Postřehy ze zatýkání Bartoše ● shromáždění jako policejně snadný terč ● ideologický chaos aplaudantů ● nevyjasněný vztah k Židům
Míra čtenosti mého blogu je sice
něco, čeho si nemohu nevšimnout, leč
rozhodně to není prvotní důvod, proč web provozuji. V éře sociálních sítí
by pro pouhou míru bylo efektivnější šířit koláže s ironickým politizujícím
obsahem. V klasických komunitách je zase účelné mít silný hlas doplněný
robustní postavou. V komunitách mocensky významných pak mít klíč pro jejich
udržování, finance.
Zdejší čtenář ví,
že se nemusí jednat o postupy vybuzující Antidemokratovu úctu. Stejně tak se
zde mnohokrát upozorňovalo, že uvedené rysy se nemusí krýt s ideologickou konzistencí.
Spíše podobný styl povede k prosazování sobeckých zájmů nebo se při čiré
demokratizující naivitě zabředne do ideologického chaosu.
Zrůdných podob vyústění demokracie lze jmenovat ještě víc.
Od projevů revolučních soudů, přes zrody
lživých informací co fatální omyly mas. Ale až po to nejzákeřnější: rozklížení celistvé Teze světa.
A není názornější ukázka než právě pouliční demonstrace.
…
Impulsem pro zamyšlení budiž postřehy z Václavského
náměstí (26.3.2016). Ani si nevzpomenu na název svolavatele, věděl jsem pouze o
některých z pozvaných řečníků. Nejsem
členem ani jedné z účinkujících partají, byť ani s jednou nemám
problém si sednout ke stolu, případně tyto jinak podpořit (vyjma jakékoliv
účasti při volbách; o tom na mnoha jiných místech). Personálně-konkurenční
hašteření daných politických stran pak je pod úroveň Antidemokrata pitvat.
Rozpaky vyvolal průběh shromáždění - a to i při mém chápání
nezbytné improvizace. K té muselo dojít už od prvního policejního zákroku:
v podobě okázalého zajišťování řečníka a předvídatelného rozbouření davu. Už v tomto bodu se ukázalo,
k jakému chaosu vede POUHÝ kolektivistický étos. Alternativou přitom
nemusí být obdoby vojenských hodností mezi demonstranty, ani furiantsky znějící
termín „zkušenosti“. Bohatě stačí rozum:
Pokud se například vede pokus o proražení kordonu
těžkooděnců, kdy aktivisté jsou na všudypřítomných kamerách identifikovatelní,
těžko lze předpokládat údery pěstí či zbraněmi z prvních řad směrem do
policistů. Jasná cesta před soud. Zato efektivnějším je tlak zadních řad demonstrantů
do řad předních, který pak může vést až k proražení kordonu, aniž by řady
přední riskovaly trestní stíhání za napadení veřejného činitele. Úplný základ
jednání.
Jenže když se v tomto momentu z první řady otočí
jedinec a začne řvát cosi o „policejním provokatérovi“ v řadě za ním (neznámý
padesátník začal ukazovat na mě), minimálně tím znejistí celý dav. Nebudu teď
blouznit nic o tom, že by se podobným znejišťováním davu mohlo jednat o
specifickou policejní konspiraci. Něco podobného je v posledních měsících
v ČR sice tuze populární (deaktivace či naopak policejní gradace situace),
ale zůstanu u prostšího vysvětlení: v
davu se idiotů najde vždycky dost.
Podobně bylo nejspíš jen prostou hloupostí, když si improvizované
čelo nepovoleného průvodu najednou umínilo
a zakřičelo: „teď to vezm
eme průchodem“. Do několikasetmetrového průchodu
ČNB se naštěstí nevstoupilo. Přeci jen v okamžicích, kdy v okolních
antonech provádí rodea oddíly vycvičených policistů majících za úkol nevpustit
pochod k blizoučkému Lidovému domu a k protidemonstraci Mladých sociálních
demokratů, sami dobrovolně vstoupit do neprodyšné schránky…
Z tohoto virtuálního prostoru je zbytečné dělat gangsterku,
od toho je škála jiných, kde podobná úplně
nejzákladnější pravidla chování pro konfliktní pouliční situace naleznete. Ale
většinou opravdu stačí pouhý selský rozum odpoutaný od emocí.
…
Více však dokázala zhnusit výsledná ideologická zhůvěřilost v zákulisí, která připomínala plácání
báboviček na frekventovaném pískovišti.
(Kdybych nebyl chronickým kritikem Karla Čapka, použil bych příměr o dortu
pejska a kočičky.) Jenže tady se nelze
vymluvit na nedostatek kvalitního materiálu. Paradoxně na jeho nadbytek, což je právě vlastnost
jakéhokoliv kolektivismu = cokoliv
budovaného odspodu.
Vypočítavost postupně vygenerovaných předáků pak znesnadňuje
rázné odmítání, neboť skupinová popularita by
poklesla minimálně o právě opovrženého jedince. Což při skupinové
velikosti několika desítek kusů škoda riskovat. Na druhou stranu několik
desítek individuálních pohledů je ale zase až moc, pokud se z nich má zrodit SYSTEMATICKÁ
VÝSLEDNICE politického myšlení. Ale své opovržení samotným demokratickým
základem jsem zde uvedl již mnohokrát, vraťme se proto zpět k reálnému
příkladu:
…
Těch chmurných důkazů sobotní davové iracionality by se
dalo uvést více. Už na ulici si šlo všimnout podivnosti skandování vůči
zakročujícím policistům „GESTAPO, GESTAPO“. Přitom – když už je nacismus k roku
2016 reinterpretován primárně coby antisemitismus - žádný Žid nebyl pokořován.
Naopak zatýkaný je vydáván za předního Židožrouta. Pro ony výkřikové nadsázky
by tudíž bylo logičtější: „MOSAD, MOSAD“ („המוסד למודיעין ולתפקידים
מיוחדים, המוסד למודיעין ולתפקידים
מיוחדים“).
Při večerní disputaci pak vznikla pře takřka
breivikovská, kdy spolustolovníci smrtelně vážně obhajovali teze o „Izraeli coby první frontové linii proti
islámu.“ Přitom tito pomýlení až skandálně nebyli schopni akceptovat
židovskou pozici jako neslučující se s konservativismem křesťanských národů.
Jsou to právě židovské liberální elity (VNĚ
liberální), které se nebrání nechat tradici - i tu českou - benevolentně vát do postmoderního nihilismu. Posléze
už ona multikulturně-postmoderní laboratoř logicky mísí i díl islámu. Blízkovýchodní
protiizraelská řevnivost muslimů, tytéž mohamedány nemusí pro oči humanistického chemika vůbec nijak stigmatizovat.
Tedy pokud se bude jednat o jiný laboratorní
prostor, například Evropu.
A že vůči Židům se nesou kritiky (mn.č.!) úplně ze všech koutů
světa, to nemůže ANI vyústit do celoplanetárního láskyplného patosu všech se
všemi pro společné kritizování stejného cíle, ANI do doktrinálního argumentu
pro spojenectví s Izraelem vůči někomu, protože ten třetí je ve válce
taktéž i s námi. Ovšem reklamní slogany (což nelze považovat za doktrinální argumenty) podobným blábolem
nepohrdnou. Jenže právě podobné jarmarečnické zkratky by při seriózních disputacích
politických aktivistů měly zůstávat za dveřmi!
…
Přízemní bezkoncepčně slepené kurióznosti typu „zvyšme sociální výdaje“ při souběžném „snížení daňové zátěže“, případně „sjednoťme všechny podobné strany“ oproti
verzi „založme konečně tu správnou stranu“,
na to už Antidemokrat nemá sílu ani vypisovat, natož rozebírat.
Přesto je podobné snažení a počínání žádoucí! Ne snad pro
dětinskou domněnku o dosažitelném uchopení moci v nepřítelem režírované hře.
Ale pro nezbytnost permanentního udržování jiskřičky, z níž jednou - alespoň
teoreticky - může vzpláti požár destruující architekturu Zla.
Ale zabřednout do debaty,
jak přesně budou ony státoprávní krůčky vypadat, kdy přesně budou činěny, kdo
si jak přerozdělí funkce??? Promiňte, odcházím už po druhém šálku…
Žádné komentáře:
Okomentovat