NACIONALISMUS MŮŽE BÝT JEN ATEISTICKÝ

Náboženství nemá soukromý ráz ° demokracie snadno suplující Boha ° Pravda nestojící na lžích ° smysl dějin ve třech fázích

Téma v nadpisu by šlo vyřešit stručnou ekvilibristikou. Pokud obecný nacionalismus má krédo NIC NEŽ NÁROD, pak nemůže být nad Národem nic vyššího. Ani Bůh. Ale pokud nejvyšší pozici má naopak hypotéza Boha, pak něco s Národem co nejvyšší hodnotou nebude v pořádku.

…

Ale vážněji. Byť předkládaným textem pobouřím mnohé přátele tak jako tak. O víře vůbec v samotnou existenci Boha se dnes hovoří jako o soukromé věci každého. Stejně jako o ateismu. Jenže už to je klam. Stejně jako na druhou stranu v současnosti často slýchané výkřiky, že svět se o žádnou ideologii nesmí opírat. Pro 99% populace premisy sice sympatické, ale sloužící toliko jako drátky pro zákulisní loutkoherce.

SEBEVRAŽDA COBY POLITICKÝ KROK

Vcítění se do sebevražedných útočníků ° na co všechno zákonodárce nemyslí ° bude trestná i hlasitá logika?  

Několikrát se zde mihlo téma svobody projevu, dokonce ve zdejším třídiči je svoboda slova jedním ze slovních řetězců (verze pro PC). Vždy s Antidemokratovým pojetím: omezení svobody projevu co opatření nezbytné pro každý Režim. Byť s hořkostí pilulky pro ty, kteří jsou zrovna postihováni. Následně s odkázáním se na veršovánku každý chvilku tahá pilku jako poněkud absurdní vzpruhu.
Dnešní příspěvek nebude reprizováním faktů, proč je každému Režimu nezbytné bránit se před narušiteli. Ani obráceně: proč je naší povinností zločinným Režimům ořezat nejen větve, ale i utnout nejmenovaný kmen.
Úvahy o volnosti slova jsou v pozici křečků v kole, kdy  vše osciluje mezi infantilním šálením o univerzálních právech a nezbytností držet nepříjemným pravdám ruce před ústy. Věc se s úlevnou vděčností převádí na AKCEPTOVATELNOU MÍRU TRESTNĚ-PRÁVNÍHO TLUMENÍ (ČR), případně na SPOLEČENSKOU OSTRAKIZACI těch či oněch výroků (USA). 

ODCHÁZENÍ PO SKINHEADSKU

Někdejší pozéři sezóny ° vnější znaky nad vnitřní ideologií ° mezní věkové hranice ° poklonění se před dříve zavrhovaným

Nadpis je jeden z možných, nepůjde o při kolem jeho správnosti. Přesto podobná terminologická polemika mnohým posloužila coby zástěrka ke svému stažení. Že prý oni nejsou žádní skinheadi, ale pouze nespokojení pravicoví občané, případně že nikoliv “pravicoví”, protože jedná o překonané dělení a kdesi cosi.
Text si chce vzít na paškál způsob, jakým se odchází z  okruhů, které už čtenáři tuší.
…
Mám určitou způsobilost k bilancování, vzpomínky mi sahají do začátku devadesátých let. Já tehdy sice byl povědomím o politice nevinnost sama, ale producírování zvláštních typů kolem – toho jsem si nemohl nevšimnout. K tomu když kde kdo nadnášíval řeči o cenové hladině za ono trendové vystrojení...
Ale u podobných politický obsah neexistoval. Snad vyjma písničkových refrénů Proto napřesrok bylo možno stejné jedince potkávat při extázi zase ze sloganu Čím více pruhů, tím více adidas apod. Tedy hudebně-vlnová kategorie, která neměla ani žádné ideologické „přicházení”.