pondělí 29. listopadu 2021

VŠICHNI MÍVALI PLNÉ HUBY KECŮ

Expresivní titulek volím snad proto, že se už dostávám do momentu poločasového životního bilancování. Ne kvůli uplynulé době od prvního zaslechnutí jisté politicky nekorektní kapely, ale kolem třiačtyřicátých narozenin a po posezením s kamarádem (už jej vídám  doslova svátečně) je to nevyhnutelné.   

Zavzpomínali jsme na někdejší přátele a jejich následné osudy. Bohužel často nic veselého. Tedy pokud nejste řádně vybavený cynik. Samozřejmě negativa se zdaleka netýkají všech, zase nedělejme oponentům  z té druhé strany zákopu přílišnou radost. Ale muselo se uznat, jak tehdejší deklasující komentáře o bandě primitivů s majetkovými kriminálními sklony se tu a tam splnily. Vždyť analyticky je jasné, jak radikalismus prostě principiálně přitahuje nevybouřené vrstvy společnosti. A vůbec nemusí jít o  vlastnost „chronické vykřičení se“ jako takové. Protože vždycky se něco k hartusení najde. V minulosti, současnosti i v budoucnu. Takový je princip. 

Jenže vedle oné pofidérní části množiny bývají i idealistické kruhy, kterým o vznosná témata i v devatesátkách šlo. V případě ještě lepším pak o témata komplexněji. Pak tomu lze říkat IDEOLOGIE. Tedy kdy jedno kolečko zapadá do druhého. Opak je ukazatelem především myšlenkové mělkosti, která je plytkým blábolem, jakousi obdobou catch-all-party. A tam pak nemůže překvapit nic, viz níže.

Jelikož jsme tušili, kterak aktuální tzv. celospolečenské běsnění by nás mohlo rozdělovat, dali jsme si na něj předem storno. Pochopitelně storno na 100% nemohlo být dodrženo, ale protože my jsme skuteční přátelé, posezení jako takové mohlo proběhnout na úrovni. 

Některá naše vypjatá stanoviska byla po měsících od minulého klábosení předpokládatelně zmírněna. Z mé strany beze studu šlo uznat, že chyby exekutiva dělala a bylo by divné, pokud ne. Vždyť s tímto Režimem skoro nic společného nemám. Tedy kromě uznání jak je v éře s několik desítkami tisíc mrtvých něco pandemicky nedobře. Co odeznělo u druhé strany stolu, diskrétně vynechám.

V rokování se postoupilo k momentálním subkulturním postavičkám. Tedy k příběhům s  odlehčeným stolním koloritem. 

1) Nejdříve jména vynořivší se mezi námi až ve své střední dospělosti. Bajvočko: třicátníci – náhlí to aktivisté. Nezaslouží si ani paranoidní podezření z agentství, kor když tací jen zjevně touží po svém místečku na slunci. Po takovém, kde se blaženě nalepí ku svému chorobnému sektářství.

2) 

Co nás už zase jen a jen rozveselilo, bylo  úsměvné zavzpomínání o jménu s jakousi vnitřní dlouhodobě nevybitou sexuální náloží a kuriózních projevech. Jistě odlehčenější minuta, než 

3) pak celý trestní zákoník vyplněný těmi jedinci, které jsem znávali v průběhu  střední školy.

...

A právě tehdy, v devadesátkách,  byla móda od několikerého piva výše zakřičet nějaký ten zakázaný slogan. Paradoxně do  příslušného promile pravidelně zněly debaty, jak by tehdejší extremisté byli bývali při mobilizace 1938 nadšeně šupali k odvodních komisím. A zda se ČSR měla po  Mnichovské konferenci i tak bránit a doufat, jak se mínění tehdejší Francie a Británie vbrzku otočí.

Jak už jsem napsal, většinu z tehdejších adolescentů dávno nevídám. Vysvětluji si to zjevnou myšlenkovou mělkostí tehdejších přátel. Blouznivou protichůdností o nadšeneckém rukování a po pár hodinách zazní Sieg Heil. Mělkostí v jejich krátkodobých pseudoideologiích + osobnostní deviací s potřebou rebelovat. A právě: i bez důležitosti obsahu vzpoury samotné. Vězte, po desítkách let z tolika křiklounů zůstane jen zlomek jakékoliv víře věrných. Křik pro křik.


Když se teď přenesu zpět do posledních měsíců, nemůže mě nenapadnout srovnání podobné (to už jsem kamarádovi dle naší předběžné smlouvy o večeru nenadnášel). Kterak kruhy rebelantů –  to platí politickými směry všeobecně - vždy oplývají neuvěřitelným patosem při svých proklamacích. „Co by kdyby“. 

A TEĎ OBLEČENÁ UNIFORMA OPROTI NASAZENÁ ROUŠKA? ZE SVOBODY A INJEKCE NÁHLE UDĚLAT HLAVNÍ TÉMA SVÉ SVÉRÁZNÉ IDEOLOGIE? 

Snad by se dal onen nešvar prázdného patetismu řešit. Vůbec nevěřit slovům, vidět až skutky v krizi hodnot. Krizí hodnot ale není zavírací hodina hospody ve 22:00. To je maximálně tak motivace ku křičení antiočkovačů....

Žádné komentáře:

Okomentovat