MALICHERNOST HYSTERICKY ODSOUZENA, GILOTINA PRO PŘÍŠTĚ

Jak vlastně psát politickou esej, když to mám soudem zakázáno? Pro připomenutí citace z rozsudku soudu prvního stupně „Obžalovanému tedy nelze než doporučit, aby se pro příště zdržel jakýchkoliv radikálních projevů ve veřejném prostoru, a to včetně jeho veřejně přístupného profilu na sociální síti Facebook.“ (Bod 19 odůvodnění) Samosoudkyně Mgr. Pavla Hájková. Ano, je to přesně ta dáma, která bývá mediálně vytížená v různých procesech s politiky (např. ex-premiéra Petra Nečase). A která se nechtěně může podobat oné fiktivní postavě v eseji napsané kdysi dávnou před souzením případu s focením louče před synagogou. Jistěže tehdy v ironickém nádechu s hyperbolicky provokativním názvem Jsem neonacista a jsem na to hrdý. Byť teď název oné eseje ze strany soudkyně padl hned několikrát. Začátek někdejší úvahy: „Za následný text budu jistě odsouzen. Už ani neregistruji, jaké je číslo paragrafu, ale jistě ona skutková podstata patří k nejzavrženíhodnějším. Zločin bude rezonovat i v překladu od soudce.

Sudí už bez taláru, kdesi na chodbě u WC, natřásající se coby popová hvězda. Před objektivy a po nápovědných dotazech novinářů. Což je podoba soudnictví posledních let. Soudci nesoudí podle svého nezaujatého mínění a paragrafů, ale pro vyznění v půlminutové stopáži. A pro Kavárnu boj proti pravicovému extremismu půjde jedinou cestou. Nešť.“

Jelikož termín radikální má lingvisticky odkazovat na kořeny, ke kořenům jdoucí, apod., je mi zakázána jakákoliv systematičtější analýza politických věcí. Havlistán si žádá své oběti v odnětí myšlení, to přeci víme.

Pro obeznámení s případem jen příležitostným čtenářům: nyní se jednalo o zkoušku, nakolik by uspěl skutečný terorista se sofistikovanější výbušninou proti tzv. měkkému cíli, pokud si v oné oblasti může čtvrthodiny bez povšimnutí policie vykračovat s pochodní, a zcela v černém zahalený, nějaký Kalinovský.

Po jmenovitém trestním oznámení na mne od předsedy Židovské obce Praha Františka Bányaie se příslušné orgány - namísto rozklíčování oné otázky - raději zabývaly, a to na čtyřech stránkách z tzv. poznatkového fondu vedeného na mou osobu, kde jsem kdy byl na jaké demonstraci, jaký jsem kdy a kde publikoval který politicky nekorektní článek, popřípadě s kým jsem kdy a kde hovořil. Členství v politických stranách, občanských sdruženích či neformálních skupinách od devadesátých let nevyjímajíce. Dokonce nyní bylo soudně umožněno „odposlouchávat“ elektronickou mailovou komunikaci!

Nakonec tedy mohu být vděčný za toliko podmínečné odsouzení k osmi měsícům na zkušební dobu dvou let, aniž bych dostal ještě přilepený peněžitý trest.

Následnou informaci proto berte jen jako mimoděk běžící úlevnou poznámku, když se mi alespoň stylem závěrečného hájení podařilo zdeptat státního zástupce zamyšlením, co je, a co není, politika. Natolik, že už naprosto ve finále vypěněný prokurátor požadoval peněžitý trest nejen dvacet tisíc (právě v upuštění od peněžitého trestu se odvolal), ale vyšponovaný dokonce na 40.000,-! Leč odvolací soud nechal "jen" onu podmínku bez jakéhokoliv doprovodného peněžitého trestu. Stejně jako loni v hlavním líčení uložil soud prvního stupně (tedy po mém podání odporu, protože úplně na začátku v trestním příkazu ještě i peněžitý trest byl).

Je to úspěch jak mi k němu mnozí blahopřejí? Osobně jakékoliv odsouzení za bagatelní fotografii za úspěch nepovažuji.

A ještě poučná poznámka závěrem. Argumentace státního zástupce o mých majetkových poměrech pomocí fotografií z FB nesvědčí o jeho celkové erudici. Tím více, když onen jedinec začal odvolací líčení tím, že zašpásoval cosi o mém IQ. Což jsem si přímo oplácet nedovolil. Musel bych totiž u dalších zúčastněných odhadovat především jiné atributy…

Postskriptum: nadále mne ušetřete kuriózních vývodů, že od peněžitého trestu jsem byl ušetřen jen díky tomu, že jsem se sám nechal očkovat proti Covidu-19 (prohlášení od jakéhosi P.H.); podobně jako u soudu prvního stupně jsem musel při nevěřícném pohledu soudkyně jasně a pravdivě říci, že Holocaust ani nepopírám, ani nezpochybňuji, a ona se přesto divila. Udiven jsem byl naopak někdy v polovině roku 2021 já, když jakýsi senior na mne cestou kolem jakéhosi shromáždění ukázal co na policejního konfidenta, protože netleskám protirouškařským deklaracím. Holt taková je doba.

Postpostskriptum: popírání a zpochybňování Holocaustu je přitom další taková skupinová mantra soudobé tzv. ultrapravice, na kterou jsem vždy kašlal, a raději si držel svůj komplexnější ideologický pohled