VÁLEČNÝ ŠTVÁČ ARNOŠT LUSTIG

(aneb něco z dosud netištěného archivu – 2002)

Od minulého století se pozice Židů obrátila. Z koncentráčnických utlačovaných – v izraelské utlačovatele. Výčitka plynové komory je v západním světě televizní kultury dnes a denně resuscitována , tudíž nastává efekt jakéhosi dvojího časoprostoru. Máme tu permanentně vybičovávaný pocit provinění všech „Nežidů“, a jedině v tomto duchu se může vést o Izraeli celospolečenská diskuse. Na druhou stranu tu ale máme časoprostor  současného Středomoří. S brilantně vyzbrojenou armádou židovského státu a s tajemným Mossadem.

Existuje politická nadávka v podobě přirovnání nepohodlného tábora k nacistům, po které nařčenému nezbývá než stažení se do ústraní. Ale většinou je osočování čistě účelovou záležitostí. K dovršení všeho občas nejvíce obviňuje ten, od koho to není oprávněné. 

Židovský spisovatel Arnošt Lustig vystoupil v posledním pořadu Klub netopýr, věnovaném Blízkému východu. Výroky, kterými diváky zasypal, by v případě jejich adresování nikoliv Arabům, ale Židům, mohly dovést leckoho do soudní síně. „Arabové lžou stejně jako lhal Hitler“, ujistil českou společnost, která se dávno distancuje od podobných paušalizací. Dohoda o skončení izraelských vojenských akcí je dle něj teoreticky možná, „ale ne mezi fanatiky (rozuměj Araby) a demokraty (rozuměj těmi správňáckými = Židy).“ Ultrasionistický fanatik Lustig se neubránil ani projevení svých genocidních choutek: „Já bych … vystěhoval ty Araby ze Západního břehu … do Jordánska.“ Aby diváky ještě jednou ujistil o svém světonázoru, tak k velkému úspěchu zopakoval „Jestli neexistuje jiné řešení … já bych ty Araby vystěhoval.“ Kdyby někdo na kameru ČT vyhlásil heslo radikálních Palestinců „ZATLAČIT ŽIDY DO MOŘE“, protiextremistická složka policie by už stepovala před studiem.

POLOVIČATOST, USPĚCHANOST, SERIÓZNIČINA

Čas se pohnul a volby za dveřmi. Nebudu vám cpát, pro koho hlasovat a na koho cenit zuby. Ani dnes nebudu omílat východisko Antidemokrata, že legitimita nevychází z většin. Podávejte si kandidátní listiny, účastněte se komparsu světovládců, radujte se z jedné či dvou zastupitelských seslí. Vaše oklamání alespoň bude stejně upřímné - jako radost mentálně retardovaného z plyšáka.

Ovšem i u REÁLNĚ připuštěných stran se agitace podobá cirkusovým cvičencům. Ti také mají předem připravenou drezúru. Případně šablony, jak všechny zádrhele musí dopadnout. Vezměme si takový výplod madam Šojdrové o sirotcích. Padesát syrských kousků coby stravitelné množství. Výkřik sice ke komunálním volbám nepříliš příslušný, leč ujal se vděčně a celorepublikově.

Europoslankyně přidala přirovnání sama sebe k Nicholasu Wintonovi. Zapomněla zmínit, že tomu šlo naopak o vyvážení děťátek z českých zemí. Logicky by proto měla spíše projevit snahu o vývoz. Třeba Cikáňat. A až posléze bažit po pomnících a po pojmenování ulic. Ale to uveďme jen pro cynickou logiku oné paralely a poněkud černější vtip.

THAJŠTÍ FOTBALISTÉ A JURA ČERNOHORSKÝ

Útržky mé korespondence Vítovi Skalskému

K tématu „Černohorský“, kde jsem Ti slíbil pár vět (mezitím zaktuálněných):

Je něco jako společenskovědné schéma. Náš Jura je pak k  dokonalosti dovedený demokrat, PRODUKT to demokracie se všemi znaky. Demokrat vskutku z  lůna demokracie. J.Č., který svou politizující existencí nechtěně vrhá karikaturní chrchel do tváří rovnostářským blábolům a hlasovacím orchestrionům. Ale tímto nálezem bych Tě už určitě nezaujal.

To co se mi vynořuje v  mysli, to je v  posledních dnech již několikráte reprízovaná hádka s mým okolím. Čutálisti v  Thajsku. Stejně jako když se páni demokraté bouří mým připomínáním, že jejich ideologické rovnostářství přirozeně a zákonitě vede k  vygenerování podobných kreténů jako Černohorský (nehledě na to co a kde zrovna JČ říká; klidně si jej na chvíli představ jako prapor feminismu). Stejně tak konzumní kultura s  masmediálním náčiním nesnese upozornění, že dnešní thajská záležitost má všechny znaky „reality show“. Prostě monzunová Výměna manželek/Pevnost Boyard/Policie v  akci apod.

DEMOLOVAT HŘBITOVY NEPŘÁTEL

Naše scéna je rozmanitá. Přitom až hrůzně podobná v tom, že si plete politickou činnost se sportovním utkáním a fanouškovstvím. Jenže ideologie vyžaduje celistvost, nikoliv hlučný přístup ad hoc. Tedy ne na věci nahlížet dle aktuální situace na pomyslném hřišti. A vždy chtít někomu/něčemu tleskat. Tleskání pro tleskání. Ideologie je svou výstavbou jiná.

Do analýzy toho, proč většina někdejších členů subkultury je po desetiletích za obzorem, by faktorů bylo možné uvést více. Ale stačí tento. Ideologický zmatek v hlavách pak rovná se snadný terč pro „umravnění“ mainstreamem. Však odpadlíků známe dost.

Jak zabránit tomu, aby se kvůli myšlenkovému chaosu angažmá dalších smrskávalo zase jen na pár sezón, tak jako tomu bylo u kamarádů minulých?

Základem je vymanit se z  uvedeného scénáře. Odvrhnout nutkání vstupovat do úplně všech tzv. „veřejných témat“, protože se o nich zrovna někde mluví. Ideologie umí i mlčet. Příslib zítřejšího ujmutí se žezel moci nám stejně může dávat jen blázen nebo podvodník. Tak proč tedy pokusy serióznosti v podobě detailního programu?

A VOBRAŤ TO! DO MNICHOVA!

Pozice Antidemokrata je v zásadě jasná. Pouze připomínám, že legitimita odvozená od volebních většin není tím pravým oprávněním k moci. Legitimitou jest toliko dějinné poslání národa – jeho nesmrtelná existence. Klidně i v podobě posledního rytíře vrážejícího dýku do ledvin věčnému nepříteli. Epos mramorového válečníka, co půjde proti mínění všech. Ale o tom dnes ne.

Na otázku „Co lze tedy činit?“ je široká škála odpovědí. Jen svaté finále nemá být v podobě hlasování pro principály v cirkusových šapitó. Raději vzdor.

°°°°

Vraťme se zpět. Jak se angažovat, když ne uchváceností volebními gongy? No, jé jé!!! Od publikování, přes veřejná poselství na náměstích, otevřené dopisy a co já vím ještě.

Pouze začíná být vadou na kráse, že nacionální PUBLIKOVÁNÍ má uzoučkou množinu adresátů. Oslovování oslovených. Nechci podobnou aktivitu nijak shazovat. Jen musím bez růžových brýlí spatřovat zanedbatelnou efektivitu pro revoluční vatry.

VEŘEJNÁ SHROMÁŽDĚNÍ jsou zase odkázána na masmediální interpretaci. A co si budeme nalhávat, jediný drban v opilosti nabourající patník obsadí mediální prostor účinněji než stohlavá shromáždění Režimu nepohodlných nacionálů. V poslední dekádě tomu tak je určitě. Kor když mainstream pro jistotu vygeneroval všelijaké šikmooké polorevolucionáře s polovičatými - nám zdánlivě podobnými – tezemi. Zato novodobý „šikmooký Čech“ skrytě podporující Režim. A kdyby to nebyl Tomio, navětvila by se nám třeba ODS s Klausem ml. a já ani nevím co všechno by nám odčerpávalo pozlátka.

DOPISY a PETICE pak mobilizují možná jen jejich signatáře než že by namáhaly hlavy tajemníkům v adresovaných institucích. Takže nakonec také jen taková nevinná hrátka.

°°°°

Náš azimut musí být jiný. Dostat nás do povědomí coby nořících se reálných aktérů politického kolbiště. Ne jako komparsu u volebních uren. Ale nás coby zatím mlhavých a přesto neúprosných hráčů. Byť vítězů až za několik dalších desetiletí (století?).

Pro dnešek se soustředíc na vytvoření své zcela specifické pozice ve veřejném prostoru! Jak? Svou originalitou! Jednu z cestiček rád sehraji. A světe div se, ani nepřekročíme trestní zákon.

°°°

Fyzické vniknutí na území těch, kteří už v nitru své podstaty mají jednu velkou lež. Ne vniknutí zlodějským paklíčem. Nýbrž organizované obsazení (prý) „přátelsky“ otevřeného prostranství! Podobná zázemí okupantů jsou ve skutečnosti senzoricky prošpikována tak, aby nikdo kromě mafiánských klanů neměl možnost účastenství. To ani objasňovat nebudu. Snad i právě proto jsem použil poněkud univerzální obraty namísto gaunerských kódů. Úkol náročností věru ctihodný!

Že podobné by bylo v celostátním rozměru logisticky zatím nedosažitelné? Pro začátek úzce – o širších zásecích uvažujme až někdy do budoucna. Zase jen realisticky!

Žádné funkční střelné zbraně by pro zamýšlený účel nebyly třeba. Dokonce ani jejich makety. Postačovala by ocel v přibližných rozměrech. Proč? Výsměšné ponížení jejich bezpečnostních opatření! Všudypřítomné a všedetekovatelné senzory údajně v jejich zlatých klíckách až tak paranoidně neexistují, jak tvrdívají profesionální lháři. Jenže soustavné „náhodné“ repetice sebenevinnosti jedině potvrzují popíranou domněnku mocenské pozice.

Pointou miniaturní public relations akcičky by mělo být dostání se tréninkové skupinky (cca 5 aktivistů) do jednoho z režijních center, která jsou si přitom už jistá svou neoficiální pozicí v postmodernistické občanské společnosti. Tam by pouhým stanutím ve smluvenou sekundu bylo výsměšně představeno naše náhlé a neoznámené účastenství! O žádné násilí z naší strany by přitom nešlo – dodatečně bezpečnostními složkami nalezená ocel by mediálně, politicky a hlavně hlasitě promluvila i tak!

Panika, která by po zdánlivě marginálním podniku následovala, by v mysli mocných s přehledem překonala veškeré naše demonstrace a volební losnovsko-mažnákovské kandidatury minulých desetiletí! I díky videosítím by akci nešlo ututlat. Zbytek by byl jen valící se sněhovou koulí PR novodobých nacionálů.

Opět bychom byli rodícím se akčním politickým hnutím, nikoliv jen mrzáckou hrstkou „konečněsjednocujícíchse“ demokratických komparsistů!

REŽÍROVANÁ KOMUNIKACE

Jsou věci, které si člověka najdou. Není přitom potřeba, aby byly někým takříkajíc dodány, předříkány. Stačí dlouhodobé pozorování a především odvaha si je uvědomit.

Dnes však nepůjdeme cestou pátrání po tom, v zájmu KOHO, ale otřeme se nahlas o to, JAK se co děje. Masmédia a jejich hlavní styly fungování. Politicky ovlivňující (persuader) a ovlivňovaný (recipient). Nebo-li skrytý mocipán a demokratický volič.

Český jazyk by sváděl k přiděleni činného či trpného rodu. Přesvědčující skrze media a přesvědčovaný (čtenář, posluchač, divák). V následujícím výčtu úkazů bude naznačeno, že oddělování rodů je skutečně nutnější.

Proloženým písmem ponechejme entrée obhájcům současné doktríny demokratického hlasování, následně doplňme námitku, která z předchozího činí jen další vypočítavou zákeřnost:

OTESTUJTE SI SVOU (...)

Ideologie musí být ucelená a přísně strukturovaná. Cokoliv ostatního je jen směskou dětinských výkřiků. Přitom připomínám, že soudobá etapa společenského uspořádání se obává ideologií. Procítěných ideologií se přímo děsí! Ať už těch či těch. Nebudu zde rozebírat všechny . Prostě proto, že sympatizuji pouze s jednou z nich.

Přesto dokáži uznat, že i jiné ideologie jsou plnohodnotnými ideologie

mi. Pakliže tedy naplňují zde uvedené znaky. Tedy ucelenost a přísnou strukturalizovanost. Primární znaky ideologií jinak: deskripce včerejška a dneška. Analýza příčin. Z toho vyvozený diktát po dlouhodobé cestě společnosti.

Postmodernistická současnost útočí jinak. Prý MUSÍ NASTAT ÉRA BEZ IDEOLOGIÍ. A zhanobí úplně vše zavánějící komplexními odpověďmi. Postmoderna preferuje chaotické masy, kterým je namluveno cosi o jejich svobodách (pod krycím názvem demokracie). Pouhá zástěrka okupačního Režimu. Kdo za vším stojí, to ani nebudu opakovat. Hamižnost s biologickými plyny.

Politologie pro celistvé ideologie už dokonce používá termín „extrémismus“. Ovšem pozor: vedle toho má i pouhý „populismus“, kde účelem směsky přitažlivých výkřiků má být vybuzení zájmu potenciálních voličů pro nevychovanou politickou stranu. Pro ilustraci: první chtějí nekompromisně zdolat všechny, kdož se proviňují vůči nosným idejím dějin, zatímco druzí si postačí třeba s výkřiky o znovuzavedení trestu smrti po nějakém mediálně rozvášněném případu vraždy.

Prvních je třeba se vyvarovat, neboť snadno přejdou k útočení právě vůči Režisérům planety. Druhé možno považovat za lehce zdivočelou občanskou společnost - ty paradoxně lze využít co politický kompars. Vždyť neškodná veřejná klání, přitom působící co křiklavé předvolební půtky, bývají vhodnou kulisou demokracie.

Dnešní odstavce proto berte spíš jako podnět k tomu, co bývá v bulvárních tiskovinách oblíbeným sloupkem o otestování si sama sebe. Ať už pro tu či onu vlastnost či styly jednání. Zdravého stravování, míry kuřáctví či míry duševních parametrů. Prostě „Otestujte si svou...“

Co vás uhranulo na dálné minulosti a činíte na tom obecné závěry směru budoucna?

Jste ochotni do podobného obrazu přijmout i mýty - třeba jen pro doplnění pomyslného estetična?

Nebo naopak hekticky prožíváte volební karnevaly coby skutečný semafor politiky?

SCHVALOVAT NEBO ZPOCHYBŇOVAT?

Názorová stabilita a labilita ° neměnný směr a poptávka ° ideologie vs. všelidovost ° rasově promíšený neonacismus

Dlouhodobě tvrdím, že zdejším stránkám nejde o kvantitu čtenářů. Určitě ne prvořadě. A nyní použiji podobný nadpis, který dává tušit skandálním titulkem dosáhnout zájmu? Ale já se dnes Holocaustem zabývat nebudu a přiznávám, že název kromě přitažení pozornosti žádnou návaznost mít nemá. Sice to není sportovní terminologií vůči Holocaustu fair, nicméně Židé po roce 1945 a jejich marketingové využití válečných let také ničím jiným nezavání. Oslí můstek ovšem ideální.

Kuchařským jazykem zase mohlo uvození znít třeba „Vejce natvrdo zpětně změknuté“. I tisíce jiných příkladů. Ale to by nebylo ono. Chci psát o něčem jiném. Proto odpusťte vy, kteří zde hledáte odevšad se v postmodernismu valící suvenýrek Osvětimi.

PROČ JIM JEŠTĚ DĚLAT KOMPARS?

Ubrečánkovství může trvale spojovat pouze neschopné. Ovšem pokud tito naleznou ve spojenectví, které dává na odiv prohru s dějinami uspokojení, pak i ta rána z milosti je pro ně luxusem.

Analýza věci se musí dělat od základu. Snad právě proto se tématy tak často opakuji. Mým lakmusovým papírkem je okolí. Co spatřuji: na jedné straně opozičně-dětinské křičení po jakýchsi právech. Vyvozeno a nárokováno z teorie o přirozené váze hlasu (sčítání hlasů; zváno demokracie). Ovšem na straně druhé je fakt, že podobné teorie nikdo kromě mého okolí nebere vážně. JÁ PŘITOM CHÁPU, ŽE AKTUÁLNĚ MOCNÍ ONU TEORII NEBEROU VÁŽNĚ A VYUŽÍVAJÍ VŠEHO K LEGITIMIZACI SVÉ MOCI, POUZE JE NEČESTNÉ SE ZA ONU KULISU HLÁSANÉHO SCHOVÁVAT. Reálně mocní s využitím několika společenskovědních mechanismů ani nemusí věnovat příliš mnoho energie aby zorganizovali volební tyjátr, od kterého odvozují své oprávnění k moci.

Raději ještě jednu repetici: mává se zde fanglí utopické teorie demokracie (jakousi ústavo-právní sestřenicí od ještě šílenější rovnostářské utopie ekonomické - komunismu), přičemž o demokracii vážně dnes blouzní pouze ti, kteří jsou daleko od válu. A aby toho nebylo málo, tito potutelně mívají pod klopami vyobrazeny všemožné diktátory. Zleva i zprava. Sečteno, podtrženo: aktuálně mocným tak dělají zdarma kuriózní kompars.