OSLAVA KULTURNÍ SEBEVRAŽDY

Kýč v různém množství ● demokratické paradigma v grafech sledovanosti ● Židé v mýdlové opeře

Ani dnes Antidemokrat nebude bojovat o umístění v esejistických soutěžích oficiálního vkusu. Hloubání stoletého pamětníka Holocaustu proto nečekejte. Nicméně polovinu života mám za sebou, proto bilancování opírajícího se o historickou zkušenost si již dopřát mohu. Už jenom proto, že můj ročník (*1978)  podává doklad o měnícím se náhledu ex-východní Evropy na produkty z politicky idealizovaného tavícího kotlíku národů. Na kulturu dle bankovky Júesej + vlivy za oněmi bankovkami stojící. 
Antidemokrat se svou podstatou brání vřazení do semeniště konvenčních tlachů. Takové pseudointelektuální hrátky, které se paradoxně vyznačují označováním sebe sama za 100%-ní originalitu, by zašermovaly pouze  odporem vůči jakési amerikanizaci. Vyhrazení se vůči této vágně zadefinované kategorii ještě v rámci regulí je. Uznání úplně nejsprostších výsledků kulturního konzumna za kýč se totiž v jistém okamžiku ukázalo nezbytným. Oproti tomu předem bastardizovat libovolné křížení ras, národů a kultur, to už pro rakovinu v pozadí zavání nebezpečným konzervativizmem. Antidemokrat si však na své ideové koherenci zakládá, takže snadno vidí příčiny, nejen tragikomický výsledek. 

…
Vezmu-li jen svou zkušenost několika desetiletí, bude to vyprávění o vývoji kulturní zkušenosti od dítěte k plně politicky strukturalizované osobnosti. Pokud těch samých několik desítek let dějin vezmu odosobnělým pohledem, máme tu hlasitou obžalobu řízené dekadence.
Druhá polovina osmdesátých let je pro mě letmo svázána i s poznáváním kinematografie polozakázané. Užitý patvar vysvětluje světová bipolarita. Nejen předpubertálního kluka, ale i značné procento dospělých, přivádělo k extázi seznámení se např. s filmem Commando s božským Arnoldem. Alespoň do mých vzpomínek patří co první film z videa (terminus technicus osmdesátých let) zcela určitě.     
Po pádu železné opony se z tohoto odstínu vkusu stává kulturní oficiálnost. A to nejen pro odpustitelné opojení ihned po 89´. Tržní – svou podstatou demokratická -  pravidla tyto stimuly nainstalovala všudypřítomně a nastálo.     
…
Termín světoobčanství v první polovině devadesátých let málokdo vykládal co vyprázdněnost ducha. Naopak světoobčanství bylo interpretováno za spásný impuls pro údajnou českou malost („nevětraný pelech“ – V.H.).  V dané éře cizáčno, už jenom právě pro své cizáčno,  zaručovalo  hodnotnost. Ne náhodou rezonovalo s hlučností pivních výkřiků To já když byl v Americe. Oficiálnost kosmopolitního mrzáctví pak byla k doladění při startu TV NOVA (únor 1994).
Nemohu mít ambice ono období popisovat z pozice renomovaného historika/nestranného politologa. Zato si s časovým odstupem nárokuji hodnotit tehdejší masovou kulturu západní provenience právě pro její politický podtext.
Je obvyklé (i když ne nezbytné!), že pokud se od něčeho štítivě odtahujete, nejprve jste to museli poznat. Moderní telekomunikace umožňují tvorovi ostražitému už před druhým břehem Vltavy se pohodlně obeznámit i s produkcí transatlantickou. Pro pojmutí esence propagand (příslušně pro ony roky a můj tehdejší věk bych uvedl mýdlovou operu Beverly Hills 902 10) tedy člověk byl ušetřen přelétávání oceánu, stejně jako předchozí osobní účasti v soudruhování  Třiceti případů. Jejich poselství příjemce dostihlo i tak.    
To je ostatně vlastností propagand, že jsou určeny pro někoho stojícího opodál. Jak prostorově, ekonomickým statusem, ale i opodál časově. Už jenom proto, že uvědomělý aktivista Režimu základy ideologie dennodenně připomínat nepotřebuje. A vlastností propagand opravdu kvalitně zpracovaných je pak jejich přitažlivost i přes divákovo vnímání jejich perverzity. Nebudu zapírat, že oba uvedené seriály, sice s ideovým zaměřením odlišným, přesto tak vypočítavě podobným, si se zájmem studijně připomínám doposud. Rozdíl je, že zatímco u švarného komunistického vyšetřovatele je předkládán výstražný titulek o propagandistické podstatě automaticky, u Vašeho vyhranění se proti základům hollywoodského běsnění riskujete kádrové potíže dodnes. Stačí veřejně opovrhnout propagandistickými tezemi vtloukanými do hlav. U nejdůležitějších klišé porušíte dokonce přesně ušité paragrafy trestního zákona, u většiny ostatních se budete potýkat s paragrafy sepsanými alespoň obecněji. Nebo snad ne?
Jen vyjmenuji obsahy epizod z první série: v Holywoodu Izraelité jako nejutlačovanější z utlačovaných. Nedejbože se vzpomínkou na vyhlazovací tábory, za které pak má odpovědnost zbylá část populace (včetně té dosud nenarozené). Tedy vyjma černochů a žlutých, neboť tito jsou dalším morálním dluhem gójímských bělochů. Cokoliv tradičního je zpátečnictví potenciálně v sobě nesoucí další Osvětim.
Dále: veškeré deviace jsou představovány co konečně toužený pohyb od dosavadní fádnosti. Jakýsi ne úplně jednoznačně pojmenovaný předvoj lidstva vzývá k experimentálnímu sociálnímu inženýrství, kdy žádanou výslednicí má být beztvará masa. Tato,  pokud se vůbec něčím vykazuje, tak pouze nanejvýš ohleduplnou vláčností, etc., etc.
Tohle je kultura z území, kde se smísila krev různých národů. Bohužel úplně stejný trend dekadentní hniloby už je pozorovatelný i ve zdejší produkci. Pro počátek propadu úrovně totiž úplně stačí rezignovat na nacionální dogmata a kopírovat cizáctví…