůli a schopnostech chtě-nechtě zmrzačí.
Za své brouzdání po internetu jsem již pár webů přeci jen
zahlédl. Vždy mě zaujalo, kterak ve svých prolozích málem
vyhlašují zbrusu nové meziplanetární starty. Přitom
principiální bohatství je naopak dávno objevené a je potřeba
pouze zabraňovat jeho zkáze. Je to hodně nebo málo? Vždyť i gró
budoucího obsahu webu se vešlo do nějakých dvou normostran. Ne-li
už do pouhé adresy....
Žádné komentáře:
Okomentovat