Prvně jsem se s jmenovaným setkal na jeho vystoupení k pedagogickým metodám. Tzv. frontální výuka versus projektové učení. Coby absolvent pedagogickým věd jsem byl unesen, neboť konečně zazněl přesný opak soudobých dogmat.
Možná bych vše připodobnil k tomu, jako kdyby z minuty na minutu padla na TV obrazovkách politická korektnost. Zjednodušeně vzato první znamená, že děti ze stupínku učí učitel přiměřené množství učiva (jak si pamatují naše ročníky na ZŠ – a fungovalo to!; nyní nazíráno co primitivní zpátečnictví). Momentální přístup tzv. projektového učení velí: hrajte si děti všech vývojových podob mezi sebou a třeba s internetem. Naučit se teamové zpracování přiděleného námětu je to hlavní („i samotná cesta je cíl“). Zdánlivě miniaturní rozdíl, když jej však domyslíte do všech důsledků, ona pedagogická debata může vést až k naprosté destrukci společnosti. A náhle prof. Drulák s akademickým odstupem a nahlas napadl progresivistické poblouznění o budoucnosti školství, kde spíše než vědomosti bude touhou třeba fenomén inkluze a odhození tradična. Prostě řekl nahlas, že něco je nebezpečná utopie.
Mé pozitivní mínění podpořilo interview USA NASLOUCHAJÍ TEL AVIVU KVŮLI SILNÉ SIONISTICKÉ LOBBY https://www.youtube.com/watch?v=4VNIlkNlVbw, které vám doporučuji.
Coby soft-verze (státotvorná a realistická) objektivní kritiky (kritika = hodnocení +/-) světového židovstva fajn. Tento úderný výraz exkluzivně já v tomto textu používám právě proto, že prof. Drulák expresivností odborného politologického jazyka nešetří. Libozvučný obrat o „ŽIDOVSKÝCH ZÁJMECH“ (odborně odkazovaný na zcela konkrétních židovské organizace) je pro Druláka patřičný. Já, vycepován trestním právem, bych proto raději termíny zůstával u „vlivových lobby“ a „mezinárodní politice“.
Zde zdánlivou odbočkou upozorním, že osobně se dokážu nadnést nad vnitroamerické katolicko-protestantské hašteření, které Drulák dle mého až zbytečně akcentuje. Jako ateista jsem chladnější v tématu, navíc je fakt, že USA mají historicky vzato k protestantství blíže. A debata je primárně o USA, které tam Drulák hodnotí/napadá. On totiž když posléze použije s despektem termín „křesťanští sionisté“, míní pouze evangelíky. Neštěpme prosím ochotu servility kooperace se sionisty na protestantskou a evangelickou větev, přidávám zde já.
Ve videu zazní jasně a stále ještě veřejností nezapomenuté momenty, kterak ještě pár dnů před začátkem amerického bombardování běžely zdánlivě mírumilovné a líbezné rozhovory Ameriky s Teheránem. Vidíme na Amerikou podbízených rozhovorech Washingtonu k Teheránu nějakou PRORADNOST? Vyložte si známý fakt.
Pak se mi v Drulákově rozhovoru líbila jistá POTUPA při připomenutí úspěšnosti íránských zbraní. Sice ve dvanáctidenní válce jen pár mrtvých Židů, ovšem stovky a stovky cílených vojenských izraelských nemovitostí! Připomínání tohoto úhlu také aby jeden z oficiální hlásné trouby „Západu“ pohledal!
Nu a pak Drulákovo prohlášení, že USA si nyní ani nemusí dělat námahu s propagandou, jako kdysi před zahájení války proti Bagdádu. Už se přeci odrzle a netajeně spoléhají na výzvědné služby Izraele. Nepřekvapivě i na propagandistickou přípravu naservírovanou Izraelem.
Zůstáváme na Blízkém východě, ovšem přesouváme se do Pásma Gazy. Především Drulák v interview přidává vskutku inovátorskou terminologii. Právě ta mne na rozhovoru fascinuje nejvíce: HUMANITÁRNÍ BOMBARDOVÁNÍ PO IZRAELSKU. Znakem jest nejdřív zničit vše osobně, a pak nedovolit, aby se do obnovy zapojit kdokoliv jiný, zejména OSN.
Není to forma neokolonialismu, možná klasického kolonialismu. Byť i ta zde má obměnu při Trumpově výrocích o odsunu Palestinců z Gazy a posléze vybudování tamní riviéry pro Židy! Někteří Palestinci pak snad budou nazpátek vpuštěni co číšníci a hotelové uklízečky. Je to prostě novum s onou humanitou….
K tomu pan profesor připomíná, že Hamas je státním aparátem, nikoliv na Západě pouze vykreslovaným co teroristické uskupení! Donedávna bomby kladlo jen několik stovek ozbrojenců, avšak vedle toho fungovala celistvá správa více než dvoumilionového území právě Hamasem! Také něco nerado slyšitelného…
Drulák končí paradoxy o hypotetickém průběhu udělování Nobelovky Benjaminu Netanjahuovi, kdy by v Oslu museli nejdřív Netanjahua zatknout kvůli mezinárodnímu zatykači. Nu a pak by se on mohl hájit tím, že coby nositel Nobelovy ceny míru přeci nemůže být zločincem!
Pozn.: majáček životní zkušenosti mi bliká, abych si při nadšení z jednoho-dvou zcela tematických vystoupení nedělal o druhém člověku závěry. Zde i tuším, že komplexnější odtažitost může být blízko.
Petr Kalinovský
