Módnost národa – ale jen slupičkou ° cizácké
prvky v kuriózní verzi „češství“ ° znásilnění termínů
° na druhé straně stále jedni a ti samí
Společenská atmosféra je výsledkem pomyslného
trhu
. Při jeho procesech panují stejná pravidla jako na trhu
s rohlíky.
V posledních měsících, kdy se řítí námi
dlouhou předpovídaná přistěhovalecká vlna, dochází k určité
rehabilitaci slova NÁROD. Ale nebudu opakovat teze posledního
čtvrtstoletí – už na věčné reprízy přestává být čas a
místo. Účelově-národovecké fráze nyní srší nejen od kruhů,
které se budou ve volbách reálněji ucházet o hlasy, ale i od
tzv. kulturních elit. Příspěvek si chce vzít na paškál jev,
kdy zdánlivě podobná slova lze momentálně
zaslechnout dokonce i od těch, kteří nás za ně donedávna
zesměšňovali nejvíc. Může nás to vůbec těšit?
Když použijete téže slovo v různých
souvislostech, může mít jiný obsah. Kor pokud se jedná jen o
vypočítavou reakci na poptávku pramenící z aktuálního
nebezpečí nebo naopak o součást konstantní
strukturalizované ideologie. Ten první případ obvykle jen
vytěží prospěch a z dějinného pohledu nic zásadního
nezabezpečí. Čímž paradoxně vzniká nové nebezpečí:
zmrzačení přirozených varovných signálů.
°°°°
28. září 2016 jsem znamenal ještě další fázi: slůvko
NÁROD si vypůjčily i kouty, kde je onen termín protimluvem snad
celé jejich existence. Obejděme se bez jejich popisu učeneckým
jazykem co neomarxistických relativistů, kompilativní metodou
bažících po čemkoliv nihilisticky likvidujících tradiční
společnost. Použijme raději jejich označení za znuděné
fracky, kteří se potřebují čímkoliv zviditelnit od ostatních.
Že vám to do sebe nepasuje, že titíž zničehonic začali
používat národoveckou symboliku? Mně také ne, právě proto
píši momentální report.
Omluvte nepřesnost v mém nadpisu, ale nuance
v postmodernistických sektách jsou stejně bezpředmětné.
Zda byl Říp obsazen sektou s názvem Dharmasala/SunVeus či
Hare Kršna není ani tak podstatné, jako spíše podobný
okruh jejich zájmů. Pro ukázku jmenujme: Jayamantra – zpěv
manter, Workshop afrického tance – DunDun festival, Hrající
Tibetské mísy, Didgeridoo a Tanec. K tomu hindiustické
tradice namísené s čínským novoročím ohnivé Opice,
Občanské sdružení podporující rozvoj v Keni a workshopy
hromadné antikoncepce. Nu a nyní, kdy se i mezi podobnými začala
objevovat poptávka alespoň po dílčím nacionalistické
rozměru, trh s pseudokulturnem velí africké bubínky
přitáhnout i na symbolickou horu Říp. Včetně černochů a
prostěradel namísto čamar nebo jiné - místu důstojné - vizáže.
°°°°
Nyní si představte, že dvacítka členů podobné sekty na
jeden z výročních dnů obsadí uvedené pietní místo. Kromě
odhadnutelných rekvizit si dopraví i moderní PR techniku. Poté se
klidně může stát, že pokud se tamtéž objevíte na národovecké
pouti s přáteli, nevěříte svým smyslům. To když tlukot
na nástroje afrických šamanů doprovázený kdejakým asiatským
nástrojem (letí Tibet) z ničeho nic rozetne reproduktorové
zvolání, jak „silným jsme národem a pojďme si zazpívat
hymnu“.
V tom sektářští organizátoři cca stovku náhodných
turistů přimějí k tomu, nechť si podají ruku s ostatními
(včetně černochů) a vytvoří řetěz, který při zvolávání
„nový národ“ na několik hodin zcela znásilní
terminologii i lokalitu.
Vlk se nažral a ovce zůstala celá. Aktuálním vlnovitým
nebezpečím vyvolaná pudová potřeba obranné soudržnosti (v
tradiční verzi: národ) se ukojila a to, že se slovu NÁROD z úst
podobných dal zcela jiný rozměr, většina populace neodhalí.
Naopak při sémantickém znásilnění onoho posvátného
termínu NÁROD se relativistům paradoxně dostává do rukou další
zbraň.
A tady už je po zádech poplácají i ti mocní z pozadí...
°°°°
°°°°
°°°°
P.S: Zbytek už si můžete domyslet sami. Z hloučku mých
známých vylétla hlasitá kritika, uniformovaní a neuniformovaní
policisté střelhbitě nastoupili do stavu bdělosti. Rázem bylo
při fyzickém přiblížení i patrné, kdo přesně byli
organizátoři postmodernistické seance, pouze protentokrát
vynechali svůj oblíbený pokřik „proti fašismu – proti
rasismu“.
Ti, kteří před chvíli režírovali humanitární spojování
bělošských rukou náhodných turistů s končetinami černošskými,
ráze na nás chrlili jeden kanální vulgarismus za druhým. Snad
abych se utvrdil v tom, že proti podobným je napříště
oprávněné použít neoficiálních postupů, na zkoušku jsem
vyzval uniformované policisty (306615 a 277183) ke zjištění
totožnosti autorů vulgarismů. Zda by tedy vůbec bylo možno věc
řešit návrhovým přestupkovým řízením. Tito samozřejmě
nekonali s tím, že nic neslyšeli. Následně ostentativní
policejní laxností nabuzený neomarxista vše znovu zvolal půl
metru před nimi a tito opět pobaveně konstatovali, že nic
neslyšeli. Naopak si vyžádali občanský průkaz můj....
