Ujasnění smyslu dialogů
° logika při vrstvení témat ° mrzkost potměšilých detailů °
poslání v podněcování sebe sama
Každá éra je uchvácena
nějakým termínem. Dnešek si zakládá na slůvku KOMUNIKACE.
Fascinovanost doby poznáte i podle toho, že svůj zamilovaný
termín dokáže naroubovat kamkoliv. A jak široce se slůvko
uchytilo! Jazyková zrůdnost „vykomunikování témat“ je
přitom jen tragikomickým bonbónkem.
Přitom by stačilo
namísto okázalého velebení samotného procesu komunikování
hovořit racionálněji. Kolikrát s druhými sáhodlouze
debatujeme a až posléze přijdeme na to, že oba nejen že se
nacházíme v úplně jiné oblasti myšlenkových map, ale i že
každý má jiný důvod pro onen sociální kontakt.
Zrovna nedávno mi až
po několikahodinové výměně vzdušného chvění došlo, že
zatímco já zásobuji pomyslný lavór, ten druhý obšťastňuje
staletý dub.
…
Přitom dotyčné setkání
bylo plánováno co odborný rozbor ideového naschématizování
Antidemokrata. V té nejširší úrovni – tedy o prameni moci –
Antidemokratovy doktríny hovoří už název projektu: Přirozená
cudná nerovnost ve společenských vztazích co základ uspořádání
čehokoliv. To vše namísto
soudobého namlouvání lži o všeobecné rovnosti (docílené
rituálním znásilněním).
Jenže
badatelův zájem se začal dožadovat podrobností věcných snad
při shánění voličských hlasů. A tak jako stoupenec (oběť?)
principiálně opačného algoritmu uvažování mohl maximálně tak
sklízet hrušky z jabloní. Což se nemůže nikdy poštěstit.
...
S diplomatickými rozpaky
váhám, zda pro podobné použít příměr o hře s panenkami. Tam
holčičky mívají brilantně nascénářováno, kde bude v domečku
která skříň a co panenky budou zrovna mít za boty, ale o
nezbytnosti POHNUTEK pro „dospělácké“ domečky už
nemají potuchy. A oním životabudičem je právě napříč
tisíciletími pochodující Idea, bez které vše ostatní uvnitř
postrádá oprávnění k existenci.
Jenomže pokud tazatel
vzápětí přišel s nařčením, že jelikož jsem v tom
nejpáteřnějším náčrtu společenského schématu zároveň
nepředložil
- mechanismy cest informací o dění ve společnosti k exekutivě
- autokratův zdroj odborného poradenství v subtématech
- a jak přesně si naklonit ozbrojené složky,
potom prý u mě
nevidí žádnou vizi, pak příměr s panenkovskou chybou v
posloupnosti ideologické analýzy je oprávněný.
...
Podobně tazatelův zájem
po způsobu ryze technického vypořádání se s tím či oním
sezónním tématem, když demokratické paradigma dodělávající
kobyly před sebou přeci jen nějaké to desetiletí/staletí ještě
má? Role webu, S PÝCHOU ověnčeného spíše poeticko-mlhavým
oparem, se nachází úplně někde jinde.
Jak bylo uvedeno např.
zde, ve zdejším projektu jde o hlásání principiální změny v
základech společenského uvažování, nikoliv o konkurování
dílčím volebním programům soudobých politických stran.
…
Podobně to je s
přístupem k historii. Proč se prvotně sápat po jménech, když
dějiny jsou především jedním velkým vyprávěním? Proč
se tázat po minulých jedincích, když tito by sami o sobě
nezmohli nic z toho, čím nám jsou známí, bez všeobjímajícího
obklopení tehdejšími skutečnostmi? A a na těch se většinou, s
odpuštěním, spíše přiživili? (Kladně či záporně)
Z přístupu po
celistvějším chápání minulosti snadno lze i odtušit
budoucnost. Ne kdo, kdy a jak se stane supradirigentem, ale že mi
zde a teď jsme alespoň pro umetání cestiček. Cestiček ne
pouze pro jméno třeba dosud ještě ani nenarozeného
autokrata, ale pro princip, který on bude ztělesňovat. A to není
málo. VŽDYŤ UMANUTĚ VYKŘIČENÉ PODROBNOSTI STEJNĚ PATŘÍVAJÍ
MEZI ZBOŽÍ S NEJMENŠÍ TRVANLIVOSTÍ...
