čtvrtek 10. března 2016

GRATULACE KOTLEBOVI. OVŠEM K ČEMU?



Zděšení z výsledků • slovenská specifika • ústavní brzdy a vnucená legitimita Režimu • všelidový omyl vs. sofistikované zákulisí

Pro Antidemokrata téma příznačné. Kotlebův úspěch ve volbách. Nemá smysl blíže představovat stranu, jejíž název je nyní na všech prvních stránkách: Ľudová strana Naše Slovensko.  Formou pohoršujících se článků nás se jmenovaným uskupením seznamují „naši“ novináři důkladně.
Pouze obecně: Antidemokrat konstatuje, že mnoho postojů Mariána Kotleby a spol., nad kterými mainstreamu vstávají vlasy na hlavě, je naopak hodných potlesku. Další kotlebovské ideologické mínění pak spadá do přihrádky, nad kterou se pro odlišná kulturní východiska nelze důkladněji zamýšlet.  Nakonec slovenský nacionalismus má i své náhledy, které z pozice nacionalismu českého naráží na potíže rázu lokálně konkurenčního. Pro ilustraci fakta: nalezitelná v historii a jejich  interpretace/dezinterpretace. (Podobně jako tomu je u svízele se soudobým německým národovectvím. Tedy pokud druhá strana nemá ochotu se minimálně zdržet pronášení některých dílčích stanovisek.)

Aktuálně se ovšem emoce rozproudily internacionálně. Zděšení a panika v jedné části, nadšení a gratulace u části druhé. Esej ale nemá být o odsudcích úspěchu tzv. neonacistů a voláních politických elit, jak napříště takovémuto výsledku zabránit. V tématu Kotleba a výsledek voleb totiž chybí rozbor uvažování gratulantů.
Předně: k čemu se vůbec gratuluje? K překročení pětiprocentní hranice (počítané ze zúčastěných voličů). Dobrá, překonali ji a se 14 křesly nyní bude strana přítomna legislativnímu procesu. Do exekutivy za stávajících okolností – okolností kýmsi okupované západní civilizace - vpuštěna nebude. Ať už exekutivy příme či „zákulisně činěné“.
Leda by se partaj „obrodila“, tj. nejvíce provařené tváře odhodila a ideologicky se zpolovičatěla, zečtvrtinkovatěla či spíše zosminkovatěla. Ale to by pak nebyl důvod k tak frenetickým gratulacím, které k ĽS-NS plynou nyní. Nebo kde jsou ty gratulace na adresu o ždibíček počtem hlasů úspěšnějšího Andreje Danka? (příznačná poznámka: předseda donedávna mainstreamem taktéž zavrhované Slovenské národné strany)
Snad díky tomu, že budoucí slovenská vláda zřejmě nebude oplývat stabilitou, tak tu a tam budou kotlebovci moci při vládním pošťuchování se ovlivnit ten či onen legislativní proces. Ovšem jen v oblastech z ideologického hlediska okrajových. U oblastí programových bude drobnohled mainstreamových biřiců nekompromisní. A ti budou režimotvorné partaje hlídat pod hrozbou devítiocasé kočky, aby se nepokusily s kotlebovci spolupracovat.  
Nu a při případném budoucím hlasování mohoucímu vést k pádu vlády (dosud vlády ani neexistující) a možná i k předčasným volbám, na to by stačila  opozice zcela konvenční.
Do stranické kasy od státu přijdou finance za volby a jen naivka se může domnívat cosi o nedůležitosti peněz při politické práci. O pozitivum se tedy jedná, byť gratulovat protirežimní opozici toliko ke státním  penězům by působilo zvláštně.
Hlavním přínosem strany je, že pro šíření svých myšlenek nyní bude moci využít médii sledovaný parlamentní kecpultík. Nota bene s poslaneckou imunitou chránící za případné politické výroky. Aby dostala mediální prostor už nebude muset partaj svolávat masové demonstrace či organizovat jinak pozornost táhnoucí veřejné akce, stačí poslancem od srdce řečená politická idea. To jistě stranickou práci usnadní. Možná dokonce bude tu a tam dříve okrajová skupinka pozvána do médií. Nicméně takto vyzískaný mediální prostor bude natolik systematicky „předcejchovaný“, že možnost nárůstu v dalších volbách díky televizním debatám je bezpečně limitovaný.
Politický Režim totiž moc dobře ví, že se sice tu a tam v některé zemi při poměrném volebním systému  jakási nepříjemně kritická strana do parlamentu dostat může. Ale nic víc, pakliže se rychle „neobrodí“ (viz výše). Avšak Režim jako takový podobnou situací jedině získá na své legitimitě! Podívejte, my to umožňujeme! Ovšem společenské vědy dávají zaručené způsoby, jak riziko vzestupu až do nadpoloviční většiny křesel na celostátní úrovni eliminovat. Stejně tak  společenské vědy spolehlivě konstatují, že v současných podmínkách západního světa tuto oblast v hlavních obrysech předvídají dokonale.
Ale i kdyby za stávajících politických podmínek nějakou náhodou došlo k získání vět  
šiny křesel: Slovensko sice nemá senát, avšak Ústavní soud SR existuje. Ten by pak dokázal notnou část kotlebovské ryze ideologické legislativy zlikvidovat. Podobně zkomplikoval i hypotetickou kotlebovskou výkonnou moc – obzvláště právě zase pro bazální ideologické projekty. (S jiným limitováním moci /na úrovni nižšího samosprávného celku povětšinou stačí omezení celostátními předpisy/se koneckonců Kotleba potýká již nějaký ten pátek v pozici župana. Tam se jeho činnost může podobat pouze udržovateli než někomu s potenciálem naplňovat systematická očekávání voličů, jak se kdysi spíše účelově děsila média.)
Pro milovníky „kdyby byly na Venuši ryby“:  při skutečně celistvém zabrání moci kotlebovci a parlamentem řádně prošlých ústavních změnách pak už tu máme (nejprve pro ekonomiku) likvidační sankce vyplývající z těch mezinárodních dohod, které slouží coby novodobé „armády bez uniforem“ pro přivázání státu k danému – kýmsi ovládanému - geopolitickému bloku.
Politologie, sociologie, kulturní antropologie apod. bývají laickou veřejností nazývány coby pavědy. A to s domněnkou, že v tématu se přeci u piva vyzná kdekdo. Výsledkem laicizace je právě naivní domněnka, že stačí sbírat hlasy a ráj je na dosah ruky…