DEVIANTEM SNADNO A RYCHLE

Sociální sondy dle iDnes ● babišovská tolerance homosexualismu ● v práci neznám bratra ● „český“ dar světu?

Babišův informační moloch iDnes.cz spustil seriál Lidé Česka. Jedná se o cyklus rozhovorů s několika desítkami osob, které nepatří mezi obvyklé zájmy novinářů. I když 28.prosince  se o ryzosti původního záměru dá pochybovat, neboť zpovídaný si na světlech reflektorů zakládá. Ovšem v jeho případě kamery nesměrují na horní konec trávicí trubice.

Robert Mimra, pod světáčtěji znějícím pseudonymem Ray Mannix, je jednadvacetiletý mladík, který recipientům elektronické verze Mladé fronty DNES překládá mnoho užitečných rad pro uplatnění se v postmoderním světě.

Mimra je duševně nemocný, byť mužská homosexualita je pro postmodernismus spíše symptomem roztomilého ozvláštnění. Pokud je navíc zachycována filmovým obrazem, pak v ní současnost dokonce dekóduje umělecký projev. Neukotvený konzument babišovského plátku pak snadno vstřebá redakcí předkládanou tezi, že hošánkovské snímky jsou alternativou pro niterné vyjádření sebe sama.

V deníku budoucího premiéra zpovídaná „osobnost“ se pochlubila dlouhodobým producentským zájmem o své já. Počínající dokonce už ve věku neplnoprávnosti, kteréžto právní omezení mu jeho filmovou kariéru oddálilo. Avšak za následné tři roky od osmnáctin stihl natočit přes dvacítku kinematografických perel (upoutávku na jednu z nich dokonce iDnes převzala). 

PROPAGANDA, ŽIDÉ, NEVINA

ČT a Hilsner ● právní skutečnosti ● kuriózní židovská strategie ● „ono se to sluší“

Titulek je rázně působící pro svou až mrazivě aktuální přesnost. Přesnost kvůli recenzi dvoudílného televizního snímku Zločin v Polné. Film přitom není třeba ani vidět a má recenze se dá rovnou tisknout, jak je navýsost určitá.

Agitka o tzv. hilsneriádě (1899) vtloukla lidem do hlav množství informací, tudíž mi šetří práci. Vystačím si se stěžejním konstatováním, které ovšem propaganda vynechává, že Leopold Hilsner je dodnes pravomocně odsouzený za usmrcení Anežky Hrůzové. Potíž nastává v tom, že (okem současného čtenáře bulvárních plátků) až tuctovitý deviant je židovského původu.

Není překvapivé, že se našly všemožné okruhy hledající v případu výkon jakéhosi židovského rituálu. Podobní čerpali ze spisů mnohdy akademických pracovníků druhé poloviny XIX.st. Tento příspěvek dnes ovšem nebude o židovských liturgiích a už vůbec ne o sektářských větvích, které se mohly zrodit v hlavě pomateného jedince. Necítím oprávnění vést akademickou disputaci s profesory teologie, kteří nalézali v judaistických písemnostech hypotetické stopy po podobném. (Ani s těmi, kteří totéž vyvraceli.)

Přeskočme skutečnost, že dnes by byla trestná už podobná disputace (byť univerzitní profesoři teologie dospěvší k těmto nálezům opravdu existovali). Ono to totiž s rozebíraným v jádru vůbec nesouvisí! Hilsner nebyl souzen a odsouzen za žádnou rituální vraždu, nýbrž za vraždu provedenou z příčin blíže nespecifikovaných deviantních potřeb (psychologie i psychiatrie byla tehdy v plenkách).

SAMOZVANEC TĚLEM I DUŠÍ

Faktor oblíbenosti v krčmách ● oblíbenost v politizujících spolcích  ● tiskový mluvčí Národního odporu ● fakta téměř po dekádě

Každá sociální skupina umanutá rovnostářstvím je bacilonosičem. Stewardem  choroboplodných zárodků, které vedou k onemocnění. Bez možnosti podmínečného uzdravení. Opozitem je pouze řízný a nekompromisní pochod za Ideou, a to bez jakéhokoliv činitele „skupinovosti“. O tom dnes ne.
Sociální skupiny ze svého středu generovávají autoritu. Způsobů je povícero. Pojďme k tomu nejčastějšímu. Parlament máme pouze o dvou komorách, ale vesnických hospod hezkých pár tisíc. V obvyklé hospodě se postupem času nějaká autorita utváří, nepotřebujíc formálně určené volební cykly.