čtvrtek 2. června 2016

HISTORIE, PŘÍČINY A VÝVOJ ČESKÉHO PROTIŽIDOVSTVÍ

Zimní univerzita Vlastenecké fronty, 17.12.2005

Aby nedošlo k nedorozumění: titulek nemá nic signalizovat o azimutu Antidemokrata. Jen kdysi byl názvem mé přednášky na Zimní univerzitě Vlastenecké fronty (17.12.2005). K ní jsem byl popostrčen Davidem Macháčkem, zda bych nechtěl bádání v ostrakizovaných fondech Klementina zúročit ve jmenovaném pásmu. Výzva, která se těžko odmítá.
Poté si už jen vzpomínám na svůj údiv ohledně počtu lidí, kteří onoho prosincového odpoledne čekali v mrňavé přednáškové místnosti.


Jenže o pár let později bylo v mainstreamových plátcích k dočtení, jaké strašné zločiny se tehdy asi musely za zavřenými dveřmi odehrávat. Plus kdokoliv byl tehdy na mé přednášce přítomný, nechť zapomene na jakýkoliv veřejný úřad. 
Upřesním. Tedy neupřesním, neboť novináři žádný konkrétní zločin neuváděli. Přednášku neznali. Ono totiž stačí začít masturbovat se slovem antisemitismus a dál už nic říkat nemusíte. A jestli JE nebo NENÍ komediální, zavrhovat nějaké školení, když neznáte jeho obsah?

Ohledně posluchačů: znal jsem jich asi tak polovinu. A že se mezi nimi vyskytl jedinec, který o pár let později aspiroval na vyšší státní funkci? Coby ne?
Jenže objevení tohoto „prohřešku“ proti politické korektnosti bylo posledním hřebíčkem do jeho pomyslné rakve.  Ani zastání z Hradu mu tehdy nepomohlo...
Kupodivu nikdo mě tenkrát nepožádal, zda bych neposkytl záznam k posouzení, jaké se tam tedy odehrávaly židožroutské orgie. Naštěstí. Protože tehdy jsem jej neměl. Ihned by byl oheň na střeše, že nejspíš něco MUSÍM zatajovat. (Záznam jsem objevil až nyní.)
Materiál dnes publikuji bez tajnůstkářství. Na kariéru nejmenovaného pána už to stejně nemůže mít vliv. Navíc pokud mě někdo o pár let později dostává do trapných situací zárožním proklamováním, jak „odmítá sedět u jednoho stolu s náckem“ (čímž myslel mě), tak mi je jeho osud ukradený.
To jsme se totiž setkali podruhé. Na rautu, ze kterého dotyčný vystřelil pod záminkou žaludeční nevolnosti z rozjedené svíčkové. Stačilo dozvědět se o mé přítomnosti. Ovšem jeho citát bezelstně a vzápětí celému sálu donesla osoba neznající souvislosti.

Stručně: nikdy jsem nikoho nikam jít nenutil. Proto výtky přijímám např. ohledně rychlosti své přednášky, stejně jako že jsem do svěřeného času chtěl nacpat zbytečně moc témat. Připomínky by mohly být i ve smyslu, že mé volnější zacházení s chronologickou posloupností přednášky vyžadovalo společenskovědně zběhlejší posluchače, ostatní se mohli snadno ztrácet. Případně vytknutí mála zpětných vazeb a ustrnulé posturologie. Atd., atd.  (andragogiku jsem šel studovat až později.) Ale ne, že jsem někomu svou přednáškou zkazil kariéru.
Vůbec, zbytek posuďte zde: