Zděšení z výsledků • slovenská specifika • ústavní
brzdy a vnucená legitimita Režimu • všelidový omyl vs. sofistikované zákulisí
Pro Antidemokrata téma příznačné. Kotlebův úspěch ve
volbách. Nemá smysl blíže představovat stranu, jejíž název je nyní na všech
prvních stránkách: Ľudová strana Naše
Slovensko. Formou pohoršujících se
článků nás se jmenovaným uskupením seznamují
„naši“ novináři důkladně.
Pouze obecně: Antidemokrat konstatuje, že mnoho postojů
Mariána Kotleby a spol., nad kterými mainstreamu vstávají vlasy na hlavě, je
naopak hodných potlesku. Další kotlebovské ideologické mínění pak spadá do
přihrádky, nad kterou se pro odlišná kulturní východiska nelze důkladněji
zamýšlet. Nakonec slovenský
nacionalismus má i své náhledy, které z pozice nacionalismu českého naráží na potíže rázu lokálně
konkurenčního. Pro ilustraci fakta: nalezitelná v historii a jejich
interpretace/dezinterpretace.
(Podobně jako tomu je u svízele se soudobým německým národovectvím. Tedy pokud
druhá strana nemá ochotu se minimálně zdržet pronášení některých dílčích
stanovisek.)
…
Aktuálně se ovšem emoce rozproudily
internacionálně. Zděšení a panika v jedné části, nadšení a gratulace u
části druhé. Esej ale nemá být o odsudcích úspěchu tzv. neonacistů a voláních
politických elit, jak napříště takovémuto výsledku zabránit. V tématu Kotleba a výsledek voleb totiž chybí
rozbor uvažování gratulantů.
…
Předně: k čemu se vůbec
gratuluje? K překročení pětiprocentní hranice (počítané ze zúčastěných
voličů). Dobrá, překonali ji a se 14 křesly nyní bude strana přítomna
legislativnímu procesu. Do exekutivy za stávajících okolností – okolností kýmsi
okupované západní civilizace - vpuštěna nebude. Ať už exekutivy příme či „zákulisně
činěné“.
Leda by se partaj „obrodila“, tj. nejvíce provařené tváře odhodila
a ideologicky se zpolovičatěla,
zečtvrtinkovatěla či spíše zosminkovatěla. Ale to by pak nebyl důvod
k tak frenetickým gratulacím, které k ĽS-NS plynou nyní. Nebo kde jsou ty
gratulace na adresu o ždibíček počtem hlasů úspěšnějšího Andreje Danka?
(příznačná poznámka: předseda donedávna mainstreamem taktéž zavrhované
Slovenské národné strany)
Snad díky tomu, že budoucí slovenská vláda zřejmě nebude
oplývat stabilitou, tak tu a tam budou kotlebovci moci při vládním pošťuchování
se ovlivnit ten či onen legislativní proces. Ovšem jen v oblastech z ideologického hlediska okrajových. U oblastí
programových bude drobnohled mainstreamových biřiců nekompromisní. A ti budou režimotvorné
partaje hlídat pod hrozbou devítiocasé kočky, aby se nepokusily
s kotlebovci spolupracovat.
Nu a při případném budoucím hlasování mohoucímu vést k pádu
vlády (dosud vlády ani neexistující) a možná i k předčasným volbám, na to by
stačila opozice zcela konvenční.
Do stranické kasy od státu
přijdou finance za volby a jen naivka se může domnívat cosi o nedůležitosti
peněz při politické práci. O pozitivum se tedy jedná, byť gratulovat protirežimní
opozici toliko ke státním penězům by působilo zvláštně.
Hlavním přínosem strany je, že
pro šíření svých myšlenek nyní bude moci využít médii sledovaný parlamentní kecpultík. Nota bene s poslaneckou
imunitou chránící za případné politické výroky. Aby dostala mediální
prostor už nebude muset partaj svolávat masové demonstrace či organizovat jinak
pozornost táhnoucí veřejné akce, stačí poslancem od srdce řečená politická
idea. To jistě stranickou práci usnadní. Možná dokonce bude tu a tam dříve
okrajová skupinka pozvána do médií. Nicméně takto vyzískaný mediální prostor
bude natolik systematicky „předcejchovaný“, že možnost nárůstu v dalších
volbách díky televizním debatám je bezpečně limitovaný.
…
Politický Režim totiž moc dobře
ví, že se sice tu a tam v některé
zemi při poměrném volebním systému jakási nepříjemně kritická strana do
parlamentu dostat může. Ale nic víc, pakliže se rychle „neobrodí“ (viz
výše). Avšak Režim jako takový podobnou situací jedině získá
na své legitimitě! Podívejte, my to umožňujeme! Ovšem společenské vědy
dávají zaručené způsoby, jak riziko vzestupu až do nadpoloviční většiny křesel
na celostátní úrovni eliminovat. Stejně tak
společenské vědy spolehlivě konstatují, že v současných podmínkách
západního světa tuto oblast v hlavních obrysech předvídají dokonale.
Ale i kdyby za stávajících politických podmínek nějakou náhodou došlo
k získání vět
šiny křesel: Slovensko sice nemá senát, avšak Ústavní soud SR
existuje. Ten by pak dokázal notnou část kotlebovské ryze ideologické
legislativy zlikvidovat. Podobně zkomplikoval i hypotetickou kotlebovskou
výkonnou moc – obzvláště právě zase pro bazální ideologické projekty. (S jiným
limitováním moci /na úrovni nižšího samosprávného celku povětšinou stačí
omezení celostátními předpisy/se koneckonců Kotleba potýká již nějaký ten pátek
v pozici župana. Tam se jeho činnost může podobat pouze udržovateli než
někomu s potenciálem naplňovat systematická očekávání voličů, jak se kdysi
spíše účelově děsila média.)
…
Pro milovníky „kdyby byly na
Venuši ryby“: při skutečně celistvém
zabrání moci kotlebovci a parlamentem řádně prošlých ústavních změnách pak už
tu máme (nejprve pro ekonomiku) likvidační sankce vyplývající z těch
mezinárodních dohod, které slouží coby novodobé „armády bez uniforem“ pro
přivázání státu k danému – kýmsi ovládanému - geopolitickému bloku.
…
Politologie, sociologie, kulturní
antropologie apod. bývají laickou veřejností nazývány coby pavědy. A to s domněnkou,
že v tématu se přeci u piva vyzná kdekdo. Výsledkem laicizace je právě naivní
domněnka, že stačí sbírat hlasy a ráj je na dosah ruky…
