pátek 8. dubna 2016

O TYDLITÁTOVÉ A JEJÍCH LŽÍCH

Hřbitovní krádeže v Polné ● co ještě produkuje Západočeská univerzita ● usměrňování kritiky Židů ● 3D test

Ti disponující základním vzděláním tuší, že nadpis je parafrází na spis Martina Luthera O židech a jejich lžích. Pro ty bez základního vzdělání zdůrazňuji, že se nejednalo o žádného ukřivděného černocha, nýbrž o středověkého teologa.
Nebudu se zde pouštět do polemik ohledně křesťanské reformace, když coby ateista mám beztak značný odstup, nicméně jedno mi z ještě pozdějších dějin zůstalo: religiózní židé s malým „ž“ se chtě-nechtě stali Židy s velkým Ž, tedy národem. Možná žijícím mezi národy jinými, ale nikdy ne jejich součástí. (proč s uváděním onoho „přerodu“ to je obtížnější, později)

V dnešní době tu máme pomotaných mnoho věcí. Jednou z nich je, že začátkem dubna t.r. v Polné pobíhaly shluky zdrogovaných výtržníků s akustickými kvičítky a se žlutými hvězdami na klopách, před kterými nejspíš i synagogy mimo dosah kamer zabouchávaly dveře. Nicméně ohrazení se proti krádeži pietní květiny, které se na hřbitově dopustili a se kterou se následně chlubili oni příležitostně-političtí Židé z demonstrace, jsme se nedočkali odnikud.

Oproti tomu, když jsem zaslal na působiště Věry Tydlitátové, na Západočeskou univerzitu, žádost o informaci, zda je jmenovaná Židovkou, odpovědi jsem se nedočkal. Zřejmě pod premisou, že to je její navýsost soukromá věc. Podobně: když na někoho z politické scény půjdete s označením Žid, hned je oheň na střeše. Zato když se to hodí…

Nicméně u Tydlitátové je celkem jedno, zdal-li Židovkou je či není. On totiž mindrák z toho, že někdo něčím není, mnohokrát může mít takovou mobilizační silu, že pro výsledek se motiv ani nerozezná. V každém případě dnes recenzovaný spis TYDLITÁTOVÁ, V., E-antisemitismus – projevy antisemitismu na českém internetu. Plzeň: ZČU, 2013. ISBN 978-80-261-0256-4. je nebetyčným blábolem.
Pakliže se vrátíme k příměru s černošským mobilizátorem gangů, tam bychom alespoň mohli seriózně bádat po důvodech, proč američtí černoši byli na nižší civilizační úrovni. A už by se to hemžilo hypotézami všeho druhu.
Jenže pokud ve druhém desetiletí třetího tisíciletí začne zvučet židovské sténání  o soudobém útlaku Hebrejců, u korektností převychované většiny to vyvolá mlčenlivé rozpaky. A o zbylé menšině pak je Západočeskou univerzitou dotovaný spis.
Konkrétně mě blábol řadí „k nejskalnějším antisemitům“ (329). Zřejmě po konzultaci s top narkomanem J.X.Doležalem mě obvinila z toho, že „rád se například uchyloval ke stalkingu lidí, které považoval za Židy nebo  přátele Židů.“ (329-330). Dáma tím naráží na jasně ironické poselství z mého FB profilu, kdysi publikované pro cca stovku mých FB známých, nikoliv pro cizí čumily. Jelikož se tzv. stalking překládá jako nebezpečné pronásledování, nezbývá než politovat: chudinka jedna pronásledovaná…
A když už je veledílo rozepsáno, Tydlitátová stačí pomluvit i mou dávnou přednášku ze Zimní univerzity Vlastenecké fronty (255), kterou ovšem nikdy neslyšela. Co na tom, jakmile se někde vyznačí onen bájný antisemitismus, všechno ostatní letí stranou.
Stejně tak paní vědkyně s mým jménem spojuje i organizování demonstrace, kterou jsem nejen neorganizoval, ale které jsem se ani přímo neúčastnil. Odstavec vyšperkuje, když pro označení rudé teroristické sebranky přiloží eufemismus: „rozzlobený účastník pochodu“. (291) (pozn.red.- přesnější by bylo použít množné číslo a přidat informaci, že zakuklení rudo-černí ksindlové se zbraněmi byli součástí inkriminovaného „antipochodu“ svolaného Federací židovských obcí)
Tydlitátová svou náklonnost k některým odstínům rudé dokazuje označením etablované Černé knihy komunismu za „pamflet“ (231). V té totiž autoři tu a tam pustili politickou korektnost na špacír a příležitostně uváděli, kdo z  rudých v dějinách byl zároveň Židem.
Nu a jelikož pouhý „stalking“ Kalinovským apod. (v rozebíraném elaborátu jsem pomluven celkem pětkrát) by nebyl dostatečně hrůzostrašným argumentem pro nadstandardní chránění každé pietní housenky, bylo potřeba přidat čísla veřejného mínění, vsevší z průzkumu Anti-Defamation League (ADL; rok 2005, s. 228):
40% evropské veřejnosti se domnívá, že Židé příliš mluví o Holocaustu
51% Němců nevidí velký rozdíl mezi tím, co Izrael provádí Palestincům dnes a co nacisté dělali Židům během Holocaustu
68% Němců věří, že Izrael vede vyhlazovací válku proti Palestincům
38% Němců si myslí, že Židé by se měli přestat chovat jako oběti Holocaustu a perzekucí, k nimž došlo před lety.

Ideální bič pak Věrka zprostředkovává na stranách 230-231. Aneb celosvětově rozbujelý 3D test Nathana Sharanského. Chtělo by se nad níže uvedeným pousmát či přenechat ležet pro metařovu lopatu. Potíž je, že u mnohých skutkových podstat trestných činů jejich výklad ani tak nezáleží na soudci, nýbrž na účelově DODANÉM soudním znalci, který si podobnou POLITICKOU pomůcku židovských kruhů rád vypůjčí. A pokud alespoň jeden ze tří bodů naplníte, pak se neubráníte:
1) Démonizace – Izrael a nacistické Německo srovnávat bez smyslu pro proporce odsuzování a srovnávání
2) Dvojí metr – co je jinde na světě téměř přehlíženo, to je na Izraeli akcentováno
3) Delegitimizace – a to existence moderního Izraele (právě sem patří/zakazuje se patřit poznámka o diskontinuitě  krve k dobám biblickým)
Jak vidíte, kdybychom vážně vzali dodaný průzkum od ADL a aplikovali 3D test, parádní část Německa je dodnes gaunery. Předpokládám, že od roku průzkumu (2005) ani ADL svou činnost neustává a podobně jsou výzkumy zatraceny i národy ostatní.
Jenže co je úplně nejhorší: pokud se kdosi rozhodne vás dostat před soud (rozuměj: před soudního znalce), pod knutou podobné akademické rekvizity jako 3D test budete šupat za mříže, až se i hory budou zelenat.

Jediná záruka k politickému bezpečí tak může být bezvýhradně se postavit na stranu dodnes trvajícího izraelského řádění, případně tu a tam přidržet napnutý krk nějakému Palestinci. Jinak se do tohoto einsteinovsky sofistikovaného usvědčovacího mechanismu dostanete natotata….

2 komentáře:

  1. A co vlastně dnes dělá hlavní stalker Čáka?

    OdpovědětSmazat
  2. Stále žije, jen FB si sebedisciplínou odpouští. Uznávám, že JE BLB, ALE JE NÁŠ. Tudíž je plně pod ochranou!

    OdpovědětSmazat