Barva kravaty jako vodítko politiky ● Český slavík ● gratulace Ortelu ● Revoluce pomocí SMS
Coby kulturní laik nezaznamenávám ani módní barvy kravat, ani kunsthistoriky předpovězené trendy v malířství, dokonce ani v soudobé poezii se neorientuji. Společensky přípustné uvažování do stejné úrovně řadí stanoviska politická. Tam už určitou orientaci mám, což mi naštěstí poskytuje alespoň nějaký kompas pro oblasti předchozí.
K množině z prvního odstavce patří i hudební tvorba a její interpreti. Té se uniknout nedá, neboť mimo Robinsonův ostrov se všemožné reproduktory v intenzitě činí bez ohledu na vůli okolí. (O ohledech na obsah nemluvě.)
Díky tomu vím, že s mainstreamovým směřováním určitě nekorespondují kompilace, které si sám sestavuji do svého auta. Tady poukazuji na úvodní příměr s kompasem, kdy prolnutí nejen kravat, symbolů a politických směrů může být pro celkovou orientaci záslužné.
…
Na několika koncertech Ortelu jsem se zastavil, přičemž setkání se se známými v publiku bývalo hlavním smyslem návštěvy, hudební část pak zpestřením. Vůbec, o významu hudby pro mé politizující já bych na Antidemokratovi musel pouze přepisovat již dříve zde napsané.
Podobně jako Daniel Landa a Ortel se pustil na tenkou vrtvu ledu, když si do svých textů přivzal nepřípustná politická témata. Byť u Ortelu se alespoň jedná o algoritmus: nepřípustné politické téma → vznik kapely → vydání nosiče a sílící okruh fanoušků → povinné společenské zhnusení nad takovou hudební produkcí.
Osobně žádnou předpojatost (na rozdíl od některých mých přátel) vůči Ortelu/Ortelovi necítím, proto k úspěchu v soutěži „Český slavík“ tímto gratuluji.
…
Že se tím ale paradoxně stal pomocníkem v jím opovrhovaném Režimu jako takovém je věcí jinou. Větu vysvětlím:
Jak známo, soudobý politický Režim je pýřením se infantilně líbivého východiska, že vše se určuje od spoda pomocí periodických voleb, kdy každá budoucí exekutiva je určena právě vůlí většiny populace. Dnešní přípěvek se nebude zabírat dokazováním, že tomu tak není a masa se dá za určitých podmínek snadno řídit, a za vším ve skutečnosti stojí „kterási podmnožina“ světové populace. Právě její dlouhodobé zájmy jsou pak naplňovány, byť jim je tuze sofistikovaně nasazen háv vyhlasování většinou.
Nu a soutěž Český slavík má fungovat na stejných východiscích. A letos dokonce i fungoval, neboť nebyl učiněn zásah pomocí kterého by se pořadatelé zbavili „společensky“ nepříjemného adepta. Jenže se nejedná o nic důležitého, proto soutěži mohla být ponechána ona původně proklamovaná volnost. A veřejnost tleská (či se pobuřuje) nad výsledky. Ale nikoliv nad průběhem hlasování. Aneb Tvůj hlas ovlivnil směr letu Slavíků…
…
Viděno z nadhledu: ve skutečnosti se jedná o utužování populace v dojmu, kterak jsou i ostatní soutěže vedeny stejně bez ohledu na příjemnost/nepříjemnost případného vítěze. Podobné povědomí se pak přelévá i do respektování soutěží politických stran.
Konvenční část populace až tolik utužovat nepotřebuje, ta je říditelná celkem lehce. Zato letošní ročník Slavíka báječně zapůsobí pro převýchovu politicky rozjívených. Prostřednictvím slavíkovského úspěchu Ortelu, na kterém se organizovaně a mnohdy až upjatě podílela značná část těch nezkrocených, kdy tento skutečně zabodoval.
…
Shrnutí: Jak aktuální skutečnost zapůsobí? No přeci posílením iluze, že podobné lze smysluplně realizovat i v rámci navýsost politické! Jen je nezbytné omezit se na přijmutí stanovených pravidel. Ale „kýmsi“ stanovených, tudíž stát se hráči v „jejich“ hře. Ve hře s „jejich“ svrchovanou mocí, ve hře, kterou mohou „oni“ kdykoliv odkolejit. Revoluce pomocí SMS…
Žádné komentáře:
Okomentovat