V JEDNOM PYTLI

V JEDNOM PYTLI aneb babička dýchá, velryba dýchá, babička je kytovec

Do pomyslného "jednoho pytle" se člověk dostane v podivných případech. Já se ocitl i mezi náboženskými fanatiky, a to ještě římsko-katolického podkreslení, nebo třeba i germanofily. A to já jakožto ateista a český nacionál. Jak se to přihodí?

Je tu třetí tisíciletí a planetu kdosi ovládá. Ale to dnes není smyslem zamyšlení. V západním světě je jen pár těch, kteří nerezignovali na jakýs takýs odpor povinné politické etiketě. Pro ilustraci si vezměme třeba cikánskou menšinu. Tam skoro všichni vykazují odstup. Ale říci svůj postoj nahlas? To už společnost moc dobře ví, že se veřejně musí naladit jen na povolené frekvence. A spousta dalšího, kde se lidé nechali zatlačit do mlčenlivna.

Pak tu je ale množinka lidí, se kterými vás spojuje nutkání hlasitých projevů právě v těch záležitostem, kde politická korektnost končí. A už jste v nějakém "jednom pytli", o kterém dnes má být řeč.

Při zrychlené analýze: já nejsem žádný kopírovatel historického nacismu, protože prostě velkogermánství bylo svou podstatou konkurenční vlnou k tehdejšímu českému vzepětí. Přesto se mi nalepila tato značka, protože se v maličkém procentu v něčem úplně jiném sejdu - například v požadavku na řád a pořádek oproti veřejnému (i hodnotovému) chaosu vycházejícímu z přebujelé svobody. Jenže, jenže jenže.... 

Jenže cestou logiky v podnadpisu jsem v jedné skupině s germanofilními odsuzovateli českého národního obrození. Těmi, kteří si stýskají, kolik by se ušetřilo námahy při při někdejším teoretickém vrůstu do německojazyčného okolí. Hnus. 

Stejně tak si tyto řádky  nekladou ambice na vyřešení nějakého českého historického vkladu pro definitivní výklad středověké státoprávně-náboženské otázky. Tam přeci má jít o historické symbolično. Nikoliv o precizní církevní právo. Přesto je zjevné, že jedním z důležitých ideových impulzů pro poetické devatenácté století bylo povědomí o české historické výjimečnosti čerpané až kdesi ze století patnáctého (asi ani nebude úplnou náhodou, že dnešní opovrhovatelé husitstvím mívají blízko k oné germanofilní výseči rozebíraného „jednoho pytle“....)

Ale katolictví-nekatolictví, husitství-nehusitství. Nacházím se jednou nohou i mezi náboženskými fanatiky. Tzv. křesťanskými. Ale když se to vezme kolem a kolem: co je mi po zdroji onoho pánbíčkářského fanatismu? Kor když mi je jasné, že veškerá náboženská blouznění, a to i napříč planetou, vycházela z chronického strachu ze smrti. Od pračlověčího tesání pazourky do skály, až po tlusté spisy působící vybroušeným jazykem. Vše pak vždy pokračovalo do vypočítavého manipulování slabých obětí náboženských nesmyslů. Mimochodem všimněte si, kterak si oni vzývači smyšleného Boha vystačí s několika málo traktáty, které předhazují pořád dokola. Možná je přibarví metodou kompilace, slepování jednoho přes druhé a třetí přes první, ale pro virtuální éru, natož období FB, pár posvátných odstavců zasytí prostor k nevyčerpání. 

Ale v rozebíraném „jednom pytli“ je vedle tmářských pánbíčkářů i procento -náctiletých rebelantů, kteří v adolescenci toužívají po tom býti za každou cenu šokujícími enfant terrible. To jim nejsnáze zaručuje druhá světová válka, nacismus, příklon na „tu zakázanou stranu“ a vyjádření se k nakládání s tehdejšími Židy (nově spíše popírání). Příliš pro takové sezónní šokovatele není důležité ono podrobné PROČ. Jen všudypřítomná masáž ukazuje, že pomyslné první místo zaručuje právě zmíněné.

Zpět. Já, náboženští tmáři, chroničtí odrodilci, i výše načrtnutí společenští rebelanti, v jednom pytli prostě jsme. Mimo potaz, kterými cestami se do něj ten či onen dostal. Zda někdejší nakládání se Židy mohlo pocházet z oprávněných šoků u momentální cikánské problematice nebo zda dnešní až sebenenávidící germanofilie u spoluobyvatel „jednoho pytle“ je idiotským důsledkem vžití se do populárně-naučné historie a záliby k německým militáriím, to přeskočme. Analytik rozhodně nemůže přeskočit marketingově účinný jev, že u posledních jmenovaných je strhnutí zájmu tuze snadné. Ať už pro knihkupce, rétory, či tatéry. A dokonce kuriózní anekdotickou cestičku si vyšlapali právě i fanatičtí milovníci všeho katolického-rakouského (tj. dílkem německého). 

Jenže jak se chovat dál, když je vhodné nebýt u politických aktivit úplně sám? Kooperaci potřebujete i s nějakými ideologickými „bratranci z pátého kolene“.

Ex-kolegové si nejčastěji nedávali pozor na ideologickou uspořádanost. Právě ti se z názorových (a odvozených pouličních) vyrválů, polehoučku, potichoučku, stáhli do stínu občanské nenápadnosti. Jde o to, aby v ideologickém chaosu nebyli ti dnešní. A jsme u toho: 

Z druhé části se ti s nepříliš vyzrálým ideologickým náhledem stali snadnou potravou pro různé šarlatánské dravce či bizarní „domácí nacionalisty vně češství“. Ti se nechali zavléct do bažinišť od věroučných influencerů, kteří využili jejich náchylnosti počínající u oprávněného rebelanství. Od zmatených např. primárně do náboženského blouznění dokonce hrozí škody než užitku. Tedy pokud nebudou nasměřováni zpět ku komplexnímu pohledu češství.

Jak proti vnitřnímu nepříteli – té skupince která má nastaven pilíř základních hodnot úplně jinde – jak proti němu postupovat?  Právě oni vsadili na (zatím úspěšný!) postup agitace „kolovrátek“. Vytáhnou na nevyzrálé nějaké poutavě bulvární téma, a na to nabalí své další orgie. Hned musíme hlasitě upozorňovat, jak se donekonečna opakují. Pánbíčkářská chiméra, katolická dogmatika zevnitř někdejšího Rakouska, všeněmectví a masochisticky použitá zakázaná symbolika. Jenže takto primitivně vytvoří maximálně brzkého odpadlíka. Ideologická chaotičnost nikdy neukotví hlouběji. 

Naopak naši strategii nutno nastavit s ohledem na efektivitu. Asi nikdy nebude efektivní se postavit vůči argumentu pánbíčkářů, že oni, obhajovatelé existence náboženské fikce a milovníci poletujících andělíčků kolem hlavy, vytvořili miliony učených knih, tak nám postačuje vnitřní síla připustit si infantilitu jejich představ. Efektivní může být jen vůči jejich „argumentu“ odpovídat s bezohlednou výsměšností. Neobávejme se o poškození pláště jednoho pytle. To spíš pánbíčkáři do něj zasévají mor.

POKUD JSME V SOBĚ NALEZLI ODHODLÁNÍ POZDVIHNOU HLAS VŮČI TĚM CELOPLANETÁRNĚ MOCNÝM, PROČ BÝT OHLEDUPLNÝ K ŠARLATÁNŮM UVNITŘ „PŘIDĚLENÉHO“ PYTLE?