Zdroj přepestřelosti ultrapravice • demonstrace jako
vítaný aktivismus • důsledky náhlého družení • idealismus nemůže být kolektivní
Být alternativní
alternativou k alternativám není jen touhou pražské kavárny, ale něco
podobného se může objevit i v sebeprezentaci ultrapravice. Jenže zatímco
postmoderna si na různorodosti zakládá, ultrapravice rozličností trpí.
Přepestřelost je u ní totiž důsledkem vytlačení všech Režimem umanutě proklínaných
myšlenek do pomyslné šatlavy jménem ultrapravice.
…
Demonstrace bývají projevem kolektivismu i se všemi
negativy, které sebou kolektivismus nese. Ale zároveň jsou i specifickým
politickým aktivismem, jedním z mála dnes reálných. Aktivismem, který
dovoluje vyslat do světa informaci: Vůle
tu stále ještě je! Což je v současné éře tolikého přežívání dost
pro dobromyslné přecházení nezdařených detailů toho či onoho shromáždění.
Jenže kolektivismus nabuzený úspěšnými demonstracemi se
často přelévá do zápalu pokusit se tento výsledek zúročit jinde. V záměru
účastníků vstoupit do volebního zápolení. A to pod jedním praporem. V ten
moment se dílčí ideologické protimluvy, kterým málokdo v průběhu shromáždění
věnoval pozornost, rozrostou do komických rozměrů. Ne náhodou - neúprosně!
Zatímco na náměstích stojí jedinec hájící (spolu
s ostatními rétory) totožnou tezi a tuto pak zabaluje do širší omáčky, pokud se za doznívajícím étosem
zdařilého shromáždění najde snaha po dětinském stmelování, z různorodosti omáček vznikne tekutý obsah dřezu na
nádobí.
…
Každá věc veřejného života je natolik mnohovrstevnatá, že
tato multifaktorovost v počtu kombinací hravě zahanbuje nedělní Sportku.
Proto ryzí idealismus může být jen sobectvím. Nikoliv námětem pro
kolektivistické juchání. Neposkvrněná Idea přeci alespoň někde zůstat musí…
Žádné komentáře:
Okomentovat