Čas se
pohnul a volby za dveřmi. Nebudu vám cpát, pro koho hlasovat a na
koho cenit zuby. Ani dnes nebudu omílat východisko Antidemokrata,
že legitimita nevychází z většin. Podávejte si kandidátní
listiny, účastněte se komparsu světovládců, radujte se z
jedné či dvou zastupitelských seslí. Vaše oklamání alespoň
bude stejně upřímné - jako radost mentálně retardovaného z
plyšáka.
Ovšem i u
REÁLNĚ připuštěných stran se agitace podobá cirkusovým
cvičencům. Ti také mají předem připravenou drezúru. Případně
šablony, jak všechny zádrhele musí dopadnout. Vezměme si takový
výplod madam Šojdrové o sirotcích. Padesát syrských kousků
coby stravitelné množství. Výkřik sice ke komunálním
volbám nepříliš příslušný, leč ujal se vděčně a
celorepublikově.
Europoslankyně
přidala přirovnání sama sebe k Nicholasu Wintonovi. Zapomněla
zmínit, že tomu šlo naopak o vyvážení děťátek z českých
zemí. Logicky by proto měla spíše projevit snahu o vývoz. Třeba
Cikáňat. A až posléze bažit po pomnících a po pojmenování
ulic. Ale to uveďme jen pro cynickou logiku oné paralely a poněkud
černější vtip.
Okamžitě
reagoval premiér Babiš pro veřejnost telegraficky stravitelným
způsobem (sám později přiznal, že skočil Šojdrové na
vypočítavý předvolební lep). Uznávám, že jeho výroky o
nepřípustnosti jediného malého imigranta mi potěšily uši.
Později podepřené tím, že touhu Šojdrové a spol. o postarání
se o sirotky lze uspokojit sirotky domácího ražení (barvu pleti
nenavrhoval). Vypukla slovní mela, která pro stálého pozorovatele
dopadla očekávatelným ústupkem – sirotky přijmout jen s
ověřeným sirotenstvím, do smluveného věkového limitu a s
klasickou dočasností pobytu. Uspěchaný výrok seriózního
politika se musel přelít do polovičatého řešení.
Proč o tom
píšu. Povšimněme si chvilek, kdy nám snad mohl být Babiš
sympatickým. Ani nemusím ověřovat, kterak o něm v příslušných
dnech referovaly zahraniční agentury. Vlastně to automaticky vím.
Není důležité, zda přímo s použitím termínů „extrémista“,
„ultrapravičák“ či dokonce „neonacista“. Podtextem však
jistě zněla nepřípustnost pro stávající západní svět + ty,
ty, ty! Podobnými momenty kdysi procházíval Václav Klaus, stejně
tak prezident současný.
Kdyby se
sečetly některé výroky jmenovaných a pojaly by se jako základní
stavební kameny státní doktríny, dokonce té jimi z pozice
ústavní moci aplikované? Byl by v ČR ráj. Jenže slova se říkají
a vody tečou. Slova tzv. seriózních politiků dvojnásob.
Vůbec
poslední, co by nás mělo interesovat, je zpravodajství
(neoddělitelné s hodnocením) zahraničních agentur. Jedním či
druhým směrem. Podobně jako naši pravověrní kolegové v
zahraničí by se neměli nadchnout z českých Klausů, Zemanů,
Babišů apod., ani my se nenechejme slepě strhnout kavárensky
negativní ( = národovecky nadějnou) výslednicí o cizích
potentátech. Byť v určitém procentu shodu s výroky a činy
takového Orbána nalezneme. Nedělejme ale chybu absencí nezbytného
odstupu! Ve srovnání s naší komplexní ideologií tam totiž
stejně bude povinná polovičatost!
Žádné komentáře:
Okomentovat