Hlásání neměnné ideologie ° Antidemokratovým
paradigmatem není demokracie ° elity nad davem ° číselná
úrodnost
Nebojte, nezazní zde jeden z trháků doby
„Iks-iks-iks má narozeniny, my máme přání jediný, štěstí,
zdraví, štěstí, zdraví….“. Ovšem
první výročí projektu ANTIDEMOKRAT je skutečností, tudíž
by měla být učiněna jakási rekapitulace.
Vyjděme z toho, co se zatím nepodařilo (a
z principu se zcela podařit ani nikdy nemůže). Smysl
těchto stránek učinit jasným každému, kdo se na nich kdy
ocitne.
Začnu opakováním základů. Vždyť jednou z charakteristik
ideologie je i to, že jádro má konstantní a z něj pouze
vyvěrají její aplikace. Proto ideologický projekt musí
připomínat spíše rčení o křečkovi v kole, nikoliv
to o plášti proměnlivém ve větru.
Druhý příměr pasuje na ryzí populismus, kdy jeho povrchnost
místy zdvihá žaludky i těm, kteří by zdánlivě mohli být
potěšeni. Účelové výkřiky jsou něčím, co sice může
posloužit řečníkům (ve
volbách, v obsazenosti společenských plátků, v prodeji
hudebních CD…), ale polétavost ze zásadních věcí činí
karikaturu.
…
Jednou z výtek k Antidemokratovi byla přemíra cizích
slov. Zřejmě největší
pastí se přitom stalo ústřední slůvko PARADIGMA. Slovník cizích slov vám vychrlí „soubor předpokladů, konceptů, hodnot,
pravidel a praktik sdílených určitou komunitou (zejm. vědeckou),
prostřednictvím kterého daná komunita pohlíží na skutečnost a
interpretuje ji.“ Suchou poučku bych převyprávěl coby
principiální úhel pohledu na svět, kdy jsou komunitě společená
především ta úplně nejzákladnější pravidla v přístupu
k tématu + existuje společná ústřední hodnota.
Ač se celoživotně pohybuji v subkulturách přezdívaných
coby neonacistické (?!? - sic),
v naprosté míře kolem sebe vidím především nespokojence,
kteří by ovšem nejhlasitěji křičeli, pokud by jim někdo
výslovně odejmul jejich zdánlivou hlasovací moc. Antidemokratovo
východisko je přitom opačné: oprávněnost moci nevzniká
z nálady davů.
Vysvětlím: dav se rovná součet každého z nás a nálada může
být – kor v době nynější masmediální vyspělosti –
nebetyčně kočírovatelná. Pokud tomu někdo nevěří, tak jej
považuji za možná roztomilé, ale pořád jen za duševní
děťátko.
Proti onomu ústřednímu bodu Antidemokratova paradigmatu
mnozí mermomocí vnáší protiargument příkladů ze současného
zahraničí. Prý jak se volebním mechanismem dostal ten či onen
k moci. Vbrzku zjistíme, že moc oněch zvolených, na kterou
„se šokem hledí celý civilizovaný svět“ je natolik
omezená, že klíčové úkony stejně být realizovány
nemohou. (Pokud tedy nějaké
zásadnější úmysly vůbec byly.) Nebo spatříme, že
„civilizační strašák“ byl propagandě nepohodlný
ješita z nějakého druhotného důvodu a ihned po inauguraci
už sekává latinu. Koneckonců, pokud dnešní mocní jsou až
tak mocní - jak se OPRÁVNĚNĚ předpokládá - , tak proč by se
vzdávali své dojné krávy?
Ony vůbec další podobné fangličky
SVOBODA, ROVNOST mají háčkovitou podstatu, kdy se rádo skočívává
po líbivém prvním dojmu, ale následky jsou v běhu doby
bolestivé. Tak proč se na ně odvolávat!
Porevoluční svět musí být SVĚTEM ELIT. (Nemíním
elit ve smyslu, kdy se jedná o cizorodé FINANČNÍ
klany,
na kterýžto hybný
mechanismus se
dodatečně vždy nalepí patos umělečna, vědeckého jádra –
vůbec dojem o myslitelích doby.) Bude světem takových
elit, které není nutné chlácholit hmotnými statky nebo
důležitosti jejich mínění, ale které budou naopak
vybaveny vnitřní schopností sebeoběti. Přijmout odpovědnost a
vlastní úlohu podřízenou mechanismu dějin.
Podobná budoucí elita se už nebude muset vlísávat davům (tj.
dolních 95% POLITICKY NEVYSPĚLÉ populace). Toliko vyloží
své karty na stůl, protože její kroky budou v konečném
důsledku přínosné i pro tělo nacionálního útvaru. A proti
kazisvětům takováto elita bez obav a veřejně použije sílu.
Vždyť NÁROD (
= druhá polovina obsahu termínu paradigma)
VÝŠE JEDNOTLIVCE! Neřku-li
sabotéra.
…
Vzhledem k předchozímu patrno, že čtenářská obec bývá
zúžená. Snad v uplynulém roce přitahovala dílčí témata
v esejích, ale o nějaké širší převýchově subkultury
vedoucí k odstranění INFANTILNÍHO DEMOKRATICKÉHO PATOSU
nemůže být řeči.
Za příčinu se samozřejmě může namítnout nedokonalost mé
prezentace. Ale seriózněji vzato: je to nenatrefením se do
století/půlstoletí. Naštěstí Antidemokrat si za svůj
střednědobý cíl nevytyčil získání prvních míst ve čtenosti,
ale sumarizaci autorovy ideologie. Aby nemohlo přijít nařknutí
ze zkratkovitosti jednání, nýbrž aby celistvost ideologického
konání vždy tloukla do očí!
Efektivnost Antidemokrata se obtížně může srovnávat
s palebnou silou dnešních mocných. S jejich TV, rádii,
tištěnými médií a na ně navázanými weby. Ale ani s
národoveckými kapelami a jejich refrény, které se díky
specifickým efektům snázeji zaseknou v myslích posluchačů
(byť mnohdy ideologicky
kotrmelcovaně). A úplně jinak měřitelné výsledky se pak
chápou u veřejných shromáždění.
Přesto se čísly pochlubím. Dosud (počítáno
k 21.8.2016) 55 příspěvků s průměrnými 182,3
otevřeními. V prvních fázích jsem se spoléhal na samovolné
šíření textů ( +
příležitostných FB reklam; levnějších než krabička cigaret)
a dosahoval jsem 128,2 rozkliknutí. Později, když jsem marketing
pozměnil na vkládání esejí do cca 10 FB skupin a dosáhl jsem
319,3 otevření/esej. Kolik procent odkazy rozkliklo a kolik
prostudovalo, odmítám spekulovat. Stejně jako se nebudu
rozepisovat nad tím, pokud jsem někým napadán ze zacpávání FB
skupin Antidemokratem. Podobné výkřiky beztak většinou plodí
ti, kteří za poslední rok tak maximálně opilecky něco
vykřikovali po hospodách či na fotbalových stadionech. Já jsem
svou energii alespoň zúročoval předkládáním ideologické
koncepce.
Indikátorem onoho zúročování mohou být i vývrhy Střediska
bezpečnosti Židovské obce Praha (SB ŽOP). O tom padlo již zde, kde bylo vyhlášeno trojnásobné zastoupení Antidemokrata ve
Výroční zprávě o projevech antisemitismu v ČR (od září
do prosince 2015). O charakteru podobných spíše komediálních
zpráv nyní pomlčím, toliko si vystačím s obratem zaručený
indikátor existence projektu.
…
Co si přát do dalšího roku? Obligátní frázičky přeskakuji,
zvýšení počtu čtenářů, i když je – jak výše vysvětleno
– druhotné, tak by potěšilo. Vzhledem ke změnám v obživě
sice bude méně času na psaní, ale i tak se dušuji, že na svého
elektronického potomka nezanevřu..
