Vcítění se do sebevražedných útočníků ° na co všechno zákonodárce nemyslí ° bude trestná i hlasitá logika?
Několikrát se zde mihlo téma svobody projevu, dokonce ve zdejším třídiči je svoboda slova jedním ze slovních řetězců (verze pro PC). Vždy s Antidemokratovým pojetím: omezení svobody projevu co opatření nezbytné pro každý Režim. Byť s hořkostí pilulky pro ty, kteří jsou zrovna postihováni. Následně s odkázáním se na veršovánku každý chvilku tahá pilku jako poněkud absurdní vzpruhu. 
Dnešní příspěvek nebude reprizováním faktů, proč je každému Režimu nezbytné bránit se před narušiteli. Ani obráceně: proč je naší povinností zločinným Režimům ořezat nejen větve, ale i utnout nejmenovaný kmen.
Úvahy o volnosti slova jsou v pozici křečků v kole, kdy vše osciluje mezi infantilním šálením o univerzálních právech a nezbytností držet nepříjemným pravdám ruce před ústy. Věc se s úlevnou vděčností převádí na AKCEPTOVATELNOU MÍRU TRESTNĚ-PRÁVNÍHO TLUMENÍ (ČR), případně na SPOLEČENSKOU OSTRAKIZACI těch či oněch výroků (USA).
Nejčastěji používané paragrafy trestního zákona si každý může dohledat, otázka soudobé aplikace těchto je sice podstatně širší a zajímavější – i pro svou FAKTICKOU proměnnost dle aktuální politické poptávky – ale ani o tom dnes ne.
…
K momentální úvaze mě motivuje paragraf 144 trestního zákona, Účast na sebevraždě.
1) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři léta.
Tvůrce právní normy tento paragraf zřejmě mínil jako prostředek proti cyničtějším spoluobčanům, kteří u Nuselského mostu křičí „Tak dělej, skoč Ty srabe!“. Dokáži si ale představit použití paragrafu i pro potírání politické činnosti.
Onu hypotetickou situaci míním takto: dva jedinci vedou rozhovor. Prvý tomu druhému vštěpuje jeho dějinnou úlohu právě v okázalé sebevraždě. Včetně provedení škody v nepřátelském prostoru. Škody na veřejném pořádku, symbolickém či strategickém majetku, ale klidně i na životech.
A druhý OBECNÉ RADY prvého uposlechne. Přičemž prvý nemohl tušit aktuálnost zájmu druhého. Přesto jej jaksi „pohnul k sebevraždě“.
…
Já vím, načrtnutá situace je přitažená za vlasy. Ale cestou logiky sumarizujme teze, které by ono závadové ponoukání K ČINU PROVEDITELNÉHO PRŮMĚRNÝM JEDNOTLIVCEM asi obsahovalo:
…
1) V přemedializovaném světě je prvotně nezbytné uchvátit pozornost médií; efektivita činu nebude měřena v počtu sebeobětovavších se, ale ani v množství zlikvidovaných terčů, ale v míře zájmu médií
2) je třeba zvážit reálnost akce; i když by bylo džentlmenštější popravit co nejvýše postavený cíl, amatér atentát na takovéhoto činitele uskuteční obtížněji, než likvidaci cíle sice bez formální moci, zato však cíle PERMANENTNĚ PŘÍTOMNÉHO ve všech obývácích s televizory. Operace bude snazší a k tomu pro nesení revolučního vzkazu plodnější. (Např. herci, vždy vděční mediální maskoti, angažovaní v tzv. občanské společnosti. )
3) skutková inflace je jev fungující i ve světě sebevražedných atentátů; originalita a autorský důvtip pro výsledek předčí terčová čísla ze sebevražedného bojiště slávy
4) paniku a nejistotu lze posmrtně násobit i sebevrahem – autorstvím důvěryhodně působících dopisů médiím, obsahujících dezinformace pro blízké budoucno. Udělají možná i víc než původní čin jako takový!
5) není okamžik jako okamžik; v každém období lze nalézt časové body efektivnější než jiné
6) specifickým tématem je emotivní hodnota dětských cílů během atentátu; zda by pro poslání jinak vznešené akce nebyl nakonec destruktivnější odsudek z řad vlastního tábora! Vždyť jde o vyvolání iracionální reakce tábora nepřátelského, kterážto očekávatelně přemrštěná reakce odstraní poslední pochyby postupu proti němu
7) nemůže být větší zahanbení než polovičatost; ustoupení v posledním okamžiku, ze kterého přitom není návratu. Nejen automatické zatracení jména toho, který byl před akcí vyzdvižen na piedestal brzkého mučedníka. Ale i hrozby plynoucí z upadnutí do spárů výzvědných složek Režimu - informační ohrožení dalších plánů povstání. NÁVRAT PROTO NEMYSLITELNÝ!!!
…
Dál už nechejme konec otevřený. Nebo? NEBO ZDE NAOPAK UDĚLEJME SYSTEMATIZOVANOU PLATFORMU DALŠÍCH OBECNÝCH INSTRUKCÍ. ANEB VÍCE HLAV VÍCE VÍ:
