O TELEMARKETINGU A KORONAVIRU

Před nějakými dvaceti lety jsem dostal svůj první podnikatelský nápad. Za provizi přenechávat zakázky všeho, co se týká nemovitostí. Mezi stavaři to tak chodí, jak jsem už věděl od otce. Obligátní provize 10%. Čtěte i vy, co teď fňukáte na pracáku, že se nemáte čím živit. Protože to je stále realizovatelné, kvůli internetu jen s mírňounkou úpravou!

Nápad byl v této šlépěji: předstírat středně velkou firmu jménem ABC Dům, která se věnuje níže uvedené paletě činností. Od zednických prací, sklenářských, elektrikářských...

Poté sehnat klienty a jejich zakázky za deset procent přeprodat. Proto jsem si nehal natisknout letáčky velikosti A6, kde hned záhlaví tvořil název firmy. Málokdo si všímá absence „s.r.o.“ nebo „a.s.“ v názvu, takže s podvodem si hlavu nelámejte. Hlavně v té době bylo důležité telefonní číslo, kam se klient má obrátit.

Stovečku letáků rozhodíte mezi vilkami za nějaké dvě hodinky. Dnes jsem na své sebevědomí až pyšný, jak mne tenkrát nepřekvapilo relativně slušné množství zpětných vazeb = postupem dalších dnů zvonících telefonátů. Pak drze do sluchátka odpovědět cosi ve smyslu: počkejte, já rovna pobíhám po stavbě, já si jen napíšu jméno a adresu, co přibližně zrovna potřebujete a předám vše kolegovi, ten se do hodinky ozve zpět. Pokud alespoň něco dovolovaly mé minimální technické vědomosti (např. rozdíl mezi betonem a maltou), tak trochu rétoricky zamudrovat. Zavěsit, a ihned vše telefonovat smluvenému obchodnímu partnerovi = skutečnému stavaři.

Jiný krok do neznáma byl, jak sehnat obchodního partnera. Tedy firmy či drobné živnostníky, kdo od vás budou brát zakázky. Ale také jsem se nemýlil a stejné to určitě bude i dneska. Zkuste zavolat náhodné/náhodnému z nich, zda přistoupí na desetiprocentní pravidla! A pokud u jednoho konkrétního řemesla se netrefíte hned napoprvé, u druhého zkusmo vybraného telefonního čísla vám už ručím za vzbuzený zájem...

Pro můj příběh přeskočím zádrhele tak nějak očekávané, tedy že některý z obchodních vás bude okrádat. Tj. zapře realizaci vámi přenechané zakázky, aby nemusel platil provizi. I zádrhele neočekávané. Tedy kolik je mezi řemeslníky idiotů, kteří nechápou, že hlavním vtipem je to, že manažer firmy/řemeslník, musí volat co nejdříve. Ale fungování svého businessu si hodně brzy pročistíte. (ČÍST DÁLE)

Ohledně čištění. Měl jsem tam i úklidové služby. Ale nešťastnou náhodou jsem nevědomě kontaktoval agenturu, která se také zrovna rodila. VClean s.r.o. nebo tak nějak. Jenže uvedená firma svůj vznik nedělala na koleně jako já, ale měla své sídlo a kanceláří s počítačem, razítka, telefony. Práci uklízečkám mohla zaplatit ze svého, ne až čekat na proplacení jedné faktury pro uhrazení druhé faktury, takže přímým zákazníkem byl opravdu zájemce o úklid.

Padesátiletý manažer byl mým nabídkovým zavoláním až podezřele nadšený, a ať druhý den přijdu na kafe. Zatímco ostatní stavařské firmy pro můj záměr na nějaké smlouvy o spolupráci kašlaly (nejspíš by se vše i obešlo bez ŽL!), tak manažer VClean měl vše řádně opapírováno. Podpis a jelo se.

Jenže rodící se Vclean tehdy neměl ještě ani jednu úklidovou zakázku! A to ani v dohledu. Takže ze mě udělal telemarketéra proti mé vůli. Nebo alespoň proti mému původnímu záměru s mou živností.

Od té doby mi moc dobře známo, co v telemarketingu znamená „studený kontakt“. Tehdy ještě v tištěném telefonním seznamu Zlaté stránky. Voláte na jedno číslo za druhým a něco někomu vnucujete. Studeně, ne vlastním, tedy nějak známým zákazníkům (to jsem si užíval až o desetiletí později v pojišťovnictví, kde je proto telefonování na firemní kontakty kvůli vnucování dalších pojišťovacích služeb, torturou o mnoho menší).

A „call skript“, tedy když telefonista z telemarketingu něco čte podle scénáře? Podle jeho znuděného tónu volajícího bezpečně poznáte, že to je ten případ. Kdepak. Tohle všechno bylo v roce 2003 stále v plenkách. Ve Vclean jsem měl volné ruce, Zlaté stránky a pevnou linku. Plus instrukci, ať obvolávám všechny firmy, jestli právě ony nechtějí uklidit.

Přitom vstupní část hovoru byla, jak vůbec sehnat člověka, komu má alespoň trochu smysl pokládat tématickou otázku! Takže následovalo buď vstřícné přepojování v rámci druhé firmy, nebo vás poslal do nelichotivých míst hned ten, kdo zvedl. Odškrtnout a jede se dál! NECHCETE UKLIDIT? NEPOTŘEBUJETE ÚKLIDOVÉ SLUŽBY? MÁTE UŽ PRACOVNÍKA ÚKLIDU? PROSTĚ NEMÁTE TAM BORDEL?

Matně si vzpomínám, že cca každý stý proběhlý telefonát přeci jen nekončil posměšným odmítnutím. Potom dohodnout čas pro schůzku, kde si můj manažer prohlédne terén a předloží podmínky agenturní zakázky. Zcela psychicky vyčerpávající.

Ještě že se tehdy neplatilo sociální a zdravotní pojištění, protože v úklidové agentuře žádná hodinová mzda nebyla! Souběžně jsem si rozhazoval vlastní letáčky, kde se za jiná zprostředkování stavebních prací pár kaček opravdu dostávalo. Oproti tomu ve výcviku uklízečské promotérštiny žádná z dojednaných několika schůzek pro manažera uzavření smlouvy zatím nepřinesla.

Po nějakých třech měsících (pár hodin v jednom dni, jen vybrané dny v týdnu) jsem chtěl svou kooperaci s VClean ukončit, když jsem byl konečně informován o prvním kontraktu! Mým úkonem mělo být i dohlížení na zakázku, od kterého se měla odvíjet další provize. Menší kancelářské prostory a brigádnicí jakási postarší dáma, která potřebovala přivýdělek. (Celkem rychle vše padlo stížností oné babky, jak ji, zasloužilou daňovou účetní, uráží, pokud ji chodí kontrolovat mlaďounký a podnapilý obchodní zástupce). Další má součinnost s VClean byla proto s všestranný pochopením zastavena.

Člověk je ale nepoučitelný. Když mi letos volal hlas, který mi nabízel spolupráci v oboru zprostředkovávání úklidové techniky, a to s tím, jak zná mé schopnosti coby předváděcího prodejce, zvědavost pro setkání zvítězila. Ale co tam zaznělo? Že potřebuje obchodního zástupce pro zmiňovaný sortiment. Prodej, zápůjčku a servis. Naštěstí jsem z něj už poučeně vytáhl, že se má ze 70% jednat o telefonování na studené kontakty.... Fátum, neboli osud.

Ale teď vážně. Politický přesah a proč je povídka umístěna na Antidemokrata. Dnes je esej nikoliv obecná. Reálná, dokonce aktuální. Prosím, pokud v dobách přitažlivým pro vytvářeče destruktivních - těch přespříliš fantasmagorických - konspirativních teorií o koronaviru, které snad mají účel v diskreditování té jediné „spiklenecké“ teorie oprávněné (PENÍZE = MOC = xxx), zavolá někdo z trasérů od hygieniků, pak telefonistu neodbývejte. Pár minut věnujte. Ostatně jsme to přeci my, kdo touží po vládě pevné ruky. A nakonec se má vše zesměšnit na nevoli k rouškám a obavě z procedury „špejle do nosu“? Po svobodách a jejich upírání nechejme blouznit anarchisty, ne se dokonce s podobnými setkávat na jednom náměstí! Sklony k vytváření zašmodrchaného zdůvodnění 1 + 1 = 3 přenechejme advokátům. Ideologové mají dbát na ryzost linie a neuhýbat nevolím davu!