Náboženství nemá soukromý ráz ° demokracie
snadno suplující Boha ° Pravda nestojící na lžích ° smysl
dějin ve třech fázích
Téma v nadpisu by šlo vyřešit stručnou ekvilibristikou.
Pokud obecný nacionalismus má krédo NIC NEŽ NÁROD, pak nemůže
být nad Národem nic vyššího. Ani Bůh. Ale pokud nejvyšší
pozici má naopak hypotéza Boha, pak něco s Národem co
nejvyšší hodnotou nebude v pořádku.
…
Ale vážněji. Byť předkládaným textem pobouřím mnohé
přátele tak jako tak. O víře vůbec v samotnou existenci
Boha se dnes hovoří jako o soukromé věci každého. Stejně jako
o ateismu. Jenže už to je klam. Stejně jako na druhou stranu
v současnosti často slýchané výkřiky, že svět se o
žádnou ideologii nesmí opírat. Pro 99% populace premisy sice
sympatické, ale sloužící toliko jako drátky pro zákulisní
loutkoherce.
Už víra v posmrtné životy, víra v hybnou
energii světa apod. je jedním z ideologických kamenů,
který musí být nějak zapracován ve strukturách ideologií
jiných. A z nadlehčeného prvního odstavce vidno, jak snadno
si kameny mohou upírat své místo. Jenže pokud se jedinec může
dostat do podobného tápání, pak takový bloumavec ani jedno
nenosil ve svém srdci. Nebo
si snad nedokážete představit situaci, kdy nacionalistická
povinnost může přírodními zákony velet něco obráceného než
etika odvozená
od strachu ze své individuální omezenosti a vlastní smrtelnosti?
Ano, i nacionalismus má své východisko v srdci!
Je to také víra. Jenže víra bez potřeby Boha. A překrásně
symbolicky: když bylo použito východisko V SRDCI ( „v
kosterní soustavě“, „v pleti“,…), tak souběžně říkám,
že ve fyzické přírodě odkud se teprve živočich SVOU VŮLÍ SÁM
VZPŘÍMIL. Nacionalistické víře osvobozené od Boha tedy nelze
vyčítat oportunismus, který naopak přímo čiší z tématu
„strach z posmrtnosti“.
…
Pak tu máme vůli většiny, demokracii. Ta
si s boží existencí konkuruje. Pokud zapátráme po vývoji
dějin, pak zcela zásadně. Vytyčme si jako symbolický zlom pád
Bastily, odkdy se odvozuje existence moci co vůle lidu.
Počátek klaďme k roku
1789 spíše proto, že nějaký časový bod padnout musí.
Do té doby státy a jejich představitelé se
zaříkali svou oprávněností coby entity z boží vůle.
Úřad panovníka sice na dotyčného přecházel dědičnou linií
(či blízkými právními cestami), ale PRVOTNĚ si to přál
Bůh. Ideálně pak ono přání odklepla i boží zástupkyně na
zemi, ta či ona církev. Což tlumilo masy od možnosti jakéhokoliv
principiální vzpoury. Celá staletí zdeptaná náboženskou lží
pak nedokázala jít mimo direktivy Bohem pověřených vládců.
…
Jednu lež střídá druhá. Moc odvozovat od vůle lidu.
Demokracie. Osvícenské teorie vyplodily onen faktický přerod
OPRÁVNĚNOSTI ZDROJE MOCI z Boha na přání mas. V různých
zemích a v různých časech postupně v různých
podobách. Všeobecnost a rovnoprávnost hlasování ale nakonec
zvítězila. (A vůbec není na
škodu si všimnout blízkosti rozvoje vlivu klasických masmédií a
všeobecnosti a rovnoprávnosti).
Koexistenci Boží existence s vůlí mas se
vyřešila právě oním ponecháním bazálních náboženských
otázek v soukromé sféře. Oproti
tomu proč se bránit využít potenciálu institucionalizovaného
náboženství k řízení populace? Tedy těch dílů mas,
které alespoň jednou nohou touží po legitimitě čehokoliv teprve
s boží asistencí? Nicméně prvotnost legitimity
současna je ve vůli většiny.
…
V obecných dějinách tedy byly (víceméně
postupně) dva zdroje moci. Bůh a vůle mas. Abych neshazoval pouze
Boha, vysmějme se i důstojnosti masy. Reálně mocní o její
pokleslosti vědí, stejně jako mají prostředky jak vštípit mase
„potřebné“. Ono potřebné pak nejen že si masy opravdu
zvnitřní a projeví ve volební taškařici, ale totéž přijmou
co jediné oprávněné! Tady je další srovnání – při
šíření hypotézy BOŽÍ EXISTENCE a hypotézy OPRÁVNĚNOSTI
VYVĚRAJÍCÍ Z MAS! A opět obojí vždy bývalo v základech
dobové státovědy…
Zatímco před pár stoletími bych bez povinných
náboženských fangliček ani NESMĚL BÝT PŘIJMUT (nastaly
by totiž automatické bloky „prvních dojmů“ u posluchače;
blíže základní psychologické poučky), nyní až
roztomile podobný úkaz nastává při mém odmítání demokracie.
Ač mí známí bývají Režimem označováni co „neonacistické
kruhy“, jedná se toliko o opovržení
současnou podobou demokracie. Paradoxně i tento fakt
připodobňuje někdejší legitimitu odvozenou od Boha k legitimitám
dnešním, kdy nikdo není schopen akceptovat to, co není odvozené
od aktuálního dogmatu, tj.
vůle komunitní většiny.
V tomto úseku zamyšlení je tedy oprávněné
konstatovat, že v tématu
legitimity státu demokracie nahradila Boha. Nahradila,
což ještě nemusí znamenat, že zavrhla v tématech dalších.
(Utilitaristické suplování viz
výše.)
Dosud byly pouhé dvě verze zdroje moci. Nastat by
ovšem měla fáze třetí.
….
Ač je soustavně prorokován konec nacionalismu –
mocní cizinci z vypočítavých důvodů nepoužívají „konec
toho vašeho národa“ – je zde naděje příchodu
nacionalismu co třetí varianty legitimity státnosti, než
které dosud v dějinách existovaly. Nejvyšší forma
nacionalismu, tedy nacionalismus oproštěný od Boha i bez chiméry
vůle mas! (Už jenom proto,
že v případě s opětovnou provázaností na předchozí
pilíře náboženské či většinové by časem nechtěně, ale
přitom logicky,
následovalo zrakovinovění k podobám státu dříve
zdiskreditovaným.)
...
Víra v Boha není soukromou věcí. Podobně
jako demokratická mánie a její podlézavé poklonkování se
každému jedinci co zdroji moci zde není navěky. Protože
demokratická teorie od hlasování snadno zabíhá ke
zrovnoprávňování zcela přirozených nerovností a víra v Boha
snadno přerůstá do odrazování od bolestných – a přitom
nezbytných – činů.
Obě východiska státnosti už tu byla a jelikož
už v samém základu své teorie tvrdila lži, musela
chtě nechtě upadnout do karikatury. A karikatur známe dostatek u
obou .
Skutečný nacionalismus, co výzva odvozená z dějin, se
zvládne opřít pouze o Národ. Přitom Národ nedefinuje prozaický
součet voličů. Skutečný nacionalismus je natolik silný, že
zvládne proklamovat fakt, že se nemusí poklonkovat mínění
laiků. Nebo které v případě horkých chvilek postraší
zproblematizováním jejich údajného posmrtného života. Skutečný
nacionalismus zvládne říkat pravdu, která se obejde bez vůle
většin a pro VĚČNÝ ZÁJEM POKREVNÍ ENTITY je schopen jít i
proti ustrašené iracionalitě ulice.
...
Nacionalismus vychází pouze z Národa.
Národ není nic nadpřirozeně vytvořeného ani nic
odhlasovaného. NACIONALISMUS BUDOUCNOSTI obě domněnky
odmítne!! Až v ten moment nastane třetí fáze dějin!!!
P.S.:omlouvám
se za uvozující grafiku, leč vyjádřit na pár pixelech
náboženskou víru jako takovou bylo obtížné; posloužila proto
vatikánská institucionalizovaná verz
